Verze 5. Upraveno 17.4.2001
Brzy po jejich objevení se však vyskytly pochybnosti o jejich pravosti a tak započal nejdelší literárně historický spor na světě, který vlastně trvá dodnes. Kromě většinového názoru, že jde o falza z doby národního obrození a menšinového, že jsou to pravé středověké památky, sílí i pozoruhodné mínění, s nímž prvně vystoupil Prof. Karlovy univerzity Karel Krejčí, že Rukopisy nejsou ani falza z doby národního obrození, ani pravé středověké památky, ale že vznikly v době barokní.
Ale ať už je pravda jakákoli, nesporným faktem je vysoká
estetická hodnota těchto zpěvů nebo, chcete-li, písní.
Neměli bychom říkat básní, protože Rukopisy představují
literární žánr, který není určen ke čtení, ale pění. To
jest zvláštnímu způsobu recitace za doprovodu strunného
nástroje.
Dříve, než se zaposloucháte do recitace Radovana Lukavského, vyslechněte stručné poučení o ději rukopisu Zelenohorského, který je tvořen dvěma fragmenty.
Část druhá, kterou uslyšíte a které chybí konec, pojednává o sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví po otci Klenovici. Chrudoš se dovolává práva prvorozeného, podle něhož by jedině on měl být dědicem.
Spor soudí kněžna Libuše na Vyšehradě, kam jsou svolání
leši a vladykové ze všech částí země. Podle Libušina výroku
se bratři mají o dědictví rozdělit rovným dílem nebo je
spravovat společně. Nespokojený Chrudoš kněžnu urazí. Ta se
vzdává role soudkyně a vyzývá přítomé lechy a vladyky, aby
mezi sebou zvolili svého vladaře a soudce.
Rukopis Královédvorský je rovněž torzo obsáhlého souboru textů, jehož dochovaná část obsahuje 6 hrdinských eposů, baladu Jelen, romanci Zbyhoň a 6 drobných lyrických písní.
Eposy spadají do různých dob a líčí bojové události, z nichž některé jsou popsány v kronikách. Uveďme velmi stručně alespoň jejich časové zařazení:
Snad nejstarší je zpěv Záboj z pohanské doby, jehož kronikářský záznam nemáme. Ale většinou se soudí, že děj se odehrál kolem roku 805 a že líčí porážku vojsk Karla Velikého.
Z pohanské doby je také zpěv Čestmír a Vlaslav, známý z kronik jako Lucká válka.
K roku 1004 se váže děj zpěvu Oldřich, v němž se líčí vyhnání Poláků z Prahy. Je umístěn na začátku sborníku a jeho úvodní část je bohužel ztracena.
Chronologicky pak následuje píseň Beneš Heřmanóv o porážce Sasíků, kteří v roce 1203 vtrhli do Čech.
Píseň Jaroslav o vítězství nad Tatary u Olomouce a na Hostýně se datuje k roku 1241.
Obtížně zařaditelný je zpěv Ludiše a Lubor, pojednávající o rytířském turnaji, či vlastně sědání, jak je v písni u vedeno a jak je správné.
A nyní už poslyšme zpěvy, jejichž pění by zřejmě středověký bard počal úderem do zvučného varyta a nějakou průpovídkou jako třeba: