Obnova a činnost ČSR

Mgr. Ondřej Sekanina

Obnova ČSR (České společnosti rukopisné) je odrazem skutečnosti, že problematika RKZ je stále živá a počet zájemců o ni roste. To je způsobeno především tím, že vzdor více než stoletému bádání nebyla do dnešního dne uspokojivě zodpovězena otázka po pravosti či padělanosti Rukopisů, resp. nikdo z vědeckého hlediska uspokojivě nedokázal jejich padělanost, a proto je podle našeho názoru třeba na rozdíl od oficiální historie a literatury vycházet z toho, že jsou pravé.

Jedno ze základních ustanovení stanov ČSR proto také praví, že "posláním ČSR je vědecké bádání a popularizace poznatků o staročeských rukopisech a především snaha o řešení sporných otázek kolem RKZ". Proto se Společnost snaží vzbudit zájem jak nejširší veřejnosti, tak také odborníků a sdružit ve svých řadách všechny příznivce staročeské literatury, kterým není lhostejné, jak se nakládá s jedněmi z vůbec nejstarších památek našeho písemnictví.

Ke zmíněnému účelu slouží i vydávání Almanachu, jehož druhé číslo právě držíte v ruce, a ostatní vydavatelská činnost spřízněného nakladatelství Neklan, z níž můžeme jmenovat především vydání dvou obsáhlých prací našeho předního odborníka na RKZ Julia Enderse - Estetického a Jazykovědného rozboru RKZ.

Vlastnímu založení ČSR předcházelo přípravné období, po které se doposavad izolovaní příznivci Rukopisů sdružovali v Klubu přátel Rukopisů, a to především na základě přihlášek vkládaných do každého výtisku RKZ, vydaných nakladatelstvím Neklan. Poslání Klubu přátel bylo naplněno zorganizováním ustavující valné hromady ČSR, která se konala 21. 3. 1993 v restauraci U zvonu v Praze Košířích.

Sešlo se zde 13 účastníků, z nichž někteří pamatovali ještě činnost původní ČSR zrušené v 50. letech, k jejímuž odkazu se Společnost přihlásila. Nejdůležitějším bodem programu bylo schválení stanov Společnosti, předpoklad pro nezbytnou registraci Společnosti na ministerstvu vnitra, ke které došlo krátce na to. Prvním jednatelem společnosti byl poté zvolen Ing. Jiří Urban.

Od ustavující valné hromady se členové Společnosti scházejí na pracovních schůzkách, které se do současnosti konaly již čtyři.

K činnosti ČSR patří dále návštěvy Národního muzea, kde se členové společnosti obeznamují s dostupnými památkami staročeské literatury, a to především s těmi, které mají nějaký vztah k problematice RKZ. Tak bylo již prozkoumáno např. tzv. Evangelium sv. Jana, Milostná píseň krále Václava se stopami po chemických zkouškách či slovník Mater verborum s množstvím glos, z nichž některé jsou odpůrci připisovány Václavu Hankovi. O všech těchto zkoumáních se sepisují zápisy a pořizuje dokumentace.

Bylo získáno i povolení ke zkoumání nedávno odtajněných materiálů v archivu ministerstva vnitra, týkajících se zkoušek Miroslava Ivanova a pracovníků Kriminalistického ústavu, které proběhly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a které zná veřejnost jen z Ivanovových knih Záhada RK a Tajemství RKZ.

V nedávné minulosti bylo pak důležitým činem jednání s Archivem hl. m. Prahy ohledně zpřístupnění archiválií původní ČSR, která je Archivu předala při svém nedobrovolném rozchodu v 50. letech. Tato jednání skončila díky pochopení a dobré vůli vedoucích pracovníků Archivu úspěšně a 12. 10. 1993 byla uzavřena depozitní smlouva, která umožňuje členům společnosti bádat v bohatých materiálech pocházejících z první republiky.

V budoucnu Společnost hodlá i nadále pokračovat v započaté činnosti a podněcovat širší zájem o RKZ. Bude usilovat především o to, aby skončil stav, kdy většina populace tyto památky nezná, přijímá nekriticky jejich odsudky, ačkoli metody, jakými se proti RKZ postupuje, se od prvního útoku proti pravosti RKZ v roce 1859, zorganizovaného rakouskou tajnou policií, změnily jen velmi málo.