Libušin soud
Líčí spor bratrů Chrudoše a Štaglava o dědictví. Při rozhoduje
kněžna Libuše na Vyšehradě za přítomnosti kmetů, lechů a vladyků.
Rozsudek vynesen tak, že oba bratři mají dědictvím vládnout společně,
s čímž nesouhlasil Chrudoš a kněžnu pohanil. Ta vyzvala přítomné
kmety,lechy a vladyky, aby si k souzení a vládě zvolili muže.
Aj, Vltavo, če mútíši vodu,
če mútíši vodu striebropěnú?
Za tě lútá rozvlajáše búra
sesypavši tuču šira neba,
5 oplákavši glavy gor zelených,
vyplakávši zlatopieskú glinu?
Kak o bych jáz vody nemútila,
kegdy sě vadíta rodná bratry,
rodná bratry o dědiny otné.
10 Vadíta sě kruto mezu sobú
lútý Chrudoš na Otavě krivě,
na Otavě krivě, zlatonosně;
Staglav chraber na Radbuzě chladně.
Oba bratry, oba Klenovica
15 roda stara Tetvy Popelova,
jenže pride s pleky s Čechovými
v sieže žírné vlasti prěs tri rěky.
Priletieše družná vlastovica,
priletieše ot Otavy krivy,
20 sěde na okénce rozložito
v Libušině otně zlatě siedle,
siedle otně,světě Vyšegradě.
Běduje i naríkaje mútno.
Kdy se slyše jejú rodná sestra,
25 rodná sestra v Lubušině dvorě,
sprosi kněžnu utr Vyšegradě
na popravu ustaviti pravdu
i pognati bratry jejá oba
i súditi ima po zákonu.
30 Káže kněžna vypraviti posly:
po Sutoslav ot Lubicě bielé,
iděže sú dúbraviny unie,
po Lutobor s Dobroslavska chlemca,
iděže Orlicu Labe pije,
35 po Ratibor ot gor Krekonoší,
iděže Trut pogubi saň lútú,
po Radovan ot Kamena Mosta,
po Jarožir ot Bred vletorěčných,
po Strěžibor ot Sázavy ladny,
40 po Samorod se Mžě striebronosné,
po vsie kmeti, lechy i vladyky,
i po Chrudoš, i po Staglav, bratry
rozvaděma o dědiny otné.
Kda sě sněchu leši i vladyky
45 v Vyšegradě .....
prokní stúpi rozenia dle svégo.
Stúpi kněžna v bielestvúcí rízě,
stúpi na stól oten v slavně sněmě.
Dvě věglasně děvě ....
50 vyučeně věščbám Vítězovým; +
u jednéj sú desky pravdodatné,
u vtoréj meč krivdy kárajúcí,
protiv ima plamen pravdozvěsten
i pod nima svatocúdná voda.
55 Počě kněžna s otna zlata stola:
"Moji kmetie, leši i vladyky,
se, bratroma rozrěšite pravdu,
jaže vadíta sě o dědiny,
o dědiny otné mezu sobú!
60 Po zákonu věkožizných bogóv:
budete im oba v jedno vlásti,
či sě rozdělíta rovnú mierú?
Moji kmetie, leši i vladyky,
rozrěšite moje výpovědi,
65 budetě li u vás po rozumu:
nebudetě l u vás po rozumu
ustavite ima nový nález,
ký by směril rozvaděná bratry!"
Klaněchu sě leši i vladyky
70 (i) počěchu ticho govoriti
govoriti ticho mezu sobú
i chváliti výpovědi jejé.
Vsta Lubotor s Dobroslavska chlemca,
jě sě tako slovo govoriti:
75 "Slavná kněžno s otna zlata stola,
výpovědi tvoje rozmyslechom.
Seber glazy po národu svému!"
I sebrastě glazy děvě súdně;
sbierastě je v osudie svaté
80 i dastě je lechóm provolati.
Vsta Radovan ot Kamena Mosta,
jě sě glazy číslem preglédati
i viecinu provolati v národ,
v národ k rozsúzeniu na sněm sboren:
85 "Oba rodná bratry Klenovica
roda stará Tetvy Popelova,
jenže pride s pleky s Čechovými
v siežě žírné vlasti prěs tri rěky:
směríta sě tako o dědiny:
90 budeta im oba v jedno vlásti!"
Vstanu Chrudoš ot Otavy krivy,
žleč sě jemu rozli po útrobě,
trasechu sě lútosťú vsi údi.
Máchnu rukú, zarve jarým turem:
95 "Gore ptencém, k nim sě zmija vnorí,
gore mužém, imže žena vlade!
Mužu vlásti mužém za podobno,
prevencu dědinu dáti pravda!"
Vsta Lubuša s otna zlata stola,
100 věcě: "Kmetie, leši i vladyky,
slyšeste sdě poganěnie moje.
Suďte sami po zákonu pravdu!
U nebudu vám súditi svády.
Volte muža mezu sobú rovna,
105 ký by vládl vám po železu krutu.
Dievčie ruka na vy k vládě slába."
Vsta Ratibor ot gor Krekonoší,
jě sě tako slovo govoriti:
"Nechvalno nám v Němciech iskati pravdu.
110 U nás pravda po zákonu svatu,
juže prinesechu otci naši
v sieže ..."