V soupisu tématických okruhů ke zkoušce čteme: Rukopisné podvrhy – Václav Hanka, Josef Linda, František Hořčička. Demýtizace RKZ, jejich analýza v Kriminalistickém ústavu Ministerstva vnitra ČSSR r. 1967 a jejich kritická edice, současné pokusy o rehabilitaci RKZ.
Mezi prameny k poučení se uvádí: literatura faktu o národním obrození (Miroslav Ivanov) a v doporučené literaratuře k přednášce: RKZ – dnešní stav poznání (sborník NM v Praze, řada C, 1968-69)
Mezi množstvím jmen, která se v souvislosti s národním obrozením probírají, nenalezneme Jana Evangelistu Purkyně, ačkoliv je jednou z největších postav národního obrození a byl i titerárně činný. Pokud se týče Rukopisů, je významná jeho recenze Palackého – Šafaříkova spisu Nejstarší památky české řeči a literatury z roku 1841, která se naší oficiální vědě nehodí do hotových schemat.
Pan profesor bohužel nezvolil objektivní a stručý termín Rukopisy, ale už na úrovni výčtu pramenů dává přívlastkem a pomlčkou jasně najevo, jak se věci mají, aby se někdo nepomýlil. K demýtizaci RKZ pomocí analýzy v Kriminalistickém ústavu má tedy sloužit beletrie spisovatele Ivanova a k současným pokusům o rehabilitaci není uvedena literatura žádná. Ani práce Endersovy, ani kritická stanoviska k výzkumu Ivanovova týmu, ať už od kriminalistů, či obránců.
Zdá se mi, že by to jednou mohla být právě Univerzita F. Palackého nebo Univerzita J.E. Purkyně, kde my mohla vzniknout motivace k zadání diplomky na prostudování zmíněné Purkyňovy recenze Palackého – Šafaříkova spisu s posudky Augusta Cordy, Vojtěchových rentgenů RZ z roku 1930 a Protokolů Ivanovova týmu i s jejich recensemi. Tentokrát ale s menším zřetelem k literatuře faktu spisovatele Ivanova.
Jiří Urban