Posudek z oboru krystalografie a krystalochemie

Po prostudování komplexní expertizy KÚVB č.j.VB/F-227/KÚ-74, sepsané na 185 stranách a některých obrazových příloh, uvádím tyto věcné připomínky, týkající se krystalografických popisů a krystalochemických identifikačních postupů. Připomínky jsou sestaveny podle stránek závěrečné zprávy.

Na str. 12 jsou uvedeny "zářivě modré krystalky" dobře zřejmé po opatrném rozrušení krusty --- zde postrádám bližší popis pozorovaných krystalků, jejich velikost, tvar, průhlednost, chování v polarizovaném světle, případně další optické konstanty, které mohou sloužit k nedestruktivní identifikaci látky. Vhodné by bylo i pořízení mikrofotografií zmíněných krystalků s udáním zvětšení.

Na str. 13 a dalších se hovoří o rumělce a miniu; v celé práci však není nikde zmínka o tom, jak byly tyto látky dokázány. Patrně jen z odstínu barvy. Totéž platí pro veškeré stratigrafické popisy zmíněných pigmentů při mikroskopickém zkoumání.

Na str. 16 jsou "v zeleně probarvených vláknech pergamenu" popisovány "jasně svítivé modrozelené krystalky". To má svědčit o tom, že písmo nebylo psáno železnato-měďnatým inkoustem, ale nasyceným roztokem měďnaté soli. Opět postrádám bližší popis krystalů a jejich identifikací, ať už mikrochemickou reakcí nebo ze zjištění krystalooptických konstant. V expertize uváděné předpoklady o existenci síranu měďnatého s klihem nebo bílkem a současně se železitou solí nejsou žádnou exaktní metodou potvrzeny.

Na str. 17 a dalších, kde jsou popisovány chemické zkoušky, lze opět vytknout nedostatečné důkazy uvažovaných sloučenin, ať už jde o krystaly síranu měďnatého (str. 13 --- zřetelná reakce na měď jen z červenohnědého zbarvení?), nebo pojidla (str.19 --- odbarvená krusta dává s konc. HNO₃ žluté zabarvení?). Předpokládaný síran měďnatý by bylo možno dokázat nedestruktivně rentgenometricky (práškovou metodou), případně krystaloopticky. Podobně jsou problematické reakce na železo roztokem ferrokyanidu.

Na str. 19-20 by bylo možné vysvětlit pozitivní reakce na železo v okolí tahu písma "chromatografickým" dělením ve hmotě pergamenu. K důkazu železa by bylo vhodné aplikovat elektronovou mikrosondu.

Na str. 23 a dalších jsou popisovány rentgenové snímky "měkkým zářením". Zde postrádám bližší údaje o použitém záření a aparatuře --- např. anoda rentgenky, filtr, monochromatizace, napětí, proud, expozice, druh citlivého materiálu a jeho zpracování.

Na str. 27 je vysloven předpoklad, že "bílkové pojidlo minia bylo patrně tvrzeno vápnem" --- chybí důkaz vápníku, možný např. elektronovou mikrosondou.

Na str. 38 a dalších --- "minium se změnilo po nějaké chemické zkoušce v kremžskou bělobu" --- to je dosti odvážný předpoklad, opět nepotvrzený důkazem Pb ve zbylé hmotě písma, která se nyní jeví jako "průhledná či bezbarvá".

Na str. 46, kde se popisují zkoušky luminiscence, chybí bližší údaje o použitém zdroji ultrafialového záření, hlavně vlnové délce, filtrech a pod.

Na str. 49 a dalších se předpokládá použití rumělky při stínování a v interpunkčních křížcích a značkách --- chybí opět objektivní důkaz alespoň rtuti.

Na str. 51 a dalších --- je popis "rezavých stop", dále stopách klihu, pojidel --- opět by bylo možné k přesné identifikaci použít mikrosondu a po event. extrakci mikrochromatografii. Opět zde chybí důkazy Pb v "odbarveném miniu", důkazy Ca ve hmotě pergamenu a identifikace žlutých a oranžových barev, případně pojidla.

Str. 85 --- zkoušky luminiscence pergamenu byly prováděny pouze při jedné vlnové délce, bez bližšího popisu aparatury. Bylo by možné použít též rentgenovou defektoskopii.

Na str. 96 a dalších by bylo možné identifikovat zbytky odstraněného písma, černé body i zelenou barvu objektivně elektronovou mikrosondou.

Na str. 103 a dalších --- prováděné kontaktní otisky v želatině mohou často vést k mylným závěrům a bylo by vhodné aplikovat spíše mikrosondu. Prováděné zkoušky na přítomnost tanátů vanadičnanem amonným jsou značně citlivé a použitelné.

Na str. 126 --- silné "křídování" pergamenu rukopisu z r. 1350 by bylo vhodné doložit objektivní zkouškou na CaCO₃.

Na str. 143 a dalších --- chybí opět důkazy rumělky, zejména když se předpokládá použití odlišných materiálů.

Na str. 153 --- mikrosondou by bylo možné ověřit přítomnost byť Ag nebo Su ve "filmu sirníku stříbrného nebo cínového".

Na téže straně jsou zmíněny "krystalky v červené volutě, které se v polarizovaném světle chovají stejně, jako okolní rumělka" --- opět zde chybí bližší popis krystalků, jejich tvar, velikost --- předpokládá se totiž rozdíl v jejich úpravě (drcení, tření). Jaké polarizované světlo bylo použito --- dopadající, procházející --- jak se projevuje "stejné chování" --- zhášením, dvojlomem?

Na str. 154 "dvojí zelená barva" --- chemické složení by bylo možné ověřit mikrosondou.

Na str. 156 chybí bližší popis použité aparatury pro spektrální analýzu pomocí laseru. Opět by bylo výhodnější aplikovat sondu.

Na str. 160 --- "několik mikroskopických krystalků modré barvy zkoumáno isolovaně pod polarizačním mikroskopem" --- zjištěn "azurit". Chybí jakékoliv důkazy, že se jedná skutečně o azurit, na základě jakých krystalooptických konstant byl tento závěr učiněn? Bylo by vhodné pořídit mikrofotografii krystalků s udáním velikosti.

Na str. 166 --- zlatou folii ze zlomku pergamenu "Svým videm velmi podobnou zlatu, použitém v RK" by bylo možné objektivně co do složení porovnat mikrosondou.

Totéž platí o černém pigmentu a hnědém písmu, uváděném na str. 173 a dalších --- důkaz uhlíku v předpokládaných sazích a Fe --- opět provést mikrosondou.

Na str. 182 uváděné "důkazy" měďnaté sloučeniny nejsou nikterak přesvědčivé.

Na str. 184 chybí důkaz zjištěného "krakelovaného bílku", složení "klihové hmoty" a "měďnaté sloučeniny".

Závěry:
Prováděné expertizy rukopisů představují neobyčejně rozsáhlý a časově náročný soubor prací. Přes veškerou snahu o komplexní řešení dané problematiky, je nutno konstatovat, že k některým důkazům nebyly použity vždy metody moderní, nejvhodnější a objektivní.

Proto také některé závěry a zdůvodnění, které jsem v tomto posudku blíže uvedl, nelze považovat za vědecky průkazné.

Doporučuji proto výhledově doplnit některé zkoušky, uvedené blíže v posudku analýzou pomocí elektronové mikrosondy, rentgenometrickou strukturní mikroanalýzou a krystalooptickou analýzou polarizačním mikroskopem.

V Praze 31. července 1974
doc.ing. Jaroslav Bauer, CSc.

Zpracováním tohoto posudku mi nevznikly žádné cestovní výlohy. Studování materiálů a zpracování posudku jsem věnoval 17 hodin.