Zbyhoň

V této romanci se líčí žalost jinocha, kterému loupeživý vladař Zbyhoň unesl milenku. Jinoch pak Zbyhoně zabije a svoji milou vysvobodí.



Počíná sě kapitule osmmezcietmá třětiech knih o piesniech.



           Poletova holub se dřěva na dřěvo ,

           žalostivo vrka hořě vsěmu lesu.

           "Aj, ty lese širý, v tobě jáz létávach

           s holubicú drahú, s milú přěsmilitkú.

5          Ach, a zlobný Zbyhoň chváti holubicu

           i otnese u hrad, ach a u hrad tvrdý .

           Aj, obcháze junoše  kol tvrda hrada,

           žalostivo vzdycha po svéj drahéj miléj.

           Ot hrada na skálu, na skále si  sěde,

10         žalostivo sedě, s němým lesem mlče.

           I přiletě holub, žalostivo vrka.

           Podviže junoše hlavu k němu, vece:

           "Ty holúbče mútný, tobě mútno samu.

           Tobě li krahujec uchváti tvú družiu?

15         Ty Zbyhoni tamo na tom tvrdě hradě,

           ty uchváti moju drahú, přědrahúčkú

           a otnese, ach, u hrad, u hrad u tvrdý.

           Holúbče, ty bysi byl válel s krahujem,

           kdyby tobě bylo srdice udatno;

20         ty bysi byl vydřěl krahujcu svú drahú,

           kdyby tobě byla dravá ostrá drápy;

           ty bysi byl zabil krahujce zlobného,

           kdyby ti byl tvrdý masožravý nosec."

           "Vzhóru, mútný junoše, ženi na Zbyhoň!

25         Tobě srdce přěudatno proti vrahu,

           tobě protiv jemu braně silná, ostrá,

           tobě jemu v hlavu těžek železný mlat!"

           Ruče junoše dolóv, v dole temným lesem ,

           i vze na sě svoju braň i na rámě mlat svój.

30         Spěje lesem temným ku hradu ku tvrdu;

           bě u hrada tvrda -- nocú vezdě temno --

           tluče silnú pěsťú. "Kto to?" s hrada slova.

           "Já sem lovec bludný." "Otvořie sě vrata",

           tluket silnú pěsťú -- otvořie sě vteré.

35         "Kdě vladyka Zbyhoň?" "Za velikú sieniú."

           Tamo Zbyhoň vilný, tamo plaka děva.

           "Aj, otvoři lovcu!" Neotvoři Zbyhoň.

           I rozrazi mlatem dřvi silný junoše,

           i rozrazi mlatem Zbyhoněvi hlavu.

40         Hradem vezdě běha i vsě v hradě pobi,

           u svéj krásnéj děvy do úsvěta leže.

           Přide rané slunce vrcholy dřěv k hradu,

           přide nová radost v junošino srdce,

           že svú krásnú děvu chová v silnú pažú.

45         "Čie ta holubice?" "Zbyhoň ju uchváti,

           jako mě zdě vieza, tak ju v tvrdě hradě."

           "V lesy s tvrda hrada!" I letieše v lesy,

           i letieše sěmo, i letieše tamo

           se dřěva na dřěvo se svojím holúbcem,

50         s holúbcem spáváše na jednéj větvici.

           Vzradova sě děva. Se svojím junošú

           chodi sěmo tamo, vezdě kamo zechtě,

           s militkem spáváše na jednom ložici.