Křesťani a pohani v Anglii a v Česku

V konferenci prezentováno 20.1.98
s titulkem: krestani a pohani

Dobrý den,

v posledním mém příspěvku jsme se ocitli v Anglii.
Tož nebude od věci zde načerpat něco zkušeností.


V "Dějinách anglické literatury", jejímž hlavním redaktorem je
Harding Craig a autorem pasáže o nejstarší literatuře Anderson,
(český překlad 1963) se praví:

"Čtenář, který se poprvé seznamuje se staroanglickou literaturou,
musí nyní mít na paměti určitá fakta: Za prvé, že je převážně
plodem středověké křesťanské církve, ať už je její látka  pohanská
nebo křesťanská.  Předkřesťanští bojovníci měli své příběhy a
písně, ale zapisovali je křesťanští klerikové. I bědní nevolníci
měli svůj folklor a ten zachránili před zapomněním  rovněž
křesťané. Důkazem vitality pohanských prvků je nesporně to, že do
určité míry přežily osudnou a nerovnou válku proti kleru.
Leckterý klerik měl totiž zřejmě dosud v skrytu rád předkřesťanské
památky a tak je zvěčnil pro pozdější generace. Pokud se přímo
profesionálně nepodílel na náboženském písemnictví, působil jako
vydavatel a censor díla starších pohanských bardů.  A protože tyto
zbytky předkřesťanské literatury byly někdy tak silné, že dokázaly
zdolat křesťanské předsudky, setkáme se s prolínáním i když často
nevyváženým, křesťanského a pohanského živlu kdekoli v
staroanglické literatuře.... "


Podstatně jiné představy o  mentalitě středověkých kleriků
zastávají naši  odpůrci pravosti Rukopisů.



Jan Gebauer v polemice s Maškem  (ČČM 1893 str. 425) praví:

" .. křesťanství v Čechách ve XIV. stol., nejen podle jména
panovalo, ale i tak do krve a do nitra bylo proniklo, že tu nebylo
v příslušných kruzích nikoho, kdo by sestavuje básnickou
anthologii RK-ého, byl přijal pro ni ze "starší tradice" také
pohanského Záboje a Čestmíra, kdo by kusy ty opsal a kdo by je byl
čítati chtěl."


Miroslav Hýsek v polemice proti prof. Marešovi (NL 24.4.1927):

"A nelze si vůbec představit, jak by v této době, kdy křesťanství
bylo v Čechách obecné, pisatel Královédvorského rukopisu vedle
sebe byl si opsal báseň křesťanskou a pohanskou."


Jaroslav Vlček - "Dějiny české literatury"  ( vyd. 1960, str. 484):

"kterak pochopíme, že je možno, aby u pěvců křesťanských, u
posluchačů křesťanských, u přepisovačů křesťanských, za doby
subjektivní jako byl věk střední, báseň po půl tisíciletí ještě ve
věku čtrnáctém, byla zachovala svůj původní pohanský ráz?"

===================================================================

Z kvanta námitek, které odpůrci pravosti RKZ snesli, nejdéle se
udržují ty, které jsou nejméně vědecké. Prázdné domněnky,
frázovitě, ale sugestivně podané, nijak nedoložitelné a proto také
"nevývratné".

Citovaný názor anglických badatelů se neopírá o pouhé domněnky o
mentalitě středověkého klerika, nýbrž o reálné písemné památky, v
nichž jsou prvky křesťanské i pohanské zároveň.  Nejsou-li to
ovšem falza, neboť

 "vůbec si nelze představit, že by křesťanský   klerik ......"


Zajímavá je ještě jedna věc. Angličan připisuje křesťanskému
klerikovi jistou  míru tolerance a lásky v skrytu duše. Naše
realistická škola je nevývratně přesvědčena o pravém opaku.


                                                           J.Urban