Matematika a RKZ

Pozornost byla věnována Seydlerovu pravděpodobnostnímu důkazu z roku 1886 [1], že odchylky jazyka RK, které stanovil Jan Gebauer, není možno přičíst náhodným omylům resp. přepisům a že koincidence odchylek s Hankovými představami o staré češtině rovněž není náhodná. Jinými slovy, že koincidence dokazují Hankovo autorství textu RK.

Pro neodborníky poměrně komplikovaný Seydlerův postup přiblížila přednášející posluchačstvu užitím notace dnes užívané v počtu pravděpodobnosti. Musím přiznat, že i přes to mi zůstala věc zamlžená. Příliš mne to ale netrápí, protože důkaz Hankova autorství z koincidencí oficiální věda neuznává.

Stejnému tématu se věnovala již v roce 1974 autorská dvojice Otruba - Vašák [4]. K charakteristice Seydlerova vystoupení uvádějí toto:

"Matematika tedy vstoupila v tomto prvním případě do jazykovědy více jako prostředek zesilující hlas lingvistiky v polemické vřavě než jako nástroj napomáhající jazykovědnému poznání." V poznámce též uvádějí, že "za pomoc při rozboru ne vždy přesných a úplných Seydlerových úvah děkují dr. J. Štěpánovi z MFF KU."

V přednášce Zichové na nedostatky Seydlerova matematického postupu poukázáno nebylo. Problematičnost Seydlerova výsledku se spatřovala v nepřesnosti vstupních údajů Gebauerových. Na to poukázal už v roce 1886 historik Kalousek [2] a ve Sborníku [3] z roku 1969 jazykovědec Komárek ve stati nazvané "Problém tzv. koincidencí V Gebauerově kritice".

Odtud cituji: "K vysokému hodnocení koincidencí (Gebauerem) však bezpochyby přispělo i vědomí, k němuž se v Atheneu nejednou sám přiznává, že staročeský jazyk není znám a ani nemůže být poznán ve své úplnosti. Bezpečně dokázat lze tedy koincidence s Hankou, kdežto význam zjištěných neshod se starou češtinou může být vždy snížen poukazem na její neúplné poznání".

Můžeme doplnit, že vedle snížení významu odchylek poukazem na neznalost, lze se s odchylkami vypořádat i skrze znalost. Gebauer totiž také připustil, že všechny ty odchylky by se daly vysvětlit, nebýt těch nešťastných koincidencí.

Jiří Urban

Literatura:

[1] A. Seydler: Počet pravděpodobnosti v přítomném sporu. Atheneum 1886, duben
[2] J. Kalousek: Ve sporu o Rukopisy II, Osvěta 1886, str. 537
[3] M. Komárek: Jazykovědná problematika RKZ. In RKZ - dnešní stav poznání, Academia Praha 1969, str. 197- 256
[4] M. Otruba, - P. Vašák: První užití matematiky v české jazykovědě. In.: Pokroky matematiky a fyziky, 1974