Poznámky k Protokolům o průzkumu RKZ
Jiří Urban
Počátkem roku 1994 se ve vstupní hale Národního muzea objevil Sborník NM č. XXXVI, řada C - literární historie. Celé číslo je věnováno dlouho očekávaným Protokolům o zkoumání Rukopisů královédvorského a zelenohorského a některých dalších rukopisů Národního muzea v Praze (1967-1971).
Tento ediční počin provází mnoho zvláštností, kterými se v tomto článku zabývat nemůžeme. Pojednám o nich na jiném místě. O jedné se však přeci jen zmínit musím. Vydané Protokoly jsou neúplné. Jsou vynechány některé textové partie a cca 85% obrazové dokumentace.
Tím je znemožněno komplexní posouzení tištěných Protokolů (dále TP), neboť těžiště průzkumu tkví v optických pozorováních a ta lze doložit jen fotografickou dokumentací. Zveřejněné materiály nemohou i z tohoto důvodu být považovány za protokol v pravém slova smyslu. Redakce sborníku omlouvá neobvyklé počínání v této tak závažné věci finančními důvody a vážné badatele odkazuje k tzv. Reprezentačním Protokolům (dále RP), uloženým v knihovně Národního muzea. V tomto rozboru se jich tudíž musíme dovolávat.
Pro nezasvěcené čtenáře zde ještě stručně rekapituluji, že zmíněný průzkum Rukopisů byl zadán Ministerstvem kultury Kriminalistickému ústavu v roce 1967. K průzkumu byl přizván spisovatel Ivanov, jenž specifickým způsobem ve specifických podmínkách informoval naši veřejnost o výsledcích průzkumu ještě dříve, než byl průzkum oficiálně ukončen. Teprve současným vydáním Protokolů se otevírá jakási možnost, byť i velice ztížená kvůli neúplnosti tiskem vydaných materiálů, přezkoumat pracovní metody a závěry Protokolů.
Tento rozbor se dotkne jen některých aspektů Protokolu o zkoumání Rukopisu zelenohorského. Zevrubnější analýza vyjde ve zvláštní publikaci.
Těžiště zkoumání nespočívá v porovnávání RZ s jinými rukopisy pomocí chemických analýz, jak bylo avizováno a očekáváno. Základem většiny zjištění a následné argumentace jsou optická pozorování, jež jsou pak využita dalšími vědními disciplinami. To je patrné např. z následující ukázky ze str. 10 TP:
"17.9.1968 Šonka odevzdává prof. Fialovi k prozkoumání Josefíkovy rekonstrukce spodních písmen RZ, psaných miniem a majících starou krakeláž. Fiala materiál předává doc. I. Hlaváčkovi.
11.10. a 16.10.1968 schůzky Hlaváček-Ivanov. Hlaváček jako paleografický odborník prohlašuje, že písmo Josefíkových rekonstrukcí pochází ze 13. století, že je to tzv. gotická textualis formata. Poněvadž toto písmo je pod dnešním textem RZ, který se snaží jazykově, historicky a paleograficky vzbudit dojem, že pochází asi z 10. století, musí být RZ podvrh."
Odtud vyplývá, že na důkazním řízení se podílejí velkou měrou paleografové a nad to je zaujímáno i stanovisko jazykovědné a historické. Z formulace není ani jasné, zda jazykovědu a historii zde zastupuje M. Ivanov nebo doc. Hlaváček. Mohlo by se dokonce zdát, že Hlaváčkovo prohlášení zahrnuje i konstatování, že miniové značky jsou pod textem RZ. Ale to je jen jedno z četných zdání, která Protokoly zhusta vyvolávají. Prohlášení paleografa v tomto případě nevychází z vlastního pozorování originálu, ale z prohlídky rekonstrukcí malíře Josefíka. Za předpokladu jejich správnosti z nich lze usuzovat na typ písma, nikoli na stratigrafii psacích látek.
Musíme zde připomenout, že paleograf Kašpar, Hlaváčkův kolega na katedře pomocných věd historických FF UK, ve svém rozboru RZ určil na základě vlastního pozorování pořadí psacích látek opačně, než potřebují Protokoly{1}.
Zveřejněnou fotografickou dokumentací zde míníme tu, která je uvedena ve Sborníku Národního muzea. Celkem je pro RZ prezentováno 23 fotografií na stranách 1 až 5 obrazové přílohy.
Strana 1:
Na straně 1 obrazové přílohy je soustředěno 5 fotografií záhadného místa před iniciálou D. Změť čar, která se zde nachází, poskytuje neomezené možnosti pro různé výklady. V roce 1899 zde Ladislav Dolenský vyčetl "HANKA FECIT". Nyní je v Protokolech předkládáno jiné čtení, a sice "PSALMUS VI D". Pro vyšetřování byl v tomto případě zhotoven celkem slušný rentgenový detail, který, na rozdíl od ostatních, potlačil rumělkovou část. Nicméně rekonstrukce na předpokládané PSALMUS VI D vyžaduje četná doplňování a specifickou interpretaci miniových tahů. Není přesvědčivá, ale je snad pravděpodobnější nežli "HANKA FECIT".
Strana 2:
Zde je umístěna jednak trojice fotografií údajného "PSALMUS V.V.", jednak tři fotografie iniciály A.
V případě první trojice fotografií se jedná o obsah na řádce 9 RZ, kde by ovšem podle údajů Protokolů str. 22 nemělo stát PSALMUS V.V., nýbrž PSALMUS III D. Příslušný rentgenový snímek potvrzuje existenci tří miniových značek. První z nich je znečitelněna miniovým O z řádky 25 rubové strany. Palacký{2} tyto tři miniové značky čte P. Přiložený rentgenový snímek celkem zřetelně ukazuje, že kromě zmíněných tří značek není záchyt pro další doplňování. Rekonstrukce je provedena na obyčejné fotografii a nikoli na rentgenu, jak by bylo žádoucí.
Spodní trojice fotografií na téže straně chce přesvědčit, že nynější iniciála A byla vytvořena z původní iniciály D. Prostřední rentgenový snímek zobrazuje jakousi hranici stínu v pravé nožičce iniciály, ale výklad tohoto jevu daným způsobem je násilný. Sama rekonstrukce na sousední fotografii ani nesleduje tuto podivnou hranici (šmouhu). Tento stín se diametrálně liší od zřetelných stop miniových značek na jiných pergamenech. Krom toho je nezbytné vyhodnotit rentgen iniciály A s ohledem na rentgeny ostatních iniciálek. Je překvapující, že v RP rentgenové detaily ostatních iniciál nejsou uvedeny! V Protokolech není vysvětlen původ sytého stínu v levé nožičce iniciály A a zřetelných kontur, v nichž Corda identifikoval inkoust!
Strana 3:
Obsahuje 8 fotografií ke skutečnostem 71, 55 a 58. Skutečnost 71 se dotýká klíčové otázky stratigrafie červené miniové barvy a zelené hmoty inkoustu. Této základní otázce je v Protokolech věnováno překvapivě málo místa, ačkoli tvrzení Protokolů se v tomto případě rozchází se zjištěním všech dosavadních badatelů, A. Cordou počínaje a J. Kašparem konče.
Fotografie, které mají prokázat, že červené miniové C leží pod zeleným inkoustovým o, jsou nevyhovující. Jako normální foto se předkládá obraz, který je v rozporu s tím, jak se zobrazuje červené minium na jiných normálních fotografiích. Stačí pohlédnout na normální fotografie na téže stránce u skutečností č. 55 a 58, kde je uvnitř majuskule M vepsáno jednou miniové Q, podruhé P. Druhý obrázek u skutečnosti 71 je malůvka, která vyjadřuje představu, nikoli skutečnost. Zvolená metoda důkazu stratigrafie je nevhodná a nedokazuje, co dokázat chtěla. Nicméně je zde patrna poloha miniové značky vůči běžnému textu RZ, kterou můžeme prohlásit za typickou.
Méně typické je umístění miniových značek v rumělkových majuskulích RZ, jak tomu je u skutečnosti číslo 55 a 58. Tyto skutečnosti jsou patrné z běžně dostupných fotografií. Byly dokumentovány již roku 1840 v Älteste Denkmäler. Čtenáře zde můžeme odkázat na tabulku miniových symbolů z ÄD, zveřejněnou v tomto Almanachu. Zjišťování rentgenem v těchto případech tudíž nebylo nezbytné. Příslušné snímky nejsou badatelským přínosem, jak by se mohlo zdát ze značné publicity, které se jim dostalo. Užití rentgenu k dokumentování těchto skutečností by nemělo svádět k domněnce, že podobná průzkumná metoda byla použita i pro ostatní miniové značky nebo alespoň ty, které řešitelé nečtou stejně jako Palacký. Rentgeny miniových značek totiž existují jen v těchto dvou případech. Pro řadu sporných případů neexistují v RP ani obyčejné fotografie!
K interpretaci miniových značek v textu RZ se Protokol vyjadřuje takto:
"A. Původně byl na pergamenu dnešního RZ napsán text žaltáře písmem z konce 13. století; k žaltáři patřily iniciály i miniové majuskule.
B. Po zrušení žaltáře bylo pergamenu použito na vazbu.
C. Po vynětí z vazby a očištění bylo z pergamenu odstraněno písmo psané inkoustem. Stalo se tak asi slabou kyselinou (octovou?), které však pojidlo miniových písmen - vytvrzené vápnem - odolávalo, a proto bylo třeba buď miniových písmen použít, nebo je dodatečně vyškrábat. Po vymytí byl pergamen upraven oříznutím po jedné straně do dnešního tvaru.
D. Text RZ byl napsán písmem napodobujícím písmo daleko starší, než bylo písmo odstraněné, přes nepatrné zbytky původního inkoustového textu žaltáře, přibližně do stejných řádek a s použitím neodstraněných iniciál a majuskulí buď v retušovaném původním tvaru, nebo ve tvaru změněném na jiné písmeno. Retuš se provedla rumělkou.
E. Rukopis zelenohorský, napsaný na předloženém nám pergamenu, není tedy památkou středověkou."
Zvlášť sugestivní je tvrzení Protokolů uvedeném pod bodem C, že miniové značky bylo třeba buď použít, nebo vyškrábat. Protože se Protokoly důsledně vyhýbají číselným údajům, nemůže mít běžný čtenář jasnou představu o způsobu použití miniových značek. Následující přehled má posloužit vytvoření reálnější představy o rozložení miniových značek v textu RZ a o způsobu jejich "použití" domnělým falsátorem.
Nastává v jediném případě (majuskule S, řádka 34).
Nastává v 10 případech.
Nastává v 62 případech.
Ve světle těchto skutečností je zřejmé, že smysluplné použití miniových značek pro text RZ by bylo možno akceptovat pouze v jediném případě. V ostatních případech smysl uniká. Text Protokolů zde naprosto opouští pole skutečností, hovoří o jakýchsi potřebách a je silně zavádějící.
Strana 4:
Fotografie označené čísly 14 a 15 umožňují čtenáři posoudit kvalitu předkládané rekonstrukce. Podklad pro rekonstrukci iniciály U je nulový.
Spodní fotografie na téže straně přináší rafinovanější rekonstrukční techniku. V případě "rekonstrukce spodního původního textu" čtenář nemůže naprosto kontrolovat, z jakých skutečností tato rekonstrukce vychází. Co je detekovatelnou skutečností a co domyslem. Jen málokdo vezme v úvahu kratičkou zmínku na str. 33, že toto vyobrazení je jen pokusem ověřit, zda lze předpokládaný text žaltáře do daného prostoru vůbec zapsat.
Tato matoucí fotografie je v RP zařazena do speciálního oddílu, označeného "Pokus o částečnou rekonstrukci".
Vynecháním této textové pasáže v TP je čtenář sváděn k domněnce, že k uvedeným rekonstrukcím poskytuje originál
nějaké podklady. Spíše si čtenář může všimnout, že "rekonstruovaný spodní text" užívá písmen různé velikosti. Ve
zvětšení a přeskupení tyto skutečnosti lépe vyniknou:
Strana 5:
Obsahuje jedinou fotografii, která kromě rekonstrukce původního písma" zobrazuje i některé další skutečnosti. Jednak jsou to rekonstruované linky předpokládaného původního textu, jednak rekonstrukce některých miniových symbolů. O "rekonstrukci původního písma" zde platí to samé, jako u předchozí fotografie. I zde je zkouška provedena v nepatrném rozsahu a jen proto se celkem zdařilo vtěsnat předpokládaný text do daného prostoru. Kdyby ovšem řešitelé rozšířili svůj pokus o jedinou řádku, dospěli by k zajímavým zjištěním. Na předchozí řádce je v její levé části zobrazena rekonstruovaná majuskule Q, prý od slova Quoniam (skutečnost č. 52). Dle předpokládaného rozmístění textu žaltáře (schema str. 43) má na příslušné řádce být:
před Q:
in te omnes, qui diligunt nomen tuum.
za Q:
oniam tu bene
Vyřešit tento problém by už nebylo možno užitím různě velkých písmen ani speciálního zkratkového systému.
Lze shrnout, že pokus o vepsání textu žaltáře do míst vymezených miniovými majuskulemi nebyl proveden v patřičném rozsahu, ale jen ve zvlášť vybraných třech místech. V jiných místech je neproveditelný!
Zveřejněný výběr 23 fotografií není zcela reprezentativní, nicméně umožňuje posoudit z velké části pracovní postupy řešitelů a interpretační nedostatky v závěrech Protokolů.
Setkáváme se zde s Josefíkovými rekonstrukcemi různého druhu. O některých můžeme prohlásit, že si ani termín "rekonstrukce" nezaslouží, protože není co doplňovat. Jiné naopak doplňují 100% obsahu.
Autoři v úvodu předesílají, že všech fotografií, grafů a nákresů, které jednoznačně potvrzují jejich nálezy a závěry, je mnoho set. Pokud se týče Protokolu RZ, je v RP přesně 160 fotografií.
Musím konstatovat, že velká část je zbytečných. Jsou to z části přehledky v malém měřítku, nepoužitelné k ověřování diskutovaných skutečností, nebo zvětšeniny záležitostí nesporných. Např. miniovým značkám je věnováno 93 zvětšenin. Z nich většina je shodně dokumentována v ÄD a mnohé skutečnosti plynou i z běžných fotografií. Naopak postrádáme jakoukoli, natož pak speciální fotodokumentaci u 10 miniových značek, v nichž se čtení Protokolů od Palackého odlišuje!
Je celkem výmluvné, že v souboru zveřejněných fotografií chybí to nejpodstatnější. Fotografie, která by prokazovala existenci spodního písma. V RP se nacházejí sice jakési Josefíkovy rekonstrukce na toto téma, ale musíme je zařadit do té skupiny, kde je rekonstruováno 100% obsahu.
Z celkového počtu 160 fotografií je pouze 7 rentgenových zvětšenin a 1 rentgen dvoulistu ve skutečné velikosti. Rentgeny jsou nekvalitní, protože většinou nerozlišují rumělku od minia, což je právě pro řešení problémů RZ nezbytné.
Barevných zvětšenin je pouze 5 a jen jedna z fotografií má označení UV. Postrádáme zcela fotografie z mikroskopu, fluorescenční a též fotografie speciálními filtry, podobné těm, které v roce 1927 publikoval v Knihomolu prof. Vojtěch. Mohly by mnoho říci ke stratigrafii psacích látek.
Tyto trapné skutečnosti nemohou být patrny ze vzorku 23 fotografií. Úvodní list Reprezentačních Protokolů, který je veřejnosti předkládán na výstavách, rovněž vytváří představu zcela jinou:
V naší veřejnosti byl vyvolán dojem, že průzkumnou metodou pro určení doby vzniku Rukopisů užitou v laboratořích Kriminalistického ústavu byla chemie. Slyšel jsem z úst vysoce postavených činitelů, že přeci padělanost Rukopisů byla už prokázána chemicky a dokonce někteří obhájci pravosti dosud nepodrobili Protokoly kritice v domnění, že se k chemickým rozborům nemohou vyjadřovat. Omyl. Je to jen výsledek šikovně vedené propagační kampaně.
Chemickým analýzám je v Protokole RZ věnována nepatrná část. Necelé dvě strany. Z 10 látek, o nichž se v Protokole mluví, nebyla ani jedna identifikována chemicky. Na školácké chyby řešitelů v této disciplině poukázali již oponenti. Viz Almanach rukopisné obrany II. Chemie se tedy v Protokolu RZ v jisté míře vyskytuje, ale de facto nesehrává v důkazním řízení žádnou roli.
Hlavní průzkumnou metodou jsou optická pozorování, která měla poskytnout důkaz pro existenci spodního písma z 13. století. Nález takového písma by ale zdaleka neznamenal důkaz padělanosti RZ, neboť epos, jehož vznik se klade k 10. stol., mohl být fyzicky zapsán o staletí později, jak ostatně bývá pravidlem všude na světě. Paleograf Emler soudil dle písma RZ rovněž na 13. století a k podobnému datování dochází i dr. Enders na základě jazykových charakteristik RZ.
Nicméně z důkladné prohlídky veškeré fotografické dokumentace Protokolu RZ vyplývá, že je naprosto nedostatečná a že neprokázala zásadní věci:
Závěry Protokolu RZ nemohou být akceptovány ani z části. Neobsahují totiž nic průkazného, co by rozšířilo dosavadní poznatky o hmotné stránce Rukopisu zelenohorského.
{2}
Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache, dále ÄD.