V roce 2000 se dožívají osmdesátky čtyři členové rukopisné společnosti.
Není bez zajímavosti, že rok 1920, kdy naši senioři vstoupili do tohoto světa, vyznačoval se zvýšenou rukopisnou aktivitou a nemalými nadějemi. Na půdě české techniky se tenkrát připravoval projekt nového prozkoumání Rukopisů. Připravoval se s podporou rektora Walda, jenž byl účasten podobných snah již v době před první světovou válkou. Ale záměr byl v zárodku napaden pomlouvačnou kampaní v tisku, v níž se angažoval zejména Jan Herben{1}, jenž šermoval Ernestinem a dožadoval se administrativního zákroku proti české technice, že propůjčila prostory této činnosti. Kdo ví, jak by se odvíjely životní osudy našich jubilantů, kdyby se věci vyvinuly dle Waldova záměru -- zkoumat bez předsudků a právě bez takových projevů, jakými byla napadena badatelská činnost na české technice v roce 1920.
Ostravský Břetislav Barašík figuruje v seznamech předválečné Československé společnosti rukopisné, kde se jako mladý student ještě nestačil výrazněji projevit. Do kroniky rukopisného boje se především zapsal svým odvážným střetem s vlivným spisovatelem Ivanovem v 70. letech, který skončil před soudem a četnými intervencemi na různých institucích. V době jednostranné publikační svobody se v těchto zeměpisných délkách mnoho rozumnějšího dělat nedalo.
V podstatně příznivějším západním klimatu bádal nad rukopisným problémem Prof. Zdenko Frankenberger Daneš, jenž emigroval v roce 1950 do Spojených států. Působil na Tacomské univerzitě jako fyzik, ale svoji zálibu ve studiu historie tam neopustil. Zájemce o Rukopisy na sebe upozornil v osmdesátých letech, kdy publikoval v Lublani první verzi své studie "Jsou RKZ jihoslovanského původu?", která po deseti letech byla zveřejněna ve Sborníku národního muzea č. XXXVII. V současné době velice často navštěvuje domovinu, přednáší o zajímavých problémech a pozorně sleduje zdejší kulturní dění.
Čtenářům Almanachu rukopisné obrany není nutno představovat PhDr. Julia Enderse, jehož výsledky jazykovědného bádání tvoří obsahovou kostru Almanachů. Od doby, kdy jsme v ARO3 předkládali stručný výčet prací, u příležitosti autorových pětasedmdesátin, se jejich počet znamenitě rozmnožil. Kromě těch, které přináší tento Almanach, se čtenáři obranných textů mohou zejména těšit na zajímavou recenzi knihy J. Pleskalové o tvoření nejstarších českých osobních jmen, komentář k 3. dílu Českého jazykového atlasu a některé další drobné rozbory, které hojně vytěžují z nejnovějších poznatků jazykovědy.
Mezi předválečné členy rukopisné společnosti patří Ing. arch. Radomil Šolc. Je znám svým sarkasmem, s nímž na stránkách Almanachu a v interních Zprávách rukopisné společnosti komentuje mnohá "fundovaná" vystoupení protirukopisných borců. Jeho rozhled po českém literárním světě není o mnoho menší, nežli po výtvarném umění. Můžeme se těšit na připravovanou monografii o odrazu Rukopisů ve výtvarném umění, která důkladností záběru daleko předčí Míčkovu práci z roku 1940. Jubilantům přejeme do dalších let pevné zdraví a duševní svěžest k tvořivé práci, která naše dříve narozené rukopisníky neopouští.