Záboj

           Počíná sě o velikém pobití



           S črna lesa vystupuje skála,

           na skálu vystúpi silný Záboj,

           obzíra krajiny na vsě strany,

           zamúti sě ot krajin ote vsěch

5          i zastena pláčem holubiným.

           Sědě dlúho i dlúho sě mútie .

           I vzchopi sě vzhóru jako jelen,

           dolóv lesem, lesem dlúhopustým

           bystro spěcháše ot muže k mužu,

10         ot silna k silnu po vsickéj vlasti.

           Krátká slova ke vsěm skryto řěče ,

           pokloni sě bohóm, otsud k druhu spěcha.

           I minu den prvý, i minu den vterý,

           i kdaž za třětiem luna v noci bieše,

15         sněchu sě mužie sěmo v les črn.

           K niem  zdě Záboj. Otvede je v úval,

           v ponížený úval hlubokého lesa.

           Stúpi Záboj najnížeje dolóv,

           vze varyto  zvučno.

20         "Mužie bratských srdec, iskreních  zrakóv,

           vám pěju najníží z dola piesn.

           Jde z srdce mého,

           z srdce najnížeje pohrúžena v hoři."

           Otčík zajide  k otcém,

25         ostavi v dědině dietky svoje

           i svoje lubice

           i neřeče nikomu:

           "Bato, ty mluvi k niem oteckými slovy!

           I přijide cuzí úsilno v dědinu

30         i cuzími slovy zapovídá

           i kak sě zdie v cuzéj vlasti,

           ot jutra po večer,

           tako bieše zdieti dietkám i ženám

           i jedinú družu nám imieti

35         po púti vsiej z Vesny po Moranu.

           I vyháně z hájév vsě krahuje,

           i kací bozi v cuzéj vlasti,

           takým sě klaněti zdě,

           jim oběcati oběť.

40         I nesměchu sě bíti v čelo přěd bohy

           ni v súmrky jim dávati jésti.

           Kamo otčík dáváše krmě bohóm,

           kamo k niem hlásat chodíváše,

           posěkachu vsě drva

45         i rozhrušichu vsě bohy."

           "Aj, ty Záboju, ty pěješ srdce k srdcu

           piesňú z střěda hořě jako Lumír;

           ký slovy i pěniem

           bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti!

50         Tako ty mě i vsiu bratř.

           Pěnce dobra milujú bozi:

           Pěj, tobě ot nich dáno v srdce proti vrahóm,"

           Zřě Záboj na Slavojeva zapolena zraky

           i pěniem dále srdce jímáše:

55         "Dva syny, jejú hlasy přěcházesta v muská,

           vycházievasta v les,

           tamo mečem i mlatem i oščepem učista paži.

           Tamo pokrysta i vracesta sě roskosem.

           Kehdy paže jejú bieše dorostla

60         i jejú umy proti vrahóm

           i dorostáchu druzí bratřieci,

           aj, ta vsi vyrazichu vz vrahy.

           I by krutost jich búřúce nebe

           i v dědiny vrátíše sě byvšie blahost."

65         Aj, skočichu vsici v dól k Záboju

           i tiščechu jej v přěsilná paži

           i s prsú na prsy vsi kladechu ruce,

           věhlasno dáváchu slova k slovóm.

           I přicházéše noc přěd jutro,

70         aj, vystúpichu z úvala rózno

           vezdě ke vsěm dřěvóm,

           ke vsěm stranám bráchu sě lesem.

           I minu den, i minu den vterý

           i po třětiem dni, kehdy sě zatemníše noc,

75         bra sě Záboj v les, lesem za Zábojem sbory

           i bra sě Slavoj v les, lesem za Slavojem sbory.

           Vsiak jmě vieru k vojevodě,

           vsiak srdce úporno králu,

           vsak zbraň bystrú na král.

80         "Aj, Slavoj bratřě, tamo k modru vrchu!

           Vrch ten po vsěch po krajinách,

           tamo zamieřimy chody.

           Ot vrcha k ranému slunci tamo les temen,

           tamo si podámy ruce.

85         Nynie beř sě lysími skoky,

           i jáz tako pójdu tudy."

           "Aj, Záboj bratřě,

           čemu náše braň jmá tepruv ot vrcha

           soptati krutost?

90         Otsavad búřmy protiv králevým vrahóm!"

           "Slavoj bratřě,

           kdaž hada potřieti chceši,

           na hlavu najjistěje.

           Tamo hlava jeho!"

95         Rostúpi sě mustvo lesem,

           rostúpi sě v pravo, v levo.

           Tudy taže Zábojevým slovem,

           onamo slovem prudka Slavoje

           hlubinami lesóv k modru vrchu.

100        I kehdy bieše pět sluncí,

           podasta si přěsilně ruce

           i pozřěsta lysíma zrakoma

           na královy voje.

           "Sraziti nám drbí Luděk voje,

105        voje své pod jednu ránu."

           "Aj, Luděče,

           ty si parob na paroby krále.

           Ty rci svému ukrutníku,

           že dýmem jest nám velenie jeho!"

110        I rozlúti sě Luděk,

           ručiem hlasem svola své voje.

           Podnebesie bě plno osvěty ot slunce,

           v osvětě plno blska z králevých vojév.

           Hotovi vsici nohu v krok i ruku v braň

115        Luděkova dle slova.

           "Aj, Slavoj bratřě,

           tudy spěj lysími skoky,

           jáz pójdu v střiecu jim v čelo."

           I vyrazi Záboj v přěd jako krupobitie,

120        i vyrazi Slavoj v bok jim jako krupobitie.

           "Aj, bratřě,

           tisě nám krušichu bohy,

           tisě nám kácechu dřěva

           i plašichu krahuje z lesóv.

125        Bozi nám vícestvie dajú."

           Aj, prudkost vyrazi Luděkem

           z četných vrahóv proti Záboju.

           I vyrazí Záboj,

           hořiúciema očima v Luděk [zlobivo] mieři.

130        Dub protiv dubu zřieti ze vsěho lesa.

           Záboj hna protiv Luděku nade vsě voje,

           Luděk uderi silným mečem,

           přětě třie kóžě v ščítě.

           I uderi Záboj mlatem,

135        otskoči hbitý Luděk,

           v dřevo vrazi mlat

           i skoti sě dřěvo na voj

           i třie deset jich otide k otcém.

           I zlúti sě Luděk: "Aj, ty zhovadilý,

140        ty veliká potvoro hadóv,

           mečem sě potýkaj se mnú!"

           I máše Záboj mečem,

           kus ščíta vrahu otrazi.

           I tasi Luděk,

145        meč sě smeče po koženiem ščítě.

           I zapolesta sě oba k ranám,

           ranami vsě po sobě stesasta,

           i vsě kolem zbrocesta krviú

           i krviú zbrocechu je mužie

150        kolkol jejú vezdě v přělútéj sěči.

           Slunce přějide poledne

           i ot poledne juž na pól k večeru

           i váleno ješče, ni sěmo ni tamo ustúpeno,

           i váleno zdě i váleno tamo ot Slavoje.

155        "Aj, ty vraže, běs v tě!

           Čemu ty nášu krev píješi?"

           I chopi Záboj svój mlat,

           i otskoči Luděk,

           napřěže mlat Záboj výš vzhóru

160        i vrže po vraze.

           Letě mlat, rozkoči sě ščít,

           za ščítem sě rozkočista Luděkova prsy.

           I uleče sě duše těžka mlata,

           i mlat i dušu vyrazi

165        i zanese pět siehóv u vojsku.

           Strach vrahóm vyrazi z hrrdl skřěky,

           radost vzevzně z úst vojnóv Zábojevých

           i zajiskři z radostnú zrakú.

           "Aj, bratřie, bozi ny vícestviem dařichu.

170        Rostúpi sě váš jeden hluk v pravo i v levo,

           ze vsěch údolí sěmo sveďte koně,

           koni řěchci vesken ten les!"

           "Závoj bratřě, ty udatný lve,

           neupúščej búřit v vrahy!"

175        Aj, ta otvrže Záboj ščít

           i v ruce mlatem i v druhéj mečem

           tako i přieč proráže dráhy v vrazéch.

           I by úpěti vrahóm,

           i by ustúpati vrahóm,

180        třas je hnáše z bojiště.

           Strach z hrrdl jich vyráže skřěky,

           koni řěchce vesken les.

           "Vzhóru na koně,

           s koni za vrahy přěse vsě vlasti,

185        ručí koně neste v patách za nimi nášu krutost"

           I vkočichu hluci vz ručie koně

           i skok na skok po vrazéch sě hnachu,

           ránu na ránu soptichu krutú krutost.

           I míjechu rovně i hory i lesy,

190        v pravo i v levo vsě ubieha v zad.

           Hučie divá řěka, vlna za vlnú sě valé.

           Hučechu vsi voji, skok na skok

           vsě sě hnáše přěs buřiúcú řěku.

           Vody uchvátichu mnostvie cuzích

195        i přěnesechu své zvěsty na druhý břěch.

           I po krajinách vezdě v šíř i v šíř

           lútý ostřiež rozepě svoje křiedle,

           svoje dlúzě, bystro léta za ptactvem;

           Zábojevi voji rozehnachu sě v šíř,

200        vezdě po vlastech hnachu lúto po vrazéch,

           vezdě srážechu je i stúpáchu koni,

           nocú pod lunú za nimi lúto,

           dnem pod sluncem za nimi lúto,

           i opěti temnú nocú, i po noci šedým jutrem.

205        Hučie divá řěka, vlnu za vlnú sě valé.

           Hučechu vsi voji, skok na skok,

           vsě sě hnáše přěs búřiúcú řěku.

           Vody uchvátichu mnostvie cuzích

           i přěnesechu své zvěsty na druhý břěch.

210        "Tamo k šedým horám,

           tamo dobúři náše pomsta!"

           "Aj, Záboj bratřě,

           juž nám nedaleko hory a juž hlúček vrahóv,

           i ti žalostivo prosie."

215        "Vratno krajinú tudy ty,

           jáz tudy, vyhubit vsě králevo!"

           Vietr búří přěs vlasti,

           vojsky búřie přěs vlasti

           v pravo i v levo vezdě širú silú,

220        vojsky v radostné hluce.

           Aj, bratřie, aj šerý vrch!

           bozi ny tamo vícestvem dařili.

           Tamo i viele dúš těká sěmo tamo po dřěvech.

           Jich bojé sě ptactvo i plachý zvěř,

225        jedno sovy nebojá sě.

           "Tamo k vrchu pohřěbat mrch

           i dat pokrm bohovóm

           i tamo bohóm spásám dat mnostvie obětí

           a jim hlásat milých slov

230        i jim oružie pobitých vrahóv."