Rukopisy a naše umění

V první kapitole píše:

"Čteme-li dnes projevy a články, které provázely vznik UB, máme pocit, jako bychom byli přítomni něčemu vznešeně jedinečnému, málem hvězdnému okamžiku dějin národa, explozi supernovy."

Jeden takový článek z pera Vítězslava Hálka, který autor umístil na čestné místo, zde ve zkrácení přepisuji. Jistě potěší dnešní příznivce Rukopisů:

"Jako Bůh slovem "budiž světlo" dal slunce veškerému světu, tak řekl i člověk "budiž světlo" a dal lidem umění. Hle, pánové, a toto mohutné světlo svítí v naší mohutné vlasti již od nepamětných dob. Až do šedých prapodob sahá, a co z nich vidíme, děkujeme této jeho záři. Lumír sedí na Vyšehradě a dotýkaje se strun mluví k srdci veškeré země. Záboj ukrývá se v lesy a povolav k sobě národ, rozplamení jej písní svou tak, že uchopiv se meče, se sebe setřese jařmo cizinecké. A k jakému rozkvětu, k jaké velebné mohutnosti dospělo u nás umění později, o tom svědčí několik těch lístků pergamenových, jež v Králové Dvoře vstaly z hrobu pod jménem Rukopisu královédvorského, nález to tak veliký, že nejen nálezce učinil nesmrtelným, ale že jedním rázem postavil dávnověkost Čechů v řady národů vzdělaných. Ovšem, že naše domácí umění potkalo se později na naší půdě s osudy rozličnými, že v mohutném tomto světle vystřídaly se barvy rozličné, od barvy nejjasnější až k barvě příkrovu pohřebního, od velebného hallelujah - až k pašijím, jež slyšel národ zpívati nad vlastním hrobem svým."

Jiří Urban