V konferenci prezentováno 30.12.99
s titulkem: Jaroslav ze Sternberka vcera dnes a zitra

Reaguji tímto na poslední dva p2ísp-veky
kolegy Gagana, které mají v jistem smyslu
souvislost se Sborníkem RKZ DNEŠNí STAV POZNÁNÍ, od jehož
vyjití jsme v tomto roce vzáleni právě 30 let.


Na rozloučenou s tímto jubileem si zde dovolím ocitovat pasáž, 
kterou do zmíněného Sborníku napsal Prof. Mezník:

"....Jako pán, jemuž byla v roce 1241 svěřena obrana proti 
Tatarům, na Moravě, by byl Jaroslav ze Šternberka významnou 
postavou, o níž bychom museli něco z pramenů vědět; z poloviny 13. 
st. však v pramenech o Jaroslavu ze Šternberka žádné zprávy 
nemáme. Diletantům však tato věc nevadila, ale historikové se nad 
tím museli zamyslet. Proto vystoupili bratři JIREČKOVÉ s 
domněnkou, že jde ve skutečnosti o významného šlechtice Jaroše ze 
Slivna, který je v polovině 13. stol. bezpečně doložen. Vycházeli 
při tom ze skutečnosti, že RK jmenuje pouze Jaroslava (tedy ne 
Jaroslava ze Šternberka)...."

Domněnka bratří Jirečků, že je v RK spíše míněn Jaroš ze Slivna 
nežli Jaroslav ze Šternberka ovšem nebyla vyvolána přesvědčením, 
že o Jaroslavovi ze Šternberka bychom nutně museli něco vědět z 
písemných památek 13.  století.  Tato skutečnost nevadila 
historikům jako byl  Palacký, Tomek, Kalousek, Vincenc Brandl.

    Archeolog Adámek, jehož knihu "Tataři na Moravě" vydalo letos 
nakladatelství NEKLAN, shromáždil a zhodnotil množství materiálu 
ke vpádu Tatarů na Moravu a souvisejícím problémům, píše k tomu 
následovně:

"Je pravdou, že se o existenci Jaroslava ze Šternberka nedovídáme 
ze soudobých a dosud zachovalých dokladů, nýbrž z pramenů 
pozdějších.  Tato skutečnost však neohrožuje jeho historičnost, 
jak se domnívali naši positivisté."

A dále Adámek dokládá řadu událostí z české historie, o nichž 
soudobé pranemy mlčí a o nichž se dovídáme ze zdrojů mnohem 
pozdějších.

Můžeme naopak říci, že odpůrcům Rukopisů vadily doklady pozdější,
a proto byl Václav Hájek z Libočan učiněn větším bájkařem, než byl 
ve skutečnosti a proto byly zlehčeny, ba popřeny zprávy pozdějších 
kronikářů.  Krom Paprockého, o němž se účastníci této konference 
dozvěděli z příspěvku J.Gagana, je to ještě pozoruhodně dlouhá 
řada odmítnutých svědků.

Můžeme doufat, že současná rehabilitace doby barokní přinese s 
sebou i přehodnocení jezuitských kronikářů a posléze i nová 
východiska pro pohled na rukopisný problém.

S přáním spokojenosti a naděje do  roku 2000 všem účastníkům naší 
konference


                                          Jiří Urban