Sedmý mýtus o TGM

V konferenci prezentováno 8.3.2000
s titulkem: 7. mytus

Sedmý mýtus.


Václav Klaus jistě mnohé překvapil svým projevem na konferenci o 
TGM, která se konala na Pražském hradě. Podle toho, jak zpracovaly
projev Lidové noviny 4.3., zmínil předseda sněmovny 6 mýtů, které 
se váží k osobě prvního presidenta.

V tom ovšem není zahrnuto mýtické hodnocení Masarykova 
protirukopisného vystoupení. Tedy něco k tomu.

V souvislosti s Masarykovým bojem se zpravidla akcentuje pouze to, 
že byl za svoje názory  vulgárně napadán.

Tato "pravda", bohatě dokládaná citáty z dobových novin, neříká 
nic o úrovni polemiky v odborných časopisech, tedy nic o věcné 
podstatě sporu,  o tom zda Masaryk měl vždycky pravdu nebo zda a 
kolikrát se mýlil. Těmto otázkám se pěstitelé Masarykova kultu
pozorně vyhýbají.

Musíme se také ptát, zda  Masaryk nenese kus viny na zbytečném 
vyhrocení sporu.  K tomu je třeba pochopit dobu vypuknutí velkých 
rukopisných bojů. Bylo to krátce po dostavění Národního divadla, 
které je naplněno duchem Rukopisů, které znamenaly opravdu mnoho. 
Ale již Neruda, se vyjádřil, že národ by se jich dovedl zříci, 
kdyby byly předloženy skutečné důkazy jejich padělání.  To se 
ovšem nestalo. Byly sneseny jen domněnky a podezření.

Proto se také často  uvádí, že Masaryk vyjádřil jen pochybnosti.
To je jen půl pravdy.

Masaryk sice místy hovořil o pochybnostech, ale zároveň jednal 
tak, jakoby věc již byla vyřízena. A tím hlavně provokoval svoje 
okolí.  Bráfovi sděloval, že v Gebauerově článku bude dokázána 
padělanost RK, Václavu Vlčkovi zase zvěstoval, že strojí funus 
Rukopisu královédvorskému.  Nebyla zde tedy náležitá zdrženlivost. 
I zcela nestranný E.Denis, kterého musíme zařadit do tábora 
odpůrců Rukopisů, vytkl Masarykovi, že při prosazování svého 
názoru nebyl dost humánní.



                                            Ing. Jiří Urban