V konferenci prezentováno 15.9.2000
Otrubova stať v Lexikonu české literatury
s titulkem: lexikon a RKZ
Dobrý den,
Zítra tomu bude 183 let, co Václav Hanka objevil Rukopis
Královédvorský. Dovolte, abych u příležitosti tohoto jubilea
předložil poněkud delší příspěvek.
V tomto roce byl vydán v nakladatelství Academia 3. díl druhého
svazku Lexikonu české literatury, který je pro nás interesantní
tím, že obsahuje heslo Rukopisy královédvorský a zelenohorský.
Přepis textu je na adrese:
http://web.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/rukopisy/dokument/encykl/lexikon.htm
Autorem je dr. Mojmír Otruba, odborník dobře obeznámený s
problematikou RKZ. Je též spoluautorem (s M.Řepkovou)
literárněvědné stati ve Sborníku RKZ - dnešní stav poznání z roku
1969 (dále Sborník), vědeckým redaktorem Sborníku a autorem
předmluvy, kde vysvětluje souvislost mezi obsahem Sborníku a
hmotným průzkumem, Rukopisů zajišťovaným zájemci mimo rámec ČSAV.
(Podrobnosti zde: http://kix.fsv.cvut.cz/~urban/r/av/sbornik.htm)
Stať je psána v tradičním duchu, nicméně jsem se odhodlal
zveřejnit zde několik kritických poznámek, které se týkají už
spíše dějin rukopisného sporu, než Rukopisů samotných.
======================================================== 1.
K Rukopisu zelenohorskému Otruba uvádí:
"písmem a jazykem se hlásí do 9. - 10. století"
Rukopis jako takový se nikam hlásit nemůže. Jen badatelé mohou
vyhlašvat svoje názory na dobu zpěvu nebo jeho fyzického
zápisu. Tak např. Palacký soudil, že rukopis byl zapsán v 9.-
10. století. Avšak někteří badatelé z tábora obrany se později
vyslovili jinak. Paleograf Emler soudil, že písmo ukazuje
spíše na 13. století. To se shoduje i se závěry jazykovědce
Enderse, jenž dle jistých gramatických charakteristik rovněž
datuje zápis textu až do 13. století.
Tyto skutečnosti mají význam při interpretaci eventuálního
spodního písma, na jehož objevení se zaměřil tzv. Ivanovův tým.
V této stati se ale tímto problémem zab vat nebudeme.
Upozorňuji jen na to, že Otruba zmíněné stanovisko obrany
ignoruje.
====================================================
2.
" Se závažnými argumenty proti RK přicházeli už od konce 50. let
vědci mimo Čechy (M.Büdinger, J.Feifalik; polemicky proti nim mj.
J. a H. Jirečkové, J.A.Helfert, F.Palacký, V.V.Tomek)."
Zde Otruba vynechal V.B.Nebeského, z jehož vynikajících statí lze
nejlépe ukázat, zda Büdingerovy argumenty byly závažné či jalové.
Vynechání Nebeského nese s sebou ještě jeden aspekt. Realističtí
učenci označovali Nebeského za autora anonymního článku,
uveřejněného 1858 v Tagesbote aus Böhmen a to i potom, když vyšlo
najevo, že autorem je Ziedler. Toto zamlžování došlo tak daleko,
že v současné literatuře se Nebeský představuje jako odpůrce
pravosti Rukopisů. (Viz např. Podiven: Češi v dějinách nové doby).
====================================================
3.
Gebauerovo stanovisku prezentuje autor takto:
" ... stať J. Gebauera. Obsahovala výčet jazykových jevů
vyvolávajících nedůvěru v pravost i poukazujících k V. Hankovi
jako k nejspíše možnému falzátorovi."
Nebylo to spíš takto?
Gebauer sám vyvozoval svoje podezření z tzv. koincidencí, to jest
shod odchylek jazyka RK s Hankovými představami o staré češtině
a pravil, že všechny odchylky jazyka RKZ by se daly vysvětlit,
nebýt těch nešťastných KOINCIDENCÍ s Hankou.
Hanka tedy nestál v Gebauerově důkazním postupu jako jeden z
možných, ale jako jediný možný a dokonce jako příčina všeho
podezření.
====================================================
4.
Při objasňování minulých dějů Otruba praví, že
"dosavadní chemické zkoušky jednoznačně nepodpořily názor o
padělanosti"
Zde se dostává do rozporu s tím, co se píše ve Sborníku, jehož
je redaktorem kde se na str.40 připouští, že
"vážným úspěchem obránců byl výsledek chemického zkoumání RK,
jehož závěr zněl v podstatě ve prospěch RK".
====================================================
5.
O posledním hmotném průzkumu tzv. Ivanovovým týmem se dočítáíme
toto:
"Koncem 60. let se z iniciativy M. Ivanova a za podpory reformních
politiků ujal Kriminalistický ústav Min. vnitra ČSSR chemického
zkoumání RKZ, které pak bylo za tzv. normalizace zastaveno a jeho
zatímní výsledky jen zčásti zveřejněny (důkazy o palimpsestech)."
Ve srovnání s tím, co napsal autor do Sborníku zde můžeme shledat
odchylku v tom, že se zásluhy za průzkum se již nepřičítají
Národnímu muzeu, ale spisovateli Ivanovovi. Toto je řečeno jasně.
Otazníky vyvstávají u "zatímních výsledků". V příslušných
Protokolech, které vyšly v roce 1993 jako pokračování Sborníku z
roku 1969 se o "zatímních výsledcích" nehovoří. Snad autor míní
to, že výsledky byly publikovány tiskem jen fragmentálně a že se
to nyní považuje za zatímní řešení. Méně pravděpodobné se zdá, že
by Akademie věd akceptovala ze zmíněného průzkumu jen "důkaz
palimpsestu" a ostatní interpretace týmu nikoli. Z formulací dr.
Otruby jistotu mít nemůžeme. Jisté je tolik, že Akademie věd
odmítla vést dialog o průkaznosti důkazů palimpsestu a přenechává
výklad Protokolů odborníkům z humanitních věd.
Ing. Jiří Urban