V konferenci prezentováno 16.3.98
s titulkem: Amper a RKZ
Dobrý den,
přednáška o Palackém a RKZ, která proběhla 12.3. v rámci pásma
RUKOPISY VE VĚKU POČÍTAČŮ, zavdala podnět k pohledu na počátek
minulého století s malou příchutí elektroniky.
Tam se setkáváme se zajímavou literární osobností. Je jí Jean
Jacques Ampére, syn ještě proslulejšího badatele v elektronice.
Narodil v Lyonu roku 1800, byl neúnavný cestovatel a zavítal také
do Prahy. V roce 1834 vydal v Bruselu knihu "Literature et
voyages", kde je pozornost věnována také Čechám
- a jak jinak - i Rukopisům.
Sborník ČSAV Dnešní stav poznání z roku 1969 o Ampérovi
nereferuje, tož si dovolím zde ocitovat obsáhlejší část z jeho
zajímavé knihy:
"Je pozoruhodné, jak se český lid udržel v německém obklopení.
Tento národ musí mít velkou energii a vitalitu, aby nebyl pohlcen
cizí civilizací, která naň dotírá ze všech stran, a která jinde v
Německu triumfovala. Meklenbursko, Pomořansko, Branibory,
Slezsko, část Saska, všechny tyto kraje byly kdysi obývány
slovanskými kmeny. Slované založili a pojmenovali Drážďany a
Berlín; všechny tyto kraje byly však poněmčeny. Stopy starého
jazyka zůstaly toliko v pojmenování míst; vzpomínky na národní
minulost vyhynuly spolu s jazykem.
Naproti tomu v Čechách se jazyk zachoval; všichni vzdělaní lidé
jej znají. Dokonce i v Praze, ve velkém městě v srdci Německa (!)
na cestě z Drážďan do Vídně, jsem se podivil, když jsem se v
ulicích setkával s lidmi, se kterými bylo možno lépe se dohovořit
rusky než německy; a kdo by se byl dovedl optat na cestu toliko
německy, riskoval, že ji najde jen s velkými nesnázemi.
................
................
"Čechy mají také svou národní poesii. Abychom se s ní seznámili ve
větší míře, stačí vydat se v létě na procházku do pražských ulic,
kde prostí lidé zpívají od rána do večera. Hudební instikt, v
Čechách všeobecně rozšířený, udržuje a bez přestání obnovuje
národní poesii. Avšak máme-li věřit svědectví domácího učence
(Ant. Müller - Časopis Společnosti Nár. Musea 1827 - srpen,
str.72), tato poesie již není tím, čím byla kdysi v Čechách a čím
ještě je u některých jiných slovanských národů; doba jejího květu
již minula. Naštěstí jedna starodávná památka dovoluje, abychom
posoudili, čím byla kdysi. Pan bibliotekář Hanka uveřejnit v roce
1819 (další vydání vyšlo v roce 1829) sbírku zpěvů ve
staročeštině, dosti odchylné -jak se zdá - od češtiny dnešní.
Toto otištění originálního textu je prováděno překladem do
moderní češtiny a německou verzí, jež mi umožňuje seznámit s
touto poesií francouzské čtenáře. Fragment rukopisu, jenž
tytozpěvy obsahuje, byl nalezen v klášteře (!) ve Dvoře Králové
pod hromadou starých papírů. Pochází patrně z let 1290 - 1310,
avšak většina zpěvů, jež obsahuje , je zřejmě starší. Mezi nimi
je jeden, ze všech nejpozoruhodnější, jež se jistě datuje z doby
pohanské. Jeho námětem je boj českých hrdinů proti křesťanským
dobyvatelům, pravděpodobně proti Frankům.
Tento zpěv má drsný a hrdý charakter; vyciťujeme z něho roznícení
nenávisti, což je dobře v souladu s uvedenou dobou. V ostatních
zpěvech zračí se podobný charakter, avšak ne tak výrazně. Ukázka z
tohoto zpěvu poslouží tudíž k tomu, aby podala obraz i o
ostatních. Podám z něho výňatek nejvýznamnějších míst."
Následuje překlad téměř celého Záboje. Je to překlad v próze, odlišný od
překladu Faurielova, který je prvním překladem Záboje do francouzštiny.