Julius Stoklasa

V konferenci prezentováno 10.2.98
s titulkem: Stoklasa a RKZ

Promeškané jubileum

V předposledním příspěvku Mgr. Nesměráka padla zmínka o prof. 
Stoklasovi jehož jméno pravděpodobně mnohým dnes mnoho neříká. 
Svým formátem totiž patří do kategorie svérázných myslitelů, které 
nelze vtěsnat do standardních šablon.

V loňském roce rukopisná obrana opomněla připomenout jeho 140.
výročí narození. Stoklasa si získal větší renomé v zahraničí, než
u nás, kde měl mocné nepřátele. Nicméně rok po jeho smrti byl v 
roce 1937 Československou akademií zemědělskou vypraven památeční
sborník o 812 stranách, z něhož je patrný mimořádný význam jeho 
osobnosti.

Stoklasa měl určité výhrady k průkaznosti jednoho Bělohoubkova 
testu a sám navrhl postup jiný. Rád bych však odlišil jeho výhrady 
od Gebauerových, jenž možnosti chemie naprosto popřel a 
Bělohoubkův nález berlínské modři si vyložil po svém.

Stoklasa naopak pochyboval, že by Bělohoubek mohl berlínskou modř 
prokázat.


Přes svoje výhrady k některým Bělohoubkovým postupům uznával v 
celku jejich pozitivní zjištění velkého stáří RK. Stoklasa sám 
zkoumal neoficiálně Rukopis zelenohorský, pro jehož velké stáří se 
vyslovil.

Pozoruhodné je, že se někteří odpůrci Rukopisů snažili zařadit 
Stoklasu mezi popěrače jejich pravosti.

J.Urban