Ad Salón český

Jiří Urban

Televizní pořad, jehož přepis jsme zaznamenali na stránkách tohoto Almamachu, je důležitým svědectvím pro poznání metod boje proti Rukopisům.

Leccos není třeba komentovat, neboť si čtenář správný úsudek může učinit sám. Dotknu se jen dvou věcí, které nemusí být zjevné každému.

1. Ivanov tu sděluje, že "do toho šel", poněvadž "chemie vpadla Masarykovi do zad". Neuvedl zde důležitou věc, kterou před lety nepomíjel, že v roce 1935 pět univerzitních profesorů (přednostů chemických ústavů Karlovy univerzity) potvrdilo správnost závěrů chemika Bělohoubka. Jinak by do toho nemusel Ivanov vstupovat, protože Masaryk, Gebauer a jejich žáci chemické zkoušky odmítli jako neprůkazné, nebo je dokonce interpretovali proti Rukopisům (berlínská modř).

2. Vysvětlení "omylu" chemiků, které spisovatel Ivanov vykonstruoval, je klamné. Chemické zkoušky z roku 1886, o něž se opíral úsudek chemiků o velkém stáří rukopisu, se netýkaly zkoumání iniciál. Byly zaměřeny na vyšetřování běžného rezavého písma, jehož stupeň stárnutí byl rozpoznán jako značně pokročilý a týkal se rukopisu Královédvorského a nikoli Zelenohorského, kde jsou iniciály, o nichž spisovatel Ivanov hovoří.

V roce 1899 byl veřejnosti předložen klam v podobě Hanka Fecit ve vědeckém časopise. Klamání, jehož jsme svědky po sto letech, se bohudík posunulo do jiné oblasti, zato nabylo pozoruhodných rozměrů.