Dvůr Králové v 60. letech

V konferenci prezentováno 16.12.97
s titulkem: trikrat M.I.

S blížícím se koncem rukopisnicky jubilejniho roku se
dostavila i reminiscence na oslavy nálezu Rukopisu
královédvorského ve Dvoře Králové.

Omezené možnosti nedovolily připomenout na místě velice
záslužnou činnost místního Vlastivědného kroužku, který v
době uvolnění koncem 60. let zintenzivnil činnost a začal
vydávat cyklostylované Zprávy.  V nich dnes nalezneme mnoho
důležitých sdělení o rukopisném dění, které vrhají poněkud
jiné světlo na genesi Protokolů o zkoumání RKZ tzv.
Ivanovovým týmem, než předkádá autor knihy "Utajené
Protokoly aneb geniální podvod".

Některé zajímavosti následují:

                             I

V článku "Rukopisy a kriminalisté" , podepsaného šifrou "sš"
se dočítáme kromě toho, že Rukopisy se zkoumají
nejmodernějšími kriminalistickými metodami pomocí
ultrapaprsků a infrapaprsků, že pravost RKZ zjišťovali krom
kriminalistů též pracovníci přírodovědného oddělení NM.

Dnes už víme, že solidní fotografické dokumenty pořízené
ultrapaprsky či infrapaprsky v Protokolech neexistují. Ani
existovat nemohly, poněvadž v pracovním týmu nebyl fotograf.
Třebaže spisovatel Ivanov vyniká velkou barvitostí líčení,
dokumentární fotografii to sotva nahradí.  V Protokolech
také není nic o tom, že by se někdo z přírodovědného
oddělení Národního muzea do průzkumu zapojil.



                           II

Ještě pozoruhodnější je článek, zařazený do květnového čísla
roku 1968, jehož autorem je sám spisovatel Ivanov a má název
"Dopis královédvorským".

Zde čteme " ..Jsem vázán slovem, že před skončením zkoušek
nebudu zveřejňovat ani částečné výsledky - a slovo
dodržuji."

Velkou závadou celého akce spisovatele Ivanova je, že snad
slovo držel, ale neudržel. Vtomto případě však nejde jen o
osobní věc. Tedy nedodržení svého slova.  Zde jde o hrubé
porušení etiky vědecké práce v nedozírnými následky.

Dále spisovatel pokračuje:

"O všech pokusech se dělají podrobné protokoly, které budou
v úplnosti zveřejněné jako příloha mé knihy "Tajemství
RKZ"."

   Máme tu co činit s projektem velice zvláštního
   literárního žánru.  Úřední protokol, jako příloha
   beletristické knihy!!

Kdo jen letmo prohlédl Sborník Národního muzea č. XXXVI,
(uveřejněno 1994) kde zmíněné Protokoly jsou, může se
seznámit s tím, jak protokol vypadat nemá.



                            III


V červnovém čísle ročníku 1969 se nachází zajímavý článek s
titulkem " Odborníci o pravosti Rukopisů".

Tam je přetištěna zpráva ČTK která sděluje, jakým způsobem
byli vysocí funkcionáři v květnu 1969 seznámeni s výsledkem
zkoumání RZ a MPKV. Ema Urbaánková (viz Fakta o Protokolech
RKZ str. 44) to označila jako "něco mezi zprávou a besedou".
Rozumějme zprávou ústně sdělenou vybranému okruhu kádrů z
kultury a masmedií.



Nic písemného, co by mohlo být v klidu analyzováno a
konfrontováno s jinými materiály. S odstupem času se tu
zřetelně rýsují jisté informační technologie, které všechny
mají něco společného. Je to neúplnost a bleskovost.


J.Urban