Analýza současného poznávání hmotné stránky Rukopisů

Ing. Jiří Urban

Dotyčné písemnosti představují značný objem listinného materiálu. Kromě dokumentů z vlastního průzkumu patří sem i zápisy z různých jednání zúčastněných institucí a různá korespondence, osvětlující pozadí událostí kolem průzkumu a informování o něm. Nás budou nejvíce zajímat informace, které mohou přispět k lepšímu poznání hmotné stránky Rukopisů. Z tohoto pohledu jsou nejdůležitější vlastní Protokoly a příslušné oponentní posudky.

K Protokolům
Jako Protokoly RKZ je označena vázaná zpráva, čítající 185 číslovaných stran, opatřená datem uzavření 28.10.1971. Tyto zprávy ovšem neobsahují žádné obrazové přílohy, třebaže se odkazují na různé fotografie a náčrty. Ty, jak víme, jsou zakomponovány do unikátního reprezentativního exempláře Protokolů, který ovšem není součástí archivovaných materiálů a tudíž nám byl v daném okamžiku nedostupný.

Poslání průzkumné akce spisovatele Ivanova je formulováno v úvodní části Protokolů a jistě nebude od věci těch několik řádků zde připomenout:

Na základě žádosti ministra kultury a informací čj. 10.406-67-SM ze dne 15.12.1967 a se souhlasem ministra vnitra ČSSR byl Kriminalistický ústav pověřen zkoumáním doby vzniku Rukopisu Královédvorského a v souvislosti s tím i jiných rukopisů (jako srovnávacího materiálu).

Zkoumání provedli:
1) pplk. Dobroslav SRNEC, dipl. tech., v té době náčelník odboru kriminalistické techniky KÚ-VB a později pracovník právnické fakulty UK v Praze,
2) mjr.Jindřich SITTA, dipl.tech., v té době náčelník oddělení chemie odboru krim. techniky KÚ-VB a později odborný pracovník I. stupně oddělení chemie odboru kriminalistické techniky KÚ-VB (nyní zemřelý),
a ke zkoumání - se souhlasem vedení KÚ-VB a ředitelství Knihovny Národního muzea - byli přizváni:
3) dr.Miroslav IVANOV, spisovatel (jako literární historik),
4) Jiří JOSEFÍK, akademický malíř a restaurátor (jako znalec středověkých technologií),
5) dr. Jaroslav ŠONKA, překladatel (jako znalec staré české literatury a průběhu sporů o RKZ).

Zkoumání byly podrobeny originály Rukopisu Zelenohorského, Rukopisu Královédvorského, Milostné písně krále Václava, Písně Vyšehradské a pro srovnání tzv. Gebauerovy zlomky a další srovnávací materiály datované i nedatované, které byly dány znalcům k dispozici (viz příslušné údaje dále).

Posudek dále uvedený je označen jako "Protokol o zkoumání Rukopisu Zelenohorského}, "Protokol o zkoumání Rukopisu Královédvorského", "Protokol o zkoumání Milostné písně krále Václava" a "Protokol o zkoumání Písně Vyšehradské".

Zkoumání bylo v plném rozsahu ukončeno 28.10.1971 za plné účasti mjr. Jindřicha Sitty, dipl. tech. a stejně tak sepsány i uvedené protokoly. Vzhledem k jeho úmrtí dne 19.4.1973 mjr. Jindřich Sitta nemohl text při předání podepsat.

V Praze dne 29.dubna 1974.

podepsáni:

Dobroslav SRNEC, dipl. tech.
Dr.Miroslav IVANOV
Jiří JOSEFÍK, akad. malíř a restaurátor
Dr.Jaroslav ŠONKA

Již závěrečné řádky úvodu svědčí o zcela výjimečném chápání významu slova "protokol", neboť u skutečného protokolu je nemyslitelný takový časový odstup mezi jeho uzavřením a odevzdáním. Ten patrně souvisí s tím, že několik měsíců po údajném uzavření protokolů, byl řešitelským týmem prováděn dodatečný průzkum v podniku MEOPTA. O tom vypovídá dokument, jehož opis níže přetiskujeme:

Protokol o fotografování a průzkumu RKZ a dalších rukopisů komisí v laboratoři Meopty v Košířích dne 24.ledna 1972

Dozor prováděl ráno od 8 hod. Dr.Bezděk, odpoledne do 19.30 Dr. Josef Tichý, CSc.

Provedeno bylo fotografování a zkoumání RKZ, několika dalších zlomků Hankova okruhu a posléze pro srovnání
3 rukopisů středověkých v tomto rozsahu:

1. (1Ab6) RK všech 7 listů fotografováno a zkoumáno při ultrafialovém osvětlení.
2. RZ fotografováno a zkoumáno při ultrafialovém osvětlení.
3. (1Ab5) MPKV fotografováno, zjištěn palimpsest.
4. (1Ab4) PV fotografováno, zkoumáno pod mikroskopem a pak při ultrafialovém osvětlení.
5. Zlomek Gratiani z nálezu ve Dvoře Králové fotografován.
6. Desky a mezilisty z Hankovy vazby RK
   Zkoumáno mikroskopem, fotografováno a zjištěny záhadné tečky (kapičky).
7. Laus Mariae fotografováno, zkoumán při ultrafialovém osvětlení.
8. (III D 45) Pasionál z r. 1379 fotografovány okraje a hrany listů.
9. (XII C 5) Viaticus de sanctis z XIV. stol.
   Fotografovány hrany listů.

Členové komise dr.Šonka, dr.Ivanov, doc.Josefík,
Ing.Srnec, prohlásili, že tímto své zkoumání rukopisů ukončili a že jich již více nebudou požadovat.
V Praze 25. ledna 1972

Mezi zvláštnosti, s kterými se při Rukopisech neustále setkáváme, patří i tento zdánlivě bezvýznamný rozpor v údajích o ukončení zkoumání Rukopisů. Je z toho zřejmé, že budeme muset rozlišovat ukončení zkoumání na půdě Kriminalistického ústavu 28.10.1971 a další ukončení, které dle údajů Národního muzea padá kamsi do roku 1973. Co, kde a za jakých podmínek bylo v roce 1973 zkoumáno není bezpečně známo.

Část Protokolů věnovaná průzkumu RZ je literárně zpracována podstatně odlišným způsobem nežli části další. Zde je totiž uvedena " Časová tabulka zkoušek RZ ", která sice nenahrazuje plně pracovní deník, ale umožňuje učinit si alespoň hrubou představu o pravděpodobném průběhu zkoumání v čase. V dalších Protokolech již obdobné časové údaje zařazeny nejsou!

I přes neúplnost materiálů, které má dnešní badatel k dispozici, lze konstatovat, že zpráva o hmotném průzkumu Rukopisů, podaná tzv. Ivanovovým týmem naprosto nemá povahu skutečných " protokolů". Fyzikální podmínky získání některých dokumentů nejsou ani přibližně známy, takže postrádají průkaznosti. Je otázka, jak vůbec takové materiály mohly vzniknout a jak mohly být nazvány "protokoly". Budeme je, podobně jako ostatní badatelé, kteří s nimi přišli do styku, označovat "Protokoly".

Částečnou představu o jejich povaze a kvalitě si můžeme učinit na základě expertýz oponentů, jimž bylo umožněno studovat spolu s textem Protokolů i příslušnou obrazovou dokumentaci.

K oponentním posudkům:
V důsledku rozhodnutí vedení KÚ, že Protokoly podléhají oponentnímu řízení, bylo vypracováno devět oponentních posudků. Tyto expertýzy jsou dílem všeobecné, dílem specializované jen pro některou ze zúčastněných vědních disciplin. Posudky byly vypracovány v červnu až srpnu 1974 a již v době jejich sepisování byly označeny jako tajné. Jejich zevrubnost se velice různí. Nejdelší čítá 17 stran, nejkratší cca 1 a 1/2 strany. Celkem obnáší text všech devíti posudků 60 stran. Do tohoto sborníčku je bohužel nemůžeme pojmout celé, a proto se omezujeme toliko na citace.

Zde uváděné citace již nevkládáme do uvozovek. Pokud se v textu vyskytují podtržená místa, je to důraz oponenta. Náš akcent je na rozdíl od toho vyjádřen tučným písmem. Oponentovy citace Protokolů jsou v uvozovkách, tištěny kursivou.
(Úplná znění oponentských posudků byla zveřejněna v roce 1996 a nyní jsou prostřednictvím internetu dosažitelné zde.)

Ing. Miroslav Karnet a Ing.Dr. Ladislav Šedivý,
Federální ministerstvo vnitra, výzkumný ústav

Žel některá tvrzení postrádají jakéhokoliv chemického důkazu; tak např. tvrzení " Pergamen je na povrchu silně znečištěn ponejvíce klihovitou hmotou" (str. 12),
" tečka pozůstává ze dvou vrstev, z vrstvy červené a z vrstvy oranžové, tedy z rumělky a z minia " (str. 13),
".. v zeleně probarvených vláknech pergamenu se nacházejí jasně svítivé modrozelené krystalky. To svědčí o tom, že písmo RZ nebylo psáno železito měďnato duběnkovým inkoustem, ale nasyceným roztokem měďnaté soli". (str. 16).
V celém textu není chemického důkazu klihu, uváděného na str. 12, ani minia a rumělky na str. 13, ani složení modrozelených krystalků ze str. 16.
V některých případech se Protokoly přiznávají, že pouze hádají - např. na str. 16 ř. 5 zdola: " ... to jednoznačně svědčí o tom, že .. bylo napsáno ... s nějakým zahušťovadlem, nejspíše bílkovinného původu ". Na str. 19 se uvádí: "... zahušťovadlo ... není již vodou rozpustné, takže zřejmě nejde o klovatinu, ale spíše o pojidlo bílkovinného charakteru. Tomu nasvědčuje i dodatečně provedená zkouška s částečkou odbarvené (?) krusty a koncentrovanou kyselinou dusičnou, při které došlo ke žlutému zbarvení částečky ".

Avšak v celém předešlém oddíle " II Chemické zkoušky " se o žádné preparaci rovné odbarvení krusty nemluví.

Dále z metodického hlediska se opakuje stále tatáž chyba, t.j. nepřesnosti a ignorování popisu použitých potřeb, přístrojů a metod;

Nedostatky nespočívají jen v nedostatku popisu, ale i v nedostatečné šíři použití technické výzbroje, kterou autoři měli nebo snadno mohli získat. Např. fluorescenční zkoumání se děla - soudě podle jediného údaje o vlnové délce užitého UV světla - pouze v dlouhovlné ultrafialové oblasti; nebylo využito zdrojů, které poskytují převážně krátkovlnné UV záření, ačkoliv na výslednou luminiscenci to má velký vliv.

Nejasná je i metoda použití UV světla na str. 162: " Při průzkumu iniciál v ultrafialovém záření byly iniciály prohlíženy jednak v dopadajícím ultrafialovém záření, jednak v záření procházejícím pergamenem. Zejména tento druhý způsob přinesl pozoruhodné výsledky".
Co autoři pozorovali? UV světlo nemohli vidět. Pozorovali luminiscenci vzbuzenou UV zářením ve hmotě pergamenu a tam zčásti zhášenou nebo zesilovanou původním písmem? Nebo šlo o pouhé prosvícení modrým a fialovým světlem?

Další nepřesností je rozpor v tvrzení autorů na str. 129, kde se uvádí: " Hmota tahu písma je jen zřídka plně vsáklá do pergamenu ... " a na str. 133, kde se naopak říká: " Tím se tedy vysvětluje proč písmo RK proniká na mnohých místech poměrně značně na druhou stranu pergamenu "

Autoři nevyužili řady moderních metod pro své zkoumání: např. jiných činidel pro odhalování iontů železa, mědi kromě klasické žluté krevní soli, spektrografie samozřejmě vhodněji aplikované, než je popsáno v Protokolech, spektrozonální fotografie na rozlišení podobných barev v ploše, rentgenografie např. s pomocí neutronů atd. Autoři, pokud neměli potřebné zkušenosti nebo přístrojové vybavení, měli takové zkoumání zprostředkovat.

Práce také postrádá diskusi výsledků s předešlými obdobnými pracemi a recensemi na RKZ např. A.Cordy, V.Šafaříka a odkazy na odbornou literaturu týkající se obdobných odborných problémů, zvl. chemického zkoumání písma na pergamenu.

Vzhledem k vytčeným nedostatkům nelze práci doporučit k publikování a rozhodně ne jménem KÚ VB.

pplk.ing. Jan Doubek, CSc.,
odborný asistent- docent VAAZ Brno
Obor: Vědecká fotografie

Z hlediska nároků na vědecky zdůvodněné a průkazné závěry postrádá celá práce technický popis podmínek a specifikace použitých zařízení za jakých byly jednotlivé zkoušky prováděny, tak aby mohla býti zajištěna případná reprodukovatelnost jednotlivých měření. A to nejen reprodukovatelnost, ale aby byl vytvořen i podklad pro další případné studium nebo pro možnost využití pro řešení analogických rozborů.

Například nedostatečně specifikovaný popis provedení fotografií v neviditelné oblasti spektra a nahrazený pouze paušálním označením infračervená, ultrafialová apod. fotografie nemůže sloužit jako seriozní podklad pro analogické přímé nebo komparační měření. Stěží by bylo možno těchto údajů použít i pro publikaci v odborné literatuře.

Ing. Jaromír Čermák, VŠCHT,
katedra analytické chemie, Praha
Obor: emisní spektrografická analýza a laserová mikrospektrografická analýza

Byl podán důkaz o existenci barvy v iniciálách, která v hypotetické době vzniku Rukopisů nebyla známa

Posuzovaná zpráva obsahuje sdělení (str. 156) o použití LSMA pro určení chemického složení modré barvy v iniciále "Neklan" v RK. Výsledek analysy byl negativní, podařil se sekundární mikrochemický důkaz železa na místě zasaženém paprskem laseru. Sdělení však neobsahuje základní údaje o parametrech použitých přístrojů, popř. jejich typová označení, ani o podmínkách analysy. Není popsána použitá metoda snímání event. vyhodnocení spektrogramu. Bez těchto dat, která jsou běžnou součástí každé výzkumné zprávy, nelze k výsledkům analysy, event. k možnosti širší aplikace metody na danou problematiku zaujmout stanovisko.

Závěrem bych chtěl upozornit, že pro tvrzení, uvedená v " Souhrnu" (str. 185) a to že psací látka PV je roztokem živočišného nebo rostlinného barviva a že u MPKV běží o suspensi sazí, není v práci podán jednoznačný důkaz. Jde pouze o pravděpodobné domněnky.

Obor: technologie výroby inkoustů

Již společná přítomnost dvou kovů, železa a mědi, naznačuje, že se jedná o psací barvu, kterou nelze porovnat s žádným z běžně vyráběných inkoustů. Tzv. železito-duběnkový inkoust, jehož přítomnost v rukopisech komise zjišťovala se dosud vyrábí. Hlavními komponentami těchto inkoustů jsou tanin, kyselina gallová, případně obdobné třísloviny a síran železnatý s přídavkem 5--15 \% kyseliny sírové nebo solné (ze sušiny inkoustu). Použití zelené skalice, tj. síranu železnatého ve středověkých inkoustech a barvách nelze vyloučit. Tato sloučenina byla ve středověku známa a je uváděna již ve spisech z 13. století (Albertus Magnus).

Metody, prostředky a postupy použité při rozboru psacích látek u všech rukopisů odpovídají běžné analytické praxi používané ve výrobě inkoustů. Dle mého názoru měly být jednotlivé zkoušky popsány podrobněji, zejména za jakých podmínek byly provedeny.

kpt. Ing. Pavel Mencl,
odborný pracovník I. stupně na oddělení chemie OKT KÚ VB

Na str. 16 je uvedeno, že v krustě písma byly zjištěny " jasně svítivé modrozelené krystalky."Na základě tohoto nálezu je udělán závěr, že " písmo RZ nebylo psáno železito-měďnato-duběnkovým inkoustem, ale nasyceným roztokem měďnaté soli. " Je zřejmé, že tento závěr je neoprávněný, poněvadž není podložen ani kvalitativním nebo lépe kvantitativním chemickým rozborem části krusty písma, nehledě na to, že síran měďnatý by mohl vykrystalizovat po zaschnutí zředěného roztoku.

... nelze jednoznačně, jak tvrdí autoři z uvedených zkoušek , soudit, že " zelené písmo RZ bylo napsáno koncentrovaným roztokem síranu měďnatého - modré skalice s nějakým zahušťovadlem, nejspíše bílkovinného původu (vaječný bílek, klih)", poněvadž nebyla provedena kvantitativní analýza krusty písma. Nakonec je uvedena sporadická věta " Současně psací roztok obsahoval železitou sůl. " Není vůbec uvedeno, na základě jakých zkoušek nebo postupů autoři k tomuto závěru došli.

Kromě různých fotografických technik, které jsou v krátkém výčtu uvedeny, byly listy rukopisu fotografovány při osvětlování nízkotlakými rtuťovými výbojkami odděleně přes filtr UG l a UG 5. Na snímcích z negativů byly zjištěny údajné tahy původního písma. Na jednom z těchto pozitivů (není přesně uveden) identifikoval universitní profesor dr. Fiala z filosofické fakulty Karlovy university " zvýrazněné tahy na RZ " jako " nepochybné zbytky písma ." K tomu lze jen říci, že bylo nutné uvést přesné podmínky fotografování, které v textu chybí, takže nelze potom výsledky objektivně hodnotit.

IV. Rentgenové snímky RZ
V této kapitole na str. 23 jsou velmi nedokonale popsány podmínky získání těchto snímků. Je zde uvedeno, že snímky byly získány v oblasti měkkého rentgenova záření, při napětí na rentgence 10 kV a že rentgenka byla opatřena beryliovým okénkem. Chybí úplně popis použitého přístroje, typ rentgenky, údaje o intensitě proudu, expozičních časech a použitých fotografických materiálech.

VI. Odhalení povahy a obsahu odstranění původního textu
K tomu, aby bylo možno zrekonstruovat původní miniový text, který byl údajně přepsán rumělkou, bylo použito metody rozkreslování částí miniových písmen do fotografických zvětšenin (str. 30). Odděleně byly rozkresleny rumělkové tahy. Rozkreslování bylo prováděno na základě přímého pozorování pod stereomikroskopem a porovnání rentgenových snímků RZ.

Proti použité metodě nelze mít námitek. Bylo však možno s výhodou použít objektivní metodu spektrozonální fotografie, při které mohly být obě barvy na jednom snímku velmi dobře rozlišeny (tato metoda se totiž běžně používá při zkoumání přepisovaných písmen dokumentů v kriminalisticko-technické praxi).

Na mnoha místech této kapitoly se uvádí nález údajných zbytků rezavého původního písma. Nikde však není zmínka o tom, že by byly tyto částice mikrochemicky nebo jiným způsobem identifikovány. Na str. 53 jsou bez bližší chemické identifikace popsány nálezy tzv. " klihových skvrn."

Na str. 54 se vyslovuje domněnka, že pergamen byl před napsáním RZ vymýván slabou kyselinou a původní majuskule odstraněny škrábáním. Tato domněnka je podpořena konstatováním, že pergamen je " nesmírně chudý na vápno." V tomto případě chybí popis kvantitativního stanovení vápníku a případně výsledky porovnávacích rozborů s jinými vzorky pergamenů.

Předloženou práci nedoporučuji vzhledem k uvedeným závažným nedostatkům navrhnout k publikování, poněvadž by její zveřejnění bylo více ke škodě než k prospěchu věci a dosavadní nesporně prokázaná fakta o rukopisech by se mohla stát příčinou polemiky jak ve vědeckých kruzích, tak i v široké veřejnosti. Proto navrhuji originál práce s příslušnými doplňujícími materiály a oponentními posudky uložit v Národním muzeu v Praze pro studijní účely a pro případná další zkoumání RKZ.

Obor: identifikace psací podložky

Posudek k "protokolu o zkoumání RKZ a některých dalších rukopisů Národního muzea v Praze"

Zpráva má 185 stran. Dokladuje na základě chemických zkoušek nepravost RKZ a s ní i souvisejících dalších dokumentů. Autoři použili vcelku jednoduché, v podstatě známé metody a reakce pro důkazy falšování historického dokumentu. Použité reakce i metody obtisků jsou i dostatečně citlivé i když jsou v dnešní době známy metody citlivější. Přínosem této části zprávy po praxi tohoto druhu je důkaz omylu prof. Bělohoubka a přezkoušení obtiskové metody.

K chemické části mám tyto připomínky. Poněkud mne překvapuje proč autoři nepoužili některých dokonalejších, dnes k dispozici jsoucích metod a proč nevěnovali větší pozornost rozborům organických látek zjištěných v dokumentu (např. laku, pojidel, klihu apod.) jak dále uvedu. Tak např. řešení otázky, zda spodní vrstva je minium a vrchní rumělka, bylo možno použít elektronovou, röntgenovou a nejlépe elektronovou rastrovací mikroskopii, která by nad to určila i velikost částic, pigmentu, jejich uložení v pojidle a případně i rozdíl v krystal. soustavě. Velkou výhodou by tyto metody byly i pro identifikaci krakeláže, příp. krystalků měďnaté soli (str. 16).

Str. 157 -- reakce na berl. modř. Možno považovat za dostatečný důkaz, i když by bylo pravděpodobně možné dotvrdit IČ spektrem vzorku barvy.

Str. 175 -- identifikace částic uhlíku -- bylo by možné provést pomocí stereoskanu nebo normálního EMK.

K celé práci a jejímu pojetí mám tyto připomínky.

Materiál pomocí v podstatě známých metod jen prohloubil a zdokumentoval již dříve v podstatě známá fakta. Samotný důkaz, že pod textem RKZ je jiný, vyškrábaný, ještě není důkazem falza, neboť ve středověku i později bylo používáno jako psací podložky pergamenu, zněhož byl starý text odstraněn. Otázkou je zda bylo nutné vynakládat tolik času a prostředků na chemické zkoušky a fotografický materiál, když závažnější rozbory (jazykovědné, sociologické, písmoznalecké a j.) již dříve dokázaly nepravost těchto dokumentů. Domnívám se proto, že před rozhodnutím o tak rozsáhlé práci měl být (vedle důkladného zdůvodnění nutnosti této práce) předložen a zoponován metodický postup a její rozsah. Práci měla též předcházet podrobná rešerše o metodách zkoumání písemných dokumentů a zdůvodnění zvolených metod. Současná světová literatura tohoto druhu je dosti bohatá a její zpracování by bylo cenným přínosem (možná výzkumnějším než práce sama) pro muzejní i kriminalistickou praxi. Logické zdůvodnění každé práce, na základě rozboru problému a studia literatury je základem její vědecké fundace. Z tohoto hlediska práce vzbuzuje dojem značně povrchního a tím zbytečně pracného přístupu. Práci by rovněž prospělo pokud jde o průkaznost a přehlednost spíše tabulkové než textové zpracování výsledků.

Závadou rovněž je, že u laserové zkoušky není uvedena energie a frekvence záření a typ přístroje. I ostatní mikroskopické a RTG snímky by měly mít základní údaje o použitém zařízení (U.V., IČ) t.j. energii a frekvenci, aby byla zajištěna reprodukovatelnost.

I když mi nejsou známy důvody označení práce příslušným stupněm utajení, domnívám se, že práce podobného druhu (nesouvisející s kriminalistikou) by měly být řešeny týmem špičkových pracovníků ČSAV, která má možnost takovýto řešitelský tým sestavit a dát k dispozici příslušnou techniku. K práci shromážděný obrazový materiál je cenným dokladovým a studijním materiálem pro Národním muzeum.

doc. Ing. Jaroslav Bauer, CSc.

Obor: krystalografie a krystalochemie

Po prostudování komplexní expertizy KÚVB č.j.VB/F-227/KÚ-74, sepsané na 185 stranách a některých obrazových příloh, uvádím tyto věcné připomínky, týkající se krystalografických popisů a krystalochemických identifikačních postupů. Připomínky jsou sestaveny podle stránek závěrečné zprávy.

Na str. 23 a dalších jsou popisovány rentgenové snímky "měkkým zářením". Zde postrádám bližší údaje o použitém záření a aparatuře --- např. anoda rentgenky, filtr, monochromatizace, napětí, proud, expozice, druh citlivého materiálu a jeho zpracování.

Na str. 27 je vysloven předpoklad, že "bílkové pojidlo minia bylo patrně tvrzeno vápnem" --- chybí důkaz vápníku, možný např. elektronovou mikrosondou.

Na str. 38 a dalších --- "minium se změnilo po nějaké chemické zkoušce v kremžskou bělobu" --- to je dosti odvážný předpoklad, opět nepotvrzený důkazem Pb ve zbylé hmotě písma, která se nyní jeví jako "průhledná či bezbarvá".

Na str. 46, kde se popisují zkoušky luminiscence, chybí bližší údaje o použitém zdroji ultrafialového záření, hlavně vlnové délce, filtrech a pod.

Na str. 49 a dalších se předpokládá použití rumělky při stínování a v interpunkčních křížcích a značkách ---chybí opět objektivní důkaz alespoň rtuti.

Na str. 51 a dalších --- je popis "rezavých stop", dále stopách klihu, pojidel --- opět by bylo možné k přesné identifikaci použít mikrosondu a po event. extrakci mikrochromatografii. Opět zde chybí důkazy Pb v "odbarveném miniu", důkazy Ca ve hmotě pergamenu a identifikace žlutých a oranžových barev, případně pojidla.

Str. 85 --- zkoušky luminiscence pergamenu byly prováděny pouze při jedné vlnové délce, bez bližšího popisu aparatury. Bylo by možné použít též rentgenovou defektoskopii.

Na str. 96 a dalších by bylo možné identifikovat zbytky odstraněného písma, černé body i zelenou barvu objektivně elektronovou mikrosondou.

Na str. 103 a dalších --- prováděné kontaktní otisky v želatině mohou často vést k mylným závěrům a bylo by vhodné aplikovat spíše mikrosondu. Prováděné zkoušky na přítomnost tanátů vanadičnanem amonným jsou značně citlivé a použitelné.

Na str. 126 --- silné "křídování" pergamenu rukopisu z r. 1350 by bylo vhodné doložit objektivní zkouškou na $CaCO_{3}$.

Na str. 143 a dalších --- chybí opět důkazy rumělky, zejména když se předpokládá použití odlišných materiálů.

Na str. 153 --- mikrosondou by bylo možné ověřit přítomnost buď Ag, nebo Su ve "filmu sirníku stříbrného nebo cínového".

Na téže straně jsou zmíněny "krystalky v červené volutě, které se v polarizovaném světle chovají stejně, jako okolní rumělka" --- opět zde chybí bližší popis krystalků, jejich tvar, velikost --- předpokládá se totiž rozdíl v jejich úpravě (drcení, tření). Jaké polarizované světlo bylo použito --- dopadající, procházející --- jak se projevuje "stejné chování" --- zhášením, dvojlomem?

Na str. 154 "dvojí zelená barva" --- chemické složení by bylo možné ověřit mikrosondou.

Na str. 156 chybí bližší popis použité aparatury pro spektrální analýzu pomocí laseru. Opět by bylo výhodnější aplikovat sondu.

Na str. 160 --- "několik mikroskopických krystalků modré barvy zkoumáno isolovaně pod polarizačním mikroskopem" --- zjištěn "azurit". Chybí jakékoliv důkazy, že se jedná skutečně o azurit, na základě jakých krystalooptických konstant byl tento závěr učiněn? Bylo by vhodné pořídit mikrofotografii krystalků s udáním velikosti.

Na str. 166 --- zlatou folii ze zlomku pergamenu "Svým videm velmi podobnou zlatu, použitém v RK" by bylo možné objektivně co do složení porovnat mikrosondou.

Totéž platí o černém pigmentu a hnědém písmu, uváděném na str. 173 a dalších --- důkaz uhlíku v předpokládaných sazích a Fe --- opět provést mikrosondou.

Na str. 182 uváděné "důkazy" měďnaté sloučeniny nejsou nikterak přesvědčivé.

Na str. 184 chybí důkaz zjištěného "krakelovaného bílku", složení "klihové hmoty" a "měďnaté sloučeniny".

Závěry:

Prováděné expertizy rukopisů představují neobyčejně rozsáhlý a časově náročný soubor prací. Přes veškerou snahu o komplexní řešení dané problematiky, je nutno konstatovat, že k některým důkazům nebyly použity vždy metody moderní, nejvhodnější a objektivní.
Proto také některé závěry a zdůvodnění, které jsem v tomto posudku blíže uvedl, nelze považovat za vědecky průkazné.
Doporučuji proto výhledově doplnit některé zkoušky, uvedené blíže v posudku analýzou pomocí elektronové mikrosondy, rentgenometrickou strukturní mikroanalýzou a krystalooptickou analýzou polarizačním mikroskopem.

doc. Ing. Jaroslav Janák, DrSc.

Obor: chemická mikroanalýza a ultramikroanalýza

Závěrečná zpráva "Protokoly RKZ 1971" má 185 stran strojopisu formátu A4 a neobsahuje obrazové nebo jiné přílohy. Na stranách 2-75 je pojednáno o zkoumání Rukopisu zelenohorského (dále RZ), na stranách 76-171 o zkoumání Rukopisu královédvorského (dále RK). Dále je na stranách 172-179 popsáno prověřování Milostné písně krále Václava (dále MpkV) a na stranách 180-184 Písně vyšehradské (dále PV). Zpráva je uvedena vlepenou dvojstránkovou úvodní částí a podpisy odpovědných pracovníků a datem 29. 4. 1974 (str. 0-1) a zakončena jednostránkovým souhrnem s datem 28. 10. 1971 (str. 185)

Grafické listy formátu A2 zhotovené ze speciálního ručního papíru obsahují textovou část shodnou se závěrečnou zprávou, avšak doplněnou o obrazovou dokumentaci. Prvá série listů se stránkováním 1-124 zahrnuje úvod, znění protokolu a dokladový materiál ke zkoumání RZ, druhá série se stránkováním 1-141 protokoly a dokladové materiály ke zkoumání RK a dalších dvou historických listin (MpkV a PV), jakož i souhrn studie. Na grafickém listě str. 108, druhé série, chybí obrázek 154, naopak existují celkem tři obrázky, které jsou volně vloženy a čekají teprve na definitivní zařazení. Dva obrázky na str. 134 nebo 135, druhé série, a 1 obrázek na str. 52 druhé série má nahradit blíže neurčený obrázek již nalepený.

Jako dokumentační materiál jsou přiloženy fotografie, kresby, grafy a tabulky. Tento materiál je bohatý, výrazně dokládá především výsledky optického výzkumu a podpírá hlavní závěry,....

Zpráva však neobsahuje údaje o experimentálních podmínkách, za kterých byl dokumentační materiál pořízen. Součástí expertizy nejsou také žádné přílohy a laboratorní deníky, v nichž by se tyto pokusné podmínky daly vyhledat. V protokole jsou dokonce místa, kde si nelze ani přibližně představit způsob práce nebo odhadnout parametry přístroje, ač je to pro posouzení závěrů rozhodné (str. 156, 12.ř.sh. --- laserové vzplynění vzorku modré barvy v iniciále N(eklan) v RK). Tento způsob prezentace nutí často věřit předloženému;

Není např. jasno, čím je doloženo tvrzení, že psací tinktura RK je pojena bílkem (str. 137 ad 3) ). Není jasno, jak bylo zjištěno (str. 180, 4. až 6.ř.sh.), že v případě modři v iniciále P slova Poltoua (list 13a, str. 25 RK) jde "mikroskopicky" o azurit. Proč nebyl proveden chemický důkaz, zvláště když otázka modři je pro posouzení absolutního stáří RK důležitá?

Již při dřívějších výzkumech bylo zjištěno, že v iniciále N slova Neklan na str. 14 RK je berlínská modř, chemikálie, která v době, v níž rukopis údajně vznikl, nebyla známa. Jde tedy ve sporu o starobylost písma RK o klíčovou otázku. Současným výzkumem bylo zjištěno, že vrstva této modři leží pod zlatou fólií, která byla položena na původní modrý podklad (str. 55, 10. ř.sh.). Bylo proto zcela zásadním požadavkem neopakovat v tomto případě, co již bylo dříve nalezeno, ale hledat novou, nezávislou cestu průkazu. Snad tuto nutnost odpovědní pracovníci skutečně pociťovali, když zvolili pokus o identifikaci železa spektrální cestou (str. 156, 6.ř.sh.). Bohužel k tomuto postupu (str. 156 -- 157) mám zásadní námitky. Předně chybí jakákoli dokumentace.

V protokle chybí údajně sejmuté spektrum železa (obr. 54 na str. 108, 2. série grafických listů), dále chybí popis typu, konstrukce a parametrů laseru, tzv. "přímo pro tyto účely vyrobeného". Dále není podán ani náznak postupu, jak byl přenesen vzorek "vzplyněného" vzorku z prostoru nad rukopisem do jiskřiště spektrografu, případně jak bylo spektrum sejmuto jinak. Přitom jde o operaci, která má důležitost pro posouzení jak ceny postupu, tak i hodnoty spektra. Tuto část protokolu nelze v nynější formě přijat, tím méně uveřejnit. Chybí v ní elementární údaje; forma prezentace snad má spisovatelské napětí, ale s vědeckým pojednáním nemá nic společného.

K novému zkoumání rukopisů došlo zejména proto, že chemické nálezy z let 1886/7 nevyvracely starobylost rukopisů a opakovaná zkoumání z roku 1935 se nevyjadřovala jednoznačně proti jejich původnosti. Z těchto důvodů považuji za značný nedostatek komplexní expertizy, že nově provedené chemické zkoušky nebyly připraveny dostatečně pečlivě, cílevědomě a tvůrčím způsobem a nevyčerpaly zdaleka možnosti současné techniky chemické ultramikroanalýzy. Bez kombinace s výsledky optických a mikroskopických zkoumání by chemické nálezy ztratily vážnou část své přesvědčivosti.

Expertiza není doložena laboratorními deníky a obrazová dokumentace nemá popisy technických podmínek měření. V tomto směru jí chybí publikační forma běžná v přírodovědecké praxi. Na řadě míst je nutno korigovat text protokolu ve smyslu připomínek, dříve něž dojde k předání grafických listů veřejnosti.

Jindřich TOMEK, prom. chemik, vedoucí chemické laboratoře Národní galerie
Obor: restaurátorství historických písemností

Předložená zpráva působí velmi dobrým dojmem. Shrnuje rozsáhlý materiál velmi systematicky a vyslovené závěry jsou jednoznačné.
Jednotlivé kapitoly jsou zajímavé a dobře vyváženy. Zprávu doplňuje dokonalá fotografická dokumentace. Detailním způsobem je provedena rekonstrukce původních textů rukopisů.
\oddel

Naše připomínky k posudkům
Oponentní posudky se až na ojedinělou výjimku shodují v názoru, že Protokoly mají dvě snadno prokazatelné slabiny: chemii a vědeckou fotografii. Zkoumané látky nejsou exaktně chemicky identifikovány a předkládané fotografie postrádají popis fyzikálních podmínek jejich pořízení.

Rozdílnější postoje nalézáme u hodnocení optických pozorování. Zde nalézáme pochybnosti i souhlas. Tu se ale ocitáme na půdě daleko méně exaktní, kde subjektivní činitel figuruje velice výrazně a kde případná kritika by musela vycházet z rozboru nezávislých pozorování, případně i z kontrolního pozorování vlastního. Proto pokládáme za důležité se zde zmínit jak o podmínkách pořizování posudků, tak i o pracovních metodách Ivanovova týmu při optickém průzkumu.

Vzhledem k tajné povaze oponentního řízení byly Protokoly studovány presenčně v uzavřených prostorech KÚ bez operativního přístupu k literatuře a bez možnosti pozorovat vlastní předmět průzkumu, t.j. originály RZ, RK, MPKV, PV. Je pak otázka, do jaké míry je možno považovat oblast optického průzkumu za řádně oponovanou.

V Protokolech jsme nenalezli doklad o tom, že by byl volen postup, při němž je minimalizován subjektivní činitel. V publikaci "Tajemství RKZ" je provádění optických vyšetřování popsáno takto:

" 4. června se scházíme v laboratoři. Sestava: Josefík, Šonka, Sitta, Srnec a autor. Vysvětlujeme malíři restaurátorovi, oč běží. Souhlasí a zvědavě usedá k stereomikroskopu. Zatímco mlčky prohlíží iniciálu A, diskutujeme o různých možnostech. Čas se vleče. Konečně zvedá malíř hlavu: "Víte, že v té první iniciále -tedy A- je skutečně několik barev?" .... "byl byste tak hodný a podíval se na ostatní iniciály, jestli v nich objevíte oranžovočervenou? poprosil jsem malíře. Šonka na mě zahleděl, třeba uhodl, kam mířím."

"Šonka nadýchne a odpovídá: podívejte se, prosím vás, jestli tam nenajdete ještě s "

Takový způsob zkoumání s podporou nápovědy obvykle vede k nálezům dle přání a rozhodně jej nelze schvalovat. Pro srovnání zde uvádíme, jak se postupovalo v minulém století dle výpovědi Prof. Vojtěcha Šafaříka:

" Zkoumal jsem já i p. prof. Bělohoubek u přítomnosti bibliothekářově Rukopis Královédvorský, každý zvlášť v několikeru posezeních, vždy po několik hodin a nesdělili jsme sobě ani slova o svém zkoumání, nýbrž vůbec jsme spolu nemluvili o tom rukopise."

Nesprávná interpretace výskytu berlínské modři
Názory oponentů a jistě i na dalších čtenářů Protokolů silně ovlivnila skutečnost, že v iniciále N byla nalezena berlínská modř. Musíme zde konstatovat, že berlínská modř v iniciále N nemá pro datování RK žádný význam, protože tam byla prokazatelně zanesena při nějaké pozdní restauraci RK na půdě muzea po roce 1835. Pro naše tvrzení svědčí tyto skutečnosti:

1. V knihovně Národního muzea existují přesná faksimile RK, zachycující jeho stav před restaurováním. Zde iniciála N není modrá. Toto faksimile bylo vyrobeno pro Hankovo vydání 1835.
   V knihovně Národního muzea je uloženo pod signaturou 63 F 12 v sále starých tisků.
2. Na známém obraze Václava Hanky od Antonína Machka, který se datuje přibližně k roku 1836 je rovněž vyobrazena strana 7 RK dle původní podoby, tedy s iniciálou N, rovněž bez modré barvy.
3. B. Nebeský ve svém velice důkladném popisu RK v Časopise českého muzea (1853, sv. 3, str. 153) popsal barvy iniciál takto: "Začáteční písmena větších básní jsou ozdobně psána; na zlaté půdě totiž v malém čtverhranu, z něhož jednoduché svinutiny nahoru a dolů vybíhají. Barva čar čtverhranu a písmen začátečních, jakož i svinutin, je zelená, jen v Beneši na listě I. str. 2. karmínová.

Z P R Á V A
o zasedání vědecké rady Kriminalistického ústavu VB FSVB
dne 4. března 1975
I. Na den 4.3.1975 bylo svoláno zasedání vědecké rady Kriminalistického ústavu VB, kterého se zúčastnilo 10 ze 17 členů vědecké rady; 7 členů vědecké rady se omluvilo pro nemoc nebo naléhavé služební zaneprázdnění (viz příloha 1). Jako host se jednání zúčastnil kpt. Ludvík PEKÁREK ze Správy vědy a školství FMV (viz příloha 2). Vzhledem k onemocnění předsedy vědecké rady pplk. Pálky, jednání řídil člen vědecké rady plk. POHANKA. Jednání proběhlo podle programu (viz příloha 3). Celý průběh jednání byl nahrán na magnetofonovou pásku, která byla v části týkající se diskuse k bodu 3) přepsána do doslovného záznamu. Pásek byl pak zapečetěn a uložen k materiálům zasedání vědecké rady. Poznámky a jiné písemnosti členů vědecké rady a přizvaných účastníků týkající se bodu 3) jednání byly po skončení zasedání staženy a uloženy rovněž k těmto materiálům. Členům vědecké rady a účastníkům jednání k bodu 3) bylo poskytnuto pohoštění z prostředků FSVB, vyúčtování je provedeno zvlášť. II. Jednání zahájil člen vědecké rady plk. POHANKA, který zkonstatoval přítomnost členů VR a prohlásil VR za usnášení schopnou. Poté člen vědecké rady plk. Pohanka přednesl úvodní informaci (viz text uvedený v příloze 4). Po přestávce bylo přistoupeno k projednání návrhu "Protokolů o zkoumání Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského a dalších rukopisů" (dále jen "Protokoly") a oponentních posudků k výsledkům zkoumání. Na základě písemného pozvání a se souhlasem vědecké rady se projednávání tohoto bodu zúčastnili: a) za objednatele expertizy
-- dr. Zázvorka, ředitel Národního muzea v Praze
-- dr. Vrchotka, ředitel knihovny Národního muzea v Praze
-- dr. Langer, vedoucí oddělení muzeí a galerií ministerstva kultury ČSR
-- dr. Beneš, tajemník VI. odboru ministerstva kultury ČSR;
b) za zpracovatele "Protokolů"
-- dr. Šonka
-- akademický malíř Josefík
-- dr. Ivanov
-- (dipl. tech. Srnec se omluvil pro nemoc);
c) za oponenty
-- doc. Ing. Janák, DrSc., ředitel ústavu analytické chemie ČSAV v Brně
-- Miloslav Sabina, CSc., ředitel n.p. IRAPA, Praha
-- pplk. Ing. Jan Doubek, CSc., odborný asistent-docent VAAZ Brno
-- Ing. Miroslav Karnet, pracovník Výzkumného ústavu FMV
-- doc. Ing. Jaroslav Bauer, CSc., pracovník katedry mineralogie VŠCHT
-- Ing. Jaromír Čermák, pracovník katedry analytické chemie VŠCHT
-- Jaroslav Holub, pracovník n.p. KOH--I--NOOR, Č. Budějovice
-- kpt. Ing. Pavel Mencl, odborný pracovník I. stupně oddělení chemie
OKT KÚVB,
-- Jindřich Tomek, prom. chemik, vedoucí chemické laboratoře
Národní galerie Praha
Úvodní slovo k projednávání tohoto bodu přednesl tajemník vědecké rady (podstatná část jeho vystoupení je v příloze 6). Poté vystoupil s celkovým stanoviskem za zpracovatele dr.Šonka (viz příloha 7), jednotliví oponenti a další přítomní v diskusi (viz příloha 8). Po přestávce pak pokračovala vědecká rada v uzavřeném jednání (kterému byl přítomen pouze zástupce SVŠ FMV), při kterém bylo shodně v rozpravě poukázáno zejména na tyto skutečnosti a okolnosti:

1. oponentní posudky až na nepodstatné výjimky, se shodují v tom, že "Protokoly" ani v jednom ohledu (z hlediska položených tří otázek) nelze pokládat za vyhovující a obsahující potřebnou míru správnosti a přesvědčivosti;
2. projednání ve vědecké radě potvrdilo správnost kritiky vyjádřené oponenty; zpracovatelé nepředložili ani jediný podstatný argument, který by vyvrátil námitky oponentů proti "Protokolům"; pokus zpracovatelů přesunout těžiště "Protokolů" na prioritu a rozhodující význam výsledků zkoumání v oboru paleografie (před kriminalistickou chemií) nemá věcné opodstatnění proto, že i kdyby "chemie" tu byla jen podpůrná, samu paleografii nelze odtrhnout; přitom by vznikla i otázka do jaké míry by mohl vůbec Kriminalistický ústav VB FSVB ručit za paleografické zkoumání (sám nemá podobné pracoviště a není ani oprávněn k podobnému zkoumání);
3. i když je nutné připustit určité pozitivní výsledky zkoumání nelze přijmout návrh skupiny zpracovatelů na jakoukoli "opravu" či přepracování "Protokolů"; znamenalo by to revidovat podstatu celé práce, přičemž efekt by byl velmi problematický vzhledem k vázanosti jednotlivých zkoušek;
4. nutno zvážit, že jakýkoli podstatnější nedostatek (vada) "Protokolů" , jestliže by byly schváleny a tím spíše zveřejněny by vyvolal ostrou kritiku odborné veřejnosti; to nelze riskovat nejen proto, že by se tím znovu rozvířil spor kolem RKZ (který konec konců není společensko-politicky aktuální), ale i proto, že by se tím vydávala v pochybnost až dosud bezúhonná pověst Kriminalistického ústavu VB FSVB a konec konců i čs. kriminalistické vědy;
5. z týchž důvodů bude nutno zvážit i způsob informování veřejnosti;
6. zkoumání RKZ v některých ohledech způsobilo poškození objektu zkoumání (jak je zejména doloženo v souvislosti s použitím laseru); jestliže někdy v budoucnosti dojde k novému zkoumání RKZ, bude potřeba velmi pečlivě vážit metody a prostředky zkoumání z hlediska možného dalšího poškození a zřejmě se orientovat na nedestruktivní metody; kromě toho je třeba zajistit, aby event. nové zkoušky mohly vycházet z prokazatelných a nepochybných výsledků dosavadních a popř. přihlížely k změnám,které na objektu zkoumání mohly vzniknout zkouškami (narušením) provedenými až do této doby.

Na podkladě provedeného oponentního řízení uzavřeného na vědecké radě KÚVB, vědecká rada dospěla k těmto závěrům k bodu 3) svého jednání:

• Návrh komplexní (komisionelní) expertizy čj. VB/F-227/KÚ-74 (tzv. "Protokoly o zkoumání RKZ") se nedoporučuje schválit a to z těchto důvodů: a) provedené zkoušky zkoumání v řadě směrů buď nedotvrzují závěry zpracovatelů, nebo alespoň nevedou k jednoznačným faktům, resp. je nelze pokládat za dostatečně vědecky průkazné, b) řada provedených zkoušek a zkoumání i v případech, ve kterých by mohly přinést (nebo podle tvrzení zpracovatelů přinesly) jednoznačné závěry, není náležitě doložena z hlediska použitých metod, techniky, přístrojů a experimentálních podmínek, takže nelze m.j. zajistit jejich opakovatelnost, c) nebylo využito řady jiných (moderních) fyzikálních, chemických a fyzikálně-chemických metod a prostředků, které by vedly nebo mohly vést k jednoznačnějším, popř. přesnějším výsledkům a závěrům.
• Návrh na provedení dodatečných oprav návrhu komplexní expertizy ("Protokolů o zkoumání RKZ") přednesený dr.Ivanovem se nedoporučuje přijmout.
• Dále vědecká rada KÚVB FSVB doporučuje:

  a) všechny materiály (včetně oponentních posudků a poznámkových materiálů skupiny zpracovatelů) uložit u KÚVB s uvedeným stanoviskem (t.j. s důvody neschválení) a s tím, že budou určeny výlučně pro studijní účely odborníků, kteří budou mít příslušné pověření. Tím je možno zajistit, aby byla využita provedená zkoumání, která znamenají v "Protokolech" vědecký přínos;
  

  b) zveřejňovat výsledky zkoumání RKZ provedeného v KÚVB, je možné jen se souhlasem KÚVB FSVB.

  c) objednatel expertizy, tj. ministerstvo kultury, má být informováno o závěrečném stanovisku vědecké rady KÚVB FSVB a vedení KÚVB FSVB písemně včetně zprávy o provedených zkouškách. Z pověření předsedajícího člena vědecké rady pak tajemník vědecké rady přečetl výše uvedený text usnesení VR KÚVB FSVB za přítomnosti zpracovatelů, oponentů a zástupců objednatele, kteří vyčkali rozhodnutí vědecké rady.

  Na závěr pak předsedající člen vědecké rady poděkoval členům vědecké rady a všem přítomným za aktivní účast na jednání.

  Zasedání skončilo v 16.30 hod.

V roce 1991 byla u příležitosti dvoustého výročí narození Václava Hanky uspořádána v Národním muzeu výstava, na níž byly vystavovány části reprezentačního exempláře Protokolů se závěry, jež byly oponenturou Kriminalistického ústavu označeny za neopodstatněné. Tento rozpor byl dodatečně formálně odstraněn přijetím Stanoviska, jež se opřelo o usnesení speciální komise, která naopak shledala závěry Ivanovova řešitelského týmu za přijatelné.

Nemůžeme bohužel informovat z jakého podnětu, za jakých okolností a kdy přesně byla komise ustanovena. Tyto informace nebyly naší veřejnosti nijak sděleny, ba ani přijaté stanovisko. Tuto závažnou mezeru v informovanosti naší kulturní veřejnosti zde alespoň částečně odstraňujeme přetištěním přijatého Stanoviska:

Stanovisko komise pro posouzení Protokolů o chemickém zkoumání Rukopisů královédvorského a zelenohorského

Komise byla jmenována ředitelem Národního muzea RNDr. Miroslavem Stloukalem, DrSc. ve složení prof. RNDr. Ivan Hlaváček, CSc., vedoucí katedry pomocných věd historických a archivního studia a proděkan FF UK, Ing. Jiří Čejka, CSc., vedoucí výzkumné chemické laboratoře a ředitel Přírodovědeckého muzea Národního muzea, Ing. Michal Ďurovič, vedoucí výzkumné chemické laboratoře Státního ústředního archivu v Praze a PhDr. Pavel Brodský, CSc., vedoucí oddělení rukopisů a starých tisků a zástupce ředitele KNM. K práci byla dále přizvána Ing. Eva Šimůnková z Laboratoře chemie restaurování uměleckých děl VŠCHT.

Komise byla ustanovena, aby posoudila Protokoly o chemických zkouškách RKZ, provedených pracovníky Kriminalistického ústavu Dobroslavem Srncem, dipl. technikem a Jindřichem Sittou, dipl. technikem za účasti PhDr. Miroslava Ivanova, JUDr. Jaroslava Šonky a Jiřího Josefíka, akad. malíře uzavřené v roce 1971.

Dále komise posuzovala oponentní posudky, které byly vypracovány doc. Jaroslavem Janákem, DrSc., Miroslavem Sabinou, CSc., pplk. Ing. Janem Doubkem, CSc., Ing. Miroslavem Karnetem, Ing. Dr. Ladislavem Šedivým, doc. Ing. Jaroslavem Bauerem, CSc., Jaroslavem Holubem, Ing. Jaromírem Čermákem, kpt. Ing. Pavlem Menclem a Jindřichem Tomkem, prom. chemikem v roce 1974. Konečně byla vzata v potaz i replika původních autorů z roku 1992. Úkolem komise však nebylo otevírat znovu otázku pravosti či podvrženosti obou rukopisů.

Práce komise trvala téměř celý rok. Po detailním předchozím studiu uvedených materiálů a několika předběžných schůzkách se komise sešla k definitivnímu stanovisku dne 26.6.92 za předsednictví prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, CSc. Chemičtí odborníci Ing. Jiří Čejka, CSc., Ing. Michal Ďurovič a Ing. Eva Šimůnková podali ústní svědectví o zmíněných materiálech. Shodli se v názoru, že z hlediska jejich disciplíny nebyl postup řešitelského týmu prost řady nepřesností jak metodických tak interpretačních, na které již upozornili oponenti ve svých posudcích. V důsledku toho nepovažují oponentské posudky za zmanipulované.

Komise se domnívá, že by nebylo vhodné přenášet eventuální diskusi o těchto materiálech na širší fórum, protože by nebylo možno výše zmíněné protokoly akceptovat v takovém rozsahu, jak žádá řešitelský tým ve svém dopise odeslaném FMV v říjnu 1990. Nad to vzniká nebezpečí, že takto rozvířené diskuse by bylo zneužito zastánci pravosti RKZ. Navržené řešení proto nedává příležitost k rozpoutání nevhodné polemiky.

Komise současně důrazně konstatuje, že výše zmíněná slova v žádném případě neznamenají rehabilitaci RKZ jako starých svědectví o české středověké kultuře, naopak zjištění palimpsestu při specializovaných fotografických postupech jednoznačně dokázalo, že tomu tak není.

V Praze dne 1.9.1992

podepsáni: prof. RNDr. Ivan Hlaváček, CSc.
Ing. Jiří Čejka, CSc.
Ing. Michal Ďurovič
Ing. Eva Šimůnková
PhDr. Pavel Brodský, CSc.

Rázný paleografický(?) soud v závěru Stanoviska o tom, čeho Rukopisy nejsou svědectvím, vybízí k zamyšlení nad svědectvím, které nám Rukopisy poskytují pro posouzení naší současné vědy.

Česká kriminalistika odmítla Protokoly; sdělila svoje představy jak dosáhnout exaktních výsledků a dále se od věci distancovala. Iniciativu dnes přebírají jiné instituce, jimž nedostatečná průkaznost chemických a fotografických postupů v Protokolech je pouhou "nepřesností". Pro přijetí závěrů Protokolů se opírají o argumenty, které exaktním vědám nepřísluší.

Vyvstává pak otázka, zda tento přístup může uspokojit prvotně vytčený cíl, totiž uvést do souladu oficiální stanoviska věd exaktních a spekulativních.