V konferenci prezentováno 3.12.98
s titulkem: Palacky a dnesek
Ve středu 2. prosince se v Neratovicích konal společenský večer
k slavnostnimu ukončení Roku F. Palackého - 200. výročí narození
Otce národa.
Dostalo se tam milému přijetí všem, kdož v průběhu tohoto roku se
nějak podíleli na připomenutí odkazu tohoto velikána.
A tak se stalo, že i Česká společnost rukopisná byla odměněna
medailí, kterou jsem převzal z rukou Ing. A. Kramoliše, starosty
Hodslavic, rodiště Palackého.
Dr. Kořalka, který připravuje monografii o Palackém tam připomenul
zajímavý moment z mezinárodní konference, která se konala v červnu v
Karolinu. Americký badatel Joseph Žaček na zmíněné konferenci položil
prý otázku: jak si vysvětlit, že Palacký je mnohdy opomíjen
a není jmenován v řadě velikánů jako Hus, Komenský, Masaryk.
Dr. Kořalka pak podal vysvětlení, z těchto tří příčin:
1. Palackému se prý vytýkalo, že viděl existenci
českého národa v rámci Rakouska.
2. Publikoval v němčině.
3. Bylo mu záviděno.
Tyto výtky dr. Kořalka přisoudil vlastencům minulého století.
Domnívám se však, že pro zodpovězení otázky, kterou nadhodil J.
Žaček, lze nabídnout jiné vysvětlení. V pozadí výhrad k vědecké
hodnotě Palackého díla jsou Rukopisy. O tom se lze dočíst v tolika
příručkách z tohoto století, že ani necítím potřebu něco z toho
zde citovat. Kritika Palackého někde dospěla až tak daleko,
že mu podsouvalo "licoměrné hájení Rukopisů" a tak byl Palacký snižován
nejen jako vědec, ale i jako mravní osoba.
Na přednášce "Rukopisy, Palacký a dnešek",
která proběhne v pátek, 4.12. v literární kavárně knihkupectví
Academia (Václavské nám. 34, Praha 1), bych se k tomuto problému
chtěl vyjádřit obšírněji.
Jiří Urban