Příspěvek výpočetní techniky ke studiu středověkých rukopisů

Karel Nesměrák

V současné době dochází k pronikání výpočetní techniky i do tak na první pohled vzdálených oblastí, jakou je studium středověkých rukopisů. Výpočetní technika poskytuje v této oblasti celou řadu služeb, dříve velmi nedostupných a omezených jen na nejvzácnější rukopisy, zejména v oblasti práce s obrazovým materiálem.

Obecné aspekty využití výpočetní techniky při studiu středověkých rukopisů

Informace, které lze o středověkém rukopisu získat, můžeme rozdělit na:

  1. primární data - zahrnují obrazovou stránku rukopisu;
  2. sekundární data - zahrnují informace o detailech tahů písmen, poškozeních a opravách hmoty písma (razury) aj.;
  3. fyzická data - zahrnují informace o použitých materiálech, jejich původu a zpracování (psací podložka, pigmenty, vazba aj.)

Znalost všech těchto informací je při studiu středověkého rukopisu nutnou podmínkou. Zejména k získávání a uchovávání prvních dvou druhů dat je již celou řadu let využívána fotografie či tvorba jiných reprodukcí a faksimilí.{1}

V oblasti práce s obrazem začala výpočetní technika při studiu středověkých rukopisů nejprve suplovat fotografii. Postupně však nabízí celou řadu dalších služeb.

V současné době má studium a průzkum středověkých rukopisů s pomocí výpočetní techniky několik na sebe navazujících etap:

  1. převod obrazové stránky rukopisu do počítače;
  2. úschova obrazové stránky rukopisu;
  3. práce s uchovanou obrazovou stránkou rukopisu;
  4. publikace výsledků.

Převod obrazové stránky rukopisu do počítače, nazývaný digitizací (z angl. digit = číslice) se provádí pomocí optických snímačů zvaných scannery{2} (z angl. to scan = rozkládat, snímat), připojených na osobní počítač. Základní princip činnosti je u všech scannerů prakticky shodný: snímaná předloha je pojímána jako matice bodů s různými odstíny šedé, resp. barev. Kvalita obrazu, uloženého pomocí scanneru do počítače, závisí na druhu scanneru, na stupni rozlišení a zvoleném počtu odstínů šedé, resp. barev. Pro použití v oblasti snímání středověkých rukopisů je nejvhodnější celostránkový bezdotykový stolní scanner, připomínající zvětšovací přístroj fotografické laboratoře. Na jeho základnu lze položit rozevřený rukopis, na nosném rameni je umístěn samotný scanner. Ten se tak v průběhu scannovacího procesu rukopisu vůbec nedotkne a nehrozí tak poškození originálu. Pro přímé snímání středověkých rukopisů jsou dále vhodné videofotoaparáty poskytující snímky na elektronické digitální bázi. Ostatní druhy scannerů je možno používat pouze pro snímání fotografií (popř. diapozitivů) středověkých rukopisů, nebo pro snímání rukopisů uložených mezi dvě skla.{3} Výsledkem scannování je grafický soubor, uložený v paměti osobního počítače, obsahující obraz středověkého rukopisu.

Další etapou je úschova grafických souborů. Jejich velikost je značná, proto nelze ve většině případů použít klasické diskety. Grafické soubory je nutno ukládat buď přímo na pevný disk počítače nebo v případě, že je třeba je transportovat mezi počítači, na jiný nosič dat. Dnes nejčastěji používaným médiem je CD-ROM, připomínající kompaktní disk.

Práce s obrazem uloženým ve formě grafického souboru na nosiči informací je pak poměrně snadná. Provádí se pomocí různých druhů softwarových programů (např. Paint Shop Pro, Image Prep, Publisher's Paintbrush(r) aj.). Programy umožňují tyto základní operace s obrazem:

  1. pořizování výřezů z obrazu a jejich uložení do nového grafického souboru (lze např. vyřezávat i jednotlivá písmena, nabízí se výhodné použití pro srovnávací paleografické účely);
  2. zmenšování, zvětšování, pootáčení o různý úhel, tvorba zrcadlového obrazu;
  3. úprava barev: odstín, jas, kontrast (pomocí tohoto lze dosáhnout zvýraznění některých důležitých skutečností, jakými jsou mikrografy, razury aj.);
  4. vytvoření negativního zobrazení (má význam nejen u černobílých obrazů, u barevných dojde k vytvoření negativu v doplňkových barvách, což může zvýraznit některé závažné skutečnosti).

Publikaci středověkého rukopisu ve formě grafických souborů, zachycujících jeho obrazovou stránku, lze doplnit komentářem (obsahujícím informace o sekundárních i fyzických datech) a uložit na nosič dat. Publikace tímto způsobem má celou řadu výhod:

  1. uchování grafické stánky rukopisu v nebývalé kvalitě, takřka nahrazující originál;
  2. možnost studia středověkého rukopisu badateli, aniž by musel být originál rukopisu zapůjčován (tím se předejde zbytečnému poškozování rukopisu);
  3. možnost srovnávacích kodikologických, paleografických a jiných studií;
  4. možnost rozmnožení obrazu rukopisu, aniž by musel být znovu fotografován či jinak s ním manipulováno (grafické soubory lze velmi jednoduše kopírovat);
  5. možnost edice rukopisu při malém nákladu jak finančním tak kusovém (lze připravit i jediný kus CD-ROM).

Jedinou nevýhodou uvedeného postupu je nutnost vybavení příjemce informací kvalitním osobním počítačem a jeho seznámení s prací s CD-ROM. Tato nevýhoda je však v současné době prudkého rozvoje výpočetní techniky takřka zanedbatelná.

Publikace obrazů středověkých rukopisů na Internetu

Další možnost publikace digitizovaných obrazů středověkých rukopisů skýtá Internet, tedy celosvětová počítačová síť.

Řada knihoven, vlastnící ve svých sbírkách středověké rukopisy, vystavuje obrazy nejvzácnějších z nich na svých WWW stránkách. Jako příklad lze uvést:{4}

Digitizace středověkých rukopisů v České republice

{5} {6} {7}

V rámci programu UNESCO s názvem "Memoriae Mundi" (Paměti světa) provádí Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny ČR ve spolupráci s firmou Albertina Icome Praha od roku 1992 převod vybraných vzácných rukopisů a starých tisků do digitizované podoby na CD-ROM. Vzniká tak řada "Memoriae Mundi Series Bohemica" (Paměti světa, řada Česká). Od roku 1992 byly publikovány již čtyři soubory CD-ROM disků. Kompletně byl digitizován Antifonář Sedlecký (UK sign. XIII A 6) a Kronika Koncilu Kostnického (UK sign. VII A 18). Ukázky z projektu jsou vystaveny na Internetu na adrese: http://www.nkp.cz/externi/digit/mw frame.htm

Využití výpočetní techniky ve sporu o RKZ

Je jistě potěšitelné, že v době, kdy se digitizace středověkých rukopisů v České republice teprve rozbíhá, podařilo se České společnosti rukopisné ve spolupráci s Knihovnou Národního muzea v Praze realizovat převod grafické stránky Rukopisů královédvorského a zelenohorského do digitizované podoby. V roce 1994 byly Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský dokumentovány francouzským Institut de recherche et d'histoire des textes{8} v rámci projektu dokumentace nejvzácnějších rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze{9} Dokumentace byla provedena na barevné diapozitivy, které jsou zájemcům přístupny ve studovně Knihovny Národního muzea v Praze i s příslušným čtecím zařízením. Pro kvalitnější využití těchto diapozitivů byla mezi Českou společností rukopisnou a Knihovnou Národního muzea v Praze uzavřena smlouva o pořízení barevných kopií výše zmíněných diapozitivů{10}

Česká společnost rukopisná zajistila převod obrazové stránky diapozitivů na grafické soubory, které byly uloženy na dva CD-ROM disky, z nichž jeden předala na základě podmínek zmíněné hospodářské smlouvy Knihovně Národního muzea v Praze{11} , kde je k dispozici zájemcům. Druhý CD-ROM je k dispozici členům České společnosti rukopisné. Dále se České společnosti rukopisné podařilo publikovat ukázky těchto dosud nejmodernějších a nejkvalitnějších snímků RKZ i na Internetu. Obraz RKZ se tak vydal do světa, lze jej nalézt na adrese:

http://www.rukopisy-rkz.cz/rkz/rozcestniky/snimky.htm

Studium takto získaných vysoce kvalitních snímků RKZ pravděpodobně přinese nové poznatky o stratigrafii obou rukopisů a přispěje i k řešení některých filologicky nejistých míst.

Závěr
Výše uvedené informace o digitizaci středověkých rukopisů a světový trend k záchraně kulturních památek dokazují vysoký přínos výpočetní techniky ke studiu středověkých rukopisů.

Cílem České společnosti rukopisné by do budoucna měla být digitizace i ostatních sporných památek, což by umožnilo jejich hlubší studium a rozšíření spolupráce s tuzemskými a zahraničními institucemi.


Poznámky pod čarou


{1}
Např. první fotografie Rukopisu královédvorského pocházejí již z roku 1862; viz. Vrťátko A.J.: Rukopis kralodvorský, vydání fotografické; Praha 1862.

{2}
Viz. např. Hyan J.P.: Scannery; 1.vydání, Grada, Praha 1995

{3}
Je běžnou praxí ukládat fragmenty rukopisů mezi dvě po stranách zalepená skla. Tím lze bez použití jakýchkoliv jiných prostředků rukopis uchovávat bez poškození a předkládat jej ke studiu badatelům. Z rukopisů zajímajících rukopisnou obranu jsou tak uloženy např. RK, RZ, PV, Evangelium sv. Jana.

{4}
Uvedené odkazy jsou jen informativní, neboť internetové adresy se bohužel velmi často mění. Řadu knihoven lze nalézt pomocí různých vyhledávacích služeb (Altavista aj.).

{5}
Blíže viz. Knoll A., Psohlavec S.: Digitization of Old Manuscripts; 1.vydání, Národní knihovna ČR, Praha 1995 (publikace obsahuje 1 CD-ROM).

{6}
Richterová Alena: Projekt Memory of the World v Národní knihovně v Praze. Ke vziku CD-ROM disku "Paměť světa"; Čtenář 45 (1993), 146 - 147.

{7}
Wether Betty: Memory by the Megabyte. Priceless Czech Manuscripts and Incunabula on a CD-ROM; Unesco sources 48 (1993).

{8}
K činnosti institutu viz. Quand le livre était manuscrit. Présentation de (Institut de recherche et d'histoire des textes. CNRS-IRHT, Paris-Orléans 1992

{9}
Zprávu o tom podal Urban J.: RKZ do světa; ARO III (1995), str. 82 - 83.

{10}
Hospodářská smouva č. 235 ze dne 26.2.1996 uzavřená mezi Českou společností rukopisnou a Knihovnou Národního muzea v Praze; Archiv ČSR

{11}
Předávací dopis ČSR pro KNM ze dne 28.6.1996; Archiv ČSR.