Příspěvek k posouzení posledního hmotného průzkumu Rukopisů

Jiří Urban

Historie
Hmotný průzkum Rukopisů má za sebou již hodně dlouhou historii, provázenou jmény skutečných odborníků jako August Corda, Jaroslav Vrťátko, prof.J.Stoklasa, prof.V.Šafařík, prof.A.Bělohoubek, doc.Schneider, prof.Viktorin Vojtěch. Jmenovaní badatelé vesměs nenalezli na Rukopisech (RKZ) nic, co by ukazovalo na jejich novodobý původ. Jejich příspěvky k poznání hmotné stránky Rukopisů tvoří dnes literaturu značně rozsáhlou. Základním dílem stále zůstává zpráva, kterou o svém průzkumu publikoval prof.Bělohoubek roku 1887 v Časopise Českého Muzea. Pozdější fotografický průzkum prof.Vojtěcha přinesl množství důležitých poznatků a dokumentů, nicméně doprovodný text nedosahuje obsáhlosti Bělohoubkovy zprávy, jejíž správnost potvrdilo v roce 1935 pět profesorů-chemiků Karlovy university (O.Tomíček, V.Vojtěch, J.Křepelka, F.Plzák, J.Štěrba-Böhm).

Zatím nemají tu čest býti zde jmenováni zasloužilí kriminalisté mjr.Sitta a pplk. Srnec, aktéři posledního hmotného průzkumu. Jejich nález dosud nebyl sdělen veřejnosti formou slibovaného úředního protokolu, na jehož vydání se ještě dnes (prosinec 1991!) pracuje.

Zahájení zkoušek
V roce 1966 se s blížícím výročím 150 let od nálezu RK oživil zájem o Rukopisy. Velkou iniciativu prokázal zejména spisovatel Ivanov, který v té době navázal styk s několika soukromými badateli. Z bývalé České společnosti Rukopisné to byli Bohuslav Střemcha a Jan Vrzalík, kteří obětavě poskytli svoje archivy a znalosti. Po nemalém Ivanovově diplomatickém úsilí se podařilo pohnout vedoucí politické činitele, aby svolili se zahájením nového hmotného průzkumu Rukopisů v laboratořích Kriminalistického ústavu. Jak se dospělo k závažnému rozhodnutí, popsal dr.Ivanov později v Tvorbě takto:

"V roce 1967 se nenašel chemik, který by se odvážil vyvrátit vědecké zkoušky z roku 1886 -- 1887, hovořící pro pravost Rukopisů. Proto jsem po předběžném jednání požádal v zimě 1967 tehdejšího ministra kultury ing.Karla Hofmanna (dnešního předsedu ÚR ČSROH), aby se Rukopisy znovu prozkoumaly právě po stránce chemické. Domníval jsem se, že socialistická věda je na takové úrovni, že úkol zdolá. Vysvětlil jsem ministrovi podrobně celou záležitost (i svou hypotézu s malířem a Hankovým svědkem F.Hořčičkou) -- a ministr souhlasil"

Ministr tedy souhlasil, když zvěděl co M.Ivanov zamýšlí. Vlastní průzkum pak započal někdy v zimě roku 1967. Kromě spisovatele Ivanova se ho zúčastnil restaurátor doc. Josefík, soukromý badatel dr.Šonka a zaměstnanci Kriminalistického ústavu pplk.Srnec a mjr.Sitta, kteří tuto činnost prováděli nad rámec svých pracovních povinností. Tato okolnost patrně nemálo přispěla k problémům s publikováním dosažených výsledků pod hlavičkou KÚ.

Ukončení zkoušek
Kdy byla práce definitivně ukončena, o tom se nedostalo na veřejnost přesných údajů; sdělení spisovatele Ivanova si v tomto bodě odporují. Konečným datem není duben 1970, jak by se mohlo zdát dle závěru Ivanovovy knihy "Záhada RK", kde stojí:

" Zazvonil zvonec, říkávala maminka, a pohádky je v pravou chvíli konec. Hanka + Hořčička, Hořčička + Hanka. Jenže tady nešlo o pohádku, opravdu ne. Bohužel nebo bohudík. Venku se dralo vzduchem zelené jaro a slunce se zavrtávalo do lidí jako v roce 1817....

Protokoly o všech zkouškách tedy MPKV, RZ a RK budou vydány ve SBORNÍKU NÁRODNÍHO MUZEA v Praze s veškerou dokumentací.
V Praze 30. dubna 1970
PhDr. Miroslav Ivanov"

"Dnes už jsou zkoušky skončeny, text o jejich průběhu hotov (má přesně 180 stran strojopisu ....)"

Je totiž známo, že brzy po datu tohoto oznámení byly Rukopisy a další srovnávací dokumenty fotografovány v Meoptě. Ostatně na Hankově výstavě bylo presentováno, že zkoušky probíhaly v letech 1967 - 1973!

Stejně rozporné, jako údaje o době ukončení zkoušek, jsou i sdělení spisovatele Ivanova o rozsahu "protokolů". Vykazují jistou dynamičnost, která v těchto souvislostech není na místě a vzbuzuje nedůvěru.

Odborná veřejnost zasahuje
Na základě znepokojení určité části naší odborné veřejnosti přistoupilo vedení Národního muzea k prohlídce RK. Vedoucí chemické laboratoře Národního muzea dr. Karel Komárek o tom sepsal následující protokol:

" Č.j. BM 8 - 13/7
V Praze, 13.září 1971

Poruchy způsobené nedostatkem opatrnosti při chemickém výzkumu Rukopisu Královédvorského

Po předchozím písemném upozornění z řad veřejnosti, na přání ředitele Národního Muzea jsem za přítomnosti několika svědků (Kouř,Tichý,Švehla, Vrch. a Černohorská), v pátek 22.1.1971 dopoledne ve Výzkumné chemické laboratoři NM sledoval, zda zůstaly nějaké rušivé stopy po účinku kyseliny solné (chlorovodíkové) užité skupinou mimomuzejních zájemců pro pokusy s RK mimo budovu NM.

Ukázalo se, že kyselina dosud ještě byla skutečně přítomna neboť na okrajovém pásmu pergamenu byla zjištěna kyselost minimálně PH= 3. Na přítomnost vyšší kyselosti již zkoušeno nebylo.

Zřejmě tedy zájemci po svých zkouškách se již o pergamen příliš nestarali, a byl tak ponechán po celý rok (zkoušky dělali 20.IV.1970 - viz o tom: Ivanov, Tajemství RZK, str.576 dole).

Účinkem par kyseliny solné se rozpouští hydroxyd železitý, hlavní to součást rezavého písma a vznikající chlorid železitý, jsa hygroskopiský, rozplývá se do okolního pergamenu, takže písmo ztrácí na ostrosti. Protože kyselina solná je pevně adsorbována na pergamen, nelze ji omýváním vodou tak snadno odstranit a musela by se postižená partie opatrně nakuřovat slabými parami amoniaku, pokud zas by to nevadilo barvám iniciálek.

Ve schůzi ředitelství 27.1.71 se zájemci nevhodně hájili a jeden z nich (Josefík) se hlasitě vyjádřil, že ta kyselina v pergamenu musí být již od dob Bělohoubkových (t.j. od r.1887) a že " má už pro RK své domovské právo". Pochopitelně jsem se vzdal s takovými "odborníky" vésti pak nějaké diskuse nebo snad hádky."

Zápis o prohlídce muzejního rkp. MPKV (sign.~1~A~b~5)
Dnešního dne dali jsme si ve studovně NM předložit shora uvedený rkp. a po prvním konstatování ing. Skokánkem v r.1973 i dnes jsme mohli opticky posoudit, že rkp. je ve stejném stavu jako v r. 1973, a že zápis z tohoto roku, učiněný panem ing.Skokánkem, má stále platnost (t.zn., že rkp. je podle našeho soudu značně poškozen zkouškami tzv. Ivanovova týmu). Účasten byl rovněž řed. knihovny NM dr.J.Vrchotka a s poškozením seznámen.

Účastníci prohlídky:
J.Vopravil
E.Šmídová
dr.Ing.Z.Zachystal
dr.J.Rieger
Praha, 27.května 1976

V zájmu úplnosti sdělení o dosavadních znalostech o destrukci zkoumaných památek budiž zde ještě doplněno, že při zběžné prohlídce, kterou umožnilo vystavení Rukopisů v pantheonu NM v květnu roku 1991, bylo shledáno viditelné poškození Rukopisů velkou modrou skrvnou na řádcích 7 a 8 na str. 2.

Opatření Kriminalistického ústavu
Protesty odborné veřejnosti zřejmě přiměly vedení Kriminalistického ústavu, aby výrazněji vstoupilo do dění. V dubnu 1974 je Národnímu muzeu tlumočeno rozhodnutí, že protokoly o zkouškách Rukopisů, konaných v laboratořích KÚ podléhají schvalovacímu řízení, a že tudíž bude provedena oponentura. V únoru 1975 byli členové výzkumného týmu seznámeni s jejím výsledkem. Veškerá tato jednání nebyla oficiálně sdělena naší veřejnosti, a příslušné dokumenty jsou dodnes utajovány. Nicméně se nakonec KÚ od akce M.Ivanova zodpovědně vzdálil tímto prohlášením:

"Kriminalistický ústav VB sděluje, že nevydal žádnou expertizu ve věci pravosti či nepravosti Rukopisu královédvorského a zelenohorského, popř. jiných historických písemností. Pokud se do veřejnosti dostaly, zvláště z tzv. literatury faktu jiné informace, postrádají jakékoli opodstatnění".

Tento jasný verdikt nastolil de iure status quo, jaký byl před započetím akce M.Ivanova. De facto ale kratičká noticka Kriminalistického ústavu nezasáhla vědomí veřejnosti tak, jako rozsáhlá činnost obratného publicisty.

Verze spisovatele Ivanova
Zhruba jeden rok po listopadové revoluci sděluje M.Ivanov v článku "Autorova úvaha nad vlastními "rodokapsy"" (LN 1.10.90), proč nevyšly slibované protokoly. Vypravuje, že zúčastnění pracovníci Kriminalistického ústavu neprošli kádrováním v normalizačním období, a že tudíž proto nemohly být protokoly vytištěny s jejich jmény. O tom, že by bývala proběhla nějaká oponentura, která odmítla výsledky zkoušek, se Ivanov slovem nezmiňuje. Závěrem svého článku pak autor vyslovuje halasně (jako před dvaceti lety) úmysl vydat protokoly a současně již avisuje možný nezdar:

"Končím a mám jednu prosbu či přání: hledáme nakladatelství, které by tyto po desetiletí zakázané Protokoly o zkoumání RKZ s 295 fotografiemi vydalo - Třeba mi poradí pan Tomáš Kafka."

S vydáním protokolů lze tudíž očekávat opět nějaké potíže, tentokrát nejspíše technického rázu. Jinak by totiž prosby a žádosti o radu od tak zkušeného publicisty, jakým spisovatel Ivanov bezesporu je, postrádaly opodstatnění.Lze soudit, že autor má opět na mysli jen nějakou literární mutaci protokolů, neboť vydávání úředních dokumentů je v právním státě vyhrazeno institucím.

Hankova výstava
U příležitosti dvoustého výročí narození Václava Hanky byla v Národním muzeu od dubna do srpna 1991 uspořádána výstava, jejíž jedna část byla věnována "Kriminalistickým analýzám Rukopisů". Ti, kdož očekávali, že tam naleznou slibované tisky protokolů, byli zklamáni. Místo toho se mohli seznámit jen s vybranými částmi tzv. "Reprezentačních Protokolů". Jsou to unikátní tabule úctyhodných rozměrů, ručně malované na ručním papíře, obdařené krásnými koženými deskami. Nepochybně jsou zvlášť zhotovené k vystavování. Z předvedených částí Reprezentačních Protokolů bylo možno vyčíst jen zlomek toho, co již spisovatel Ivanov uvedl ve svých dobrodružných knihách, a tak nelze říci, že by výstava přinesla něco nového. Nová a dosti originální je jen technika sdělování.

Přes promyšlené aranžmá a sdělení, že se na uspořádání výstavy podílel Kriminalistický ústav, není možno chápat vystavované dokumenty za oficiální stanovisko KÚ, neboť nová oponentura, o jejímž uskutečnění vyšší místa rozhodla, nebyla v době konání výstavy ještě ani započata!

Beseda s odborníky
Souběžně s Hankovou výstavou probíhal cyklus přednášek, z nichž jedna byla nazvána:
"Problematika kriminalistických rozborů RKZ (beseda s odborníky)"

Řídil ji PhDr. Pavel Brodský, CSc., současný správce rukopisného oddělení Knihovny Národního muzea. Jako odborníci byli představeni: spisovatel Ivanov, osvědčený odborník na sdělování faktů, pplk.Srnec, bývalý zaměstnanec KÚ, a konečně pan Václav Skalický, který má velkou zásluhu na zhotovení Reprezentačních Protokolů.

Podivným způsobem se besedy zúčastnili noví zodpovědní pracovníci KÚ. Seděli mezi publikem a teprve po ukončení "besedy" byli dodatečně představeni. Je třeba litovat, že takový způsob účasti těch nejpovolanějších neumožnil vznést na ně jakýkoli dotaz.

Proto otázku, zda v průběhu zkoušek nedošlo k nějakému poškození zkoumaných rukopisů, mohl kvalifikovaně zodpovědět jen pplk.Srnec. Překvapil ale tvrzením, že k žádnému poškození nedošlo.

Závěr
Výsledky posledního hmotného průzkumu Rukopisů nebyly dosud náležitým způsobem zveřejněny. Vznikly sice neobyčejně pohotově (o dva roky dříve, než byly dokončeny zkoušky) reportáže M.Ivanova, byly pracně vyhotoveny tzv. Reprezentační Protokoly a vybrané jejich části vystaveny; byly uspořádány i různé besídky, kde spisovatel Ivanov předkládal svoje interpretace zkoušek.

Co chybí, jsou tištěné úřední protokoly, které by umožnily důkladné a svobodné seznámení s celým postupem zkoušek a dosaženými výsledky.

Při hodnocení metody zkoumání a způsobu zveřejňování výsledků, nelze nesrovnat situaci dnešní s tím, co bylo před sto lety. Tenkrát nevyšly žádné dobrodružné knihy jako Tajemství RKZ či Záhada RK, nebyly zhotoveny žádné Reprezentační Protokoly, zato bezprostředně po skončení nezávislého průzkumu prof.Bělohoubka a prof.V.Šafaříka vyšly tiskem v Časopise Českého Muzea podrobné zprávy obou odborníků, schopné přezkoumání a kritiky.

Celkovou odbornou úroveň a dosažené výsledky z posledního hmotného průzkumu stále nemůžeme posoudit na základě skutečných protokolů. Můžeme jen konstatovat, že dosavadní způsob informování o hmotném průzkumu, prováděném tzv. Ivanovovým týmem svědčí o vynikajících schopnostech propagačních, které až příliš upomínají na Potěmkina.