Chemie Rukopisů ve věku nejistot

Toto datum se mělo stát významným mezníkem v historii rukopisného sporu, neboť teprve nyní mohla skončit informační závislost na literatuře faktu spisovatele Ivanova a mělo být přikročeno ke kritickému přezkoumání zjištěných skutečností a jejich interpretací na základě protokolů.

Ale překvapení zájemců bylo obrovské, neboť tiskem vydaná verze Protokolů se ukázala jako neúplná. Oproti "originálním protokolům", uloženým v trezoru Národního muzea, chybělo cca 85 % obrazové dokumentace a některé textové partie.

Česká společnost rukopisná se obrátila na Ministerstvo kultury jakožto zadavatele průzkumu, s poukazem na nemožnost kritického přezkoumání závěrů Protokolů a zároveň vyjádřila podivení, proč nebyla publikována oficiální oponentní stanoviska. Ministr Tigrid uznal oprávněnost uvedených námitek a zajistil finanční příspěvek na zveřejnění kritických stanovisek k Protokolům. V nakladatelství Neklan byl s touto podporou vydán spis Fakta o Protokolech RKZ, který obsahuje: dosud utajované materiály z oponentního řízení Kriminalistického ústavu z roku 1975, stanovisko Muzejní komise z roku 1992 a posouzení Protokolů moderní rukopisnou obranou z roku 1995. Tato třetí část byla vypracována na základě unikátního exempláře Protokolů uloženého v trezoru Národního muzea, což se neobešlo bez zvláštních povolení a mimořádného úsilí.

Je třeba s politováním konstatovat, že uvedený spis nepronikl výrazněji do vědomí veřejnosti. Snad kvůli skrovným propagačním možnostem nakladatelství NEKLAN, ale i z jiných důvodů. Akademie věd, které byl spis předložen se žádostí o jeho posouzení, se odmítla problémem zabývat s odvoláním na to, že spor je uzavřen vydáním prvního dílu sborníku RKZ - dnešní stav poznání z roku 1969, jenž se ale hmotného průzkumu netýká!

V roce 1998 se na internetu objevuje další mutace Protokolů. Ta již netrpěla absencí obrazové dokumentace, ale četné textové pasáže byly nepřípustným způsobem pozměněné. V současné době již na internetu dostupná není.

V roce 2001 vydal Kriminalistický ústav propagační brožuru, v níž se rovněž zmiňuje o zkoumání RKZ, ale v jiném smyslu, než v roce 1975, kdy Protokoly Ivanovova týmu odmítl jako neprůkazné. Na dotaz České společnosti rukopisné, zda tak bylo učiněno na základě nějakého věcného přehodnocení, zaslal ředitel Kriminalistického ústavu JUDr. Hlaváček odpověď elektronickou poštou, která se ztratila.

Třicet let po dokončení zkoumání Rukopisů tzv. Ivanovovým týmem neexistují tištěné materiály, umožňující svobodné přezkoumání pracovních metod a závěrů řešitelů. V laické i odborné veřejnosti se tak silně zakořenily představy vyvolané četbou literatury faktu. Kriminalistický ústav patrně změnil původní odmítavé stanovisko k Protokolům, ale důvody zatím nezveřejnil. Patrně je to v pravomoci veřejného činitele.

Jiri Urban