Nedávno jsem ve svém archivu objevil text, který mně před lety svěřila paní Emily Bednářová, manľelka naąeho úspěąného překladatele Rukopisů do moderní čeątiny. Je z roku 1970 a byl určen pro Vydavatelství symposium. Zveřejnění se nedočkal.
Kamil Bednář : O RKZ – telegraficky
"Sto let nebo snad jeątě déle jsou sestrojovány nové a nové obľaloby domnělého padělatele RKZ Václava Hanky. Přitom se zapomíná, ľe předpokládaný padělatel Rukopisů nemusel jeątě s jistotou být Hanka. Ačli ąlo vůbec o nějakého padělatele. Nebo» v té obnovované úpornosti, s jakou se shánějí stále nové – vľdy definitivně uľ platné – důkazy padělanosti, je sémě nejistoty. Fakt je ten, ľe o Rukopisy se vede zápas ustavičně, a» otevřeně či skrytě. Dodnes. A snad i do budoucna. Ten problém se zdá málem začarovaný. Ale jaký to je padělek, kdyľ jeątě po sto padesáti letech dovede rozněcovat k nadąení či nenávisti, a strhuje i dneąní mladé, kteří uľ si nejsou vědomi ľádných postranních důvodů k popírání či obhajování ....
RKZ nesehrály svou roli v zápase naąeho národa o samostatnost jen pro svou tendenci či svůj posilující vliv a tím začly být pokládány za velké dílo.RKZ sehrály svou historickou roli, protoľe jsou velké básnické dílo. Jejich krása fascinuje dodnes a to je i příčina, proč se neustále rozněcuje boj "za pravost – proti pravosti", který by asi jinak uľ dávno byl pohřben v prachu zapomenutí ...
Kdyby to byl novodobý padělek z r. 1817, kdyby to byly básně napsané v básnickém jazyce, jaký měli k dispozici Hanka a Linda, a bylo to ke vąemu jeątě přeloľeno do "chatrné" Hankovy staročeątiny, jak by pak mohly mít tu hlubinnou sílu a ryzost, tu básnickou suverénnost, jakou snad teprve překladatel můľe plně pocítit? Prakticky řečeno: jestliľe ani my dnes nejsme dobře schopni přeloľit Rukopisy zpětně do novějąí čeątiny (a vím proč tu mluvím mnoľném čísle) plyne z toho to, ľe by to tím méně dovedli Hanka s Lindou....".
S Bednářovým hodnocením básnické úrovně Rukopisů se mohla naąe veřejnost letmo seznámit jiľ v roce 1959 na recitačním pořadu v Divadle hudby, který Bednář uvedl slovy:
"Neptejme se, kdo RKZ sloľil, ponechme stranou spor o ně. Nevíme, kdo je sloľil, jisto je, ľe v nich buąí srdce velkého básníka".
Jiří Urban