Letos uplynulo 100 let od založení Štencova grafického závodu, zcela mimořádného zjevu české kultury. V tomto závodě Jan Štenc skloubil specifickým způsobem reprografickou a vydavatelskou činnost a je jen těžko říci, která z nich byla více na prospěch českému umění. Zde se realizovala úctyhodná řada projektů. Od vydávání časopisu Umění, přes Dějepis umění, Umělecké poklady Čech, Ročenky, dílo Josefa Mánesa, po množství drobnějších monografií s uměleckou tématikou.
Počátky Štencovy služby umění je ale třeba datovat už do 90. let 19. století, kdy se angažoval v kruhu Mánesáků při vydávání Volných směrů, Zlatorohu, Stylu a dalších umělecky orientovaných časopisů. Kolem Štence se postupně utvářel kruh umělců a teoretiků umění, kteří pak spolupracovali na jeho vydavatelské produkci. Jmenujme například Švabinského, Kupku, Štecha, Wirtha, Matějčka, Žákavce.
Pro vědecké a osvětové účely vybudoval rozsáhlý archiv negativů uměleckých památek a to z velké části díky vlastní fotografické zdatnosti. V roce 1938 obsahoval archiv více než 60 000 negativů bohemik a pragensií.
Nás zde ovšem nejvíce zajímá velkorysý projekt vydání Mánesova díla, v němž figurují Rukopisy celým jedním svazkem, který zpracoval Prof. Matějček. Ten vydal svědectví, že Štenc pojal kritické probádání a knižní vydání Mánesova díla (dosud jen částečně známého a rozptýleného v nepřeberném množství přípravných návrhů, náčrtů a studií) za jeden ze svých úkolů životních.
Několika obrázky zde připomínám Štence a jeho závod, v němž byly tak vzorně zokumentovány Mánesovy kresby k Rukopisům, jimž se věnuji později.
Jiří Urban