Posudek z oboru chemie a luminiscence

K oponentnímu posouzení byla předložena brožura nadepsaná Protokoly RKZ 71 - definitivní text. V úvodní části se sděluje, že byl pověřen Kriminalistický ústav VB zkoumáním doby vzniku Rukopisu Královédvorského (a ke zkoumání byly dále přibrány originály Rukopisu Zelenohorského, Milostné písně Krále Václava, Písně Vyšehradské a srovnávací materiály). Úvodní část je podepsána

dipl. tech. D. SRNCEM, dipl. tech. J. SITTOU, Dr. M. IVANOVEM, ak. malířem J. JOSEFÍKEM a Dr. J. ŠONKOU.

Oponenti byli vyzváni, aby posoudili úroveň Protokolů RKZ v oboru chemie a luminiscenčních zkoumání.

Oponentní posudek je dělen ve shodě s Protokoly, kromě koncových poznámek.

Protokol popisuje zkoumání Rukopisu Zelenohorského z hlediska mikroskopického (kde se dotýká chemického složení zkoumaných objektů), chemického, z hlediska zkoušek a dokumentace luminiscence a rentgenového prozařování na str. 12 - 29.

Žel některá tvrzení postrádají jakéhokoliv chemického důkazu; tak např. tvrzení "Pergamen je na povrchu silně znečištěn ponejvíce klihovou hmotou" (str. 12), "tečka pozůstává ze dvou vrstev, z vrstvy červené a z vrstvy oranžové, tedy z rumělky a z minia" (str. 13), "v zeleně probarvených vláknech pergamenu se nacházejí jasně svítivé modrozelené krystalky. To svědčí o tom, že písmo RZ nebylo psáno železito měďnato duběnkovým inkoustem, ale nasyceným roztokem měďnaté soli". (str. 16). V celém textu není chemického důkazu klihu, uváděného na str. 12, ani minia a rumělky na str. 13, ani složení modrozelených krystalků ze str. 16.

V některých případech se Protokoly přiznávají, že pouze hádají - např. na str. 16 ř. 5 zdola:

"... to jednoznačně svědčí o tom, že ... bylo napsáno ... s nějakým zahušťovadlem, nejspíše bílkovinného původu".

Na str. 19 se uvádí: "... zahušťovadlo ... není již vodou rozpustné, takže zřejmě nejde o klovatinu, ale spíše o pojidlo bílkovinného charakteru. Tomu "nasvědčuje" i dodatečně provedená zkouška s částečkou odbarvené (?) krusty a koncentrovanou kyselinou dusičnou, při které došlo ke žlutému zbarvení částečky".

Avšak v celém předešlém oddíle "II Chemické zkoušky" se o žádné preparaci rovné odbarvení krusty nemluví.

Na str. 25 se tvrdí: "Zjištění charakteristické bílkovinné krakeláže je v souladu se zjištěním chemickým, podle kterého pojidlo minia obsahuje bílkovinu". Ale ani toto zjištění se na předešlých stránkách nepopisuje. Pouze na str. 12 se popisuje mikroskopování a z něj odvozená domněnka: "Toto zjištění umožňuje vyslovit domněnku, že bezbarvá laková vrstva sloužila jako podklad pro zlacení a je bílkovinné povahy".

Na str. 17 se popisuje pátá strana RZ řádek druhý a třetí - písmeno N a písmeno c. Autoři Protokolů uvádějí, že "U písmene "c" vznikla účinkem žluté krevní soli pouze berlínská modř, ale reakce s měďnatou solí neproběhla".

Avšak autor tohoto zásahu, V. Šafařík ve svých zápiscích z roku 1886 píše: "... ve slově carajuci druhé c omyto vodou silně se osvěžilo odstraněním špíny. Tinkturou Giobertiho trochu ztemnilo, vodou omyto zbledlo a vyšlo později zelené; modravá skvrna v pergamenu - železo. Omyto a zase potřeno tinkturou Giobertiho: lupou, vespod temná špinavá červeň, nad ní špinavá tmavá modř; tedy vespod měď, navrch železo." Tento rozpor měli autoři Protokolů vysvětlit.

Třeba uvést i příklady terminologické nepřesnosti. Na str. 27 se říká "... je zelená barva písma silně lazurní a tedy na tvrdém a lesklém povrchu miniového tahu špatně ulpívala". Lazurnost je optická vlastnost (v podstatě prosvítavost) a nikoliv vlastnost fyzikálně chemická - adhesivnost.

V popisu zkoumání pomocí luminiscence (str. 21, str. 28) schází naprosto popis, který by umožnil reprodukci - zdroje UV světla, intenzita, filtrace, popis luminiscenčního mikroskopu. Nereprodukovatelnost se objevuje i u fotografování v infračerveném světle, ultrafialovém světle (tam je alespoň udán, byť ne přesně, zdroj: nízkotlaké výbojky) a při, z hlediska výsledků velmi důležité, rentgenografii.

Kromě toho u zkoumání pomocí luminiscence zřejmě nebylo využito novějších metod, které uměle vyvolávají fosforescenci např. nízkou teplotou nebo změnou pH působením slabých kyselin a zásad jako např. kyseliny octové a čpavku.

Není také jasné, proč se autoři nepokusili podepřít názor, že psací prostředek RZ neobsahoval tanát, reakcí krusty nebo na vhodném místě vybraného písmene s vanadičnanem amonným (jak to provedli dále u RK).

Luminiscenční a chemické metody zkoumání se prolínají celou statí od str. 85-163. Proto posouzení je provedeno souhrnně. Z chemického hlediska je nepochybně nejdůležitější stať, v níž se zkoumá psací látka RK (str. 120 a další). Ačkoliv se na str. 120 uvádí, že se ověřovala správnost tzv. oživovací zkoušky prof. Bělohoubka, není tato zkouška popsána a její princip vysvětlen (je uváděn pouze postup a složení chemikálií). Principem je omezené vyloužení hydroxidu železitého kyselinou solnou s předpokladem, že se vylouží povrchová část rzi utvořené z původního tanátu železitého (duběnkového inkoustu), čímž písmo "zmizí"; zatímco v hloubi pergamenu zůstane další část rzi, která se dá "oživit" žlutou krevní solí.

Bělohoubek předpokládal, že staré rukopisy (ze 14.stol.) mají písmo - rez - prosáklou do hloubky a proto opatrným smytím rzi s povrchu budou ještě reagovat - oživí se - žlutou krevní solí, zatímco rukopisy nové (z 18. stol.) budou mít tanát případně rez na povrchu a po smytí písma nebudou schopny oživení, neboť písmo se nestačí vsáknout do hmoty pergamenu.

Prof. Bělohoubek vycházel z pozitivní reakce písma RK s vanadičnanem amonným, z něhož usoudil, že RK nemůže být psán ničím jiným než železitoduběnkovým inkoustem; to byla hlavní chyba prof. Bělohoubka. Další chybou byla relativnost jeho metody, která podceňovala jednak vliv dalších složek inkoustu ovlivňujících jeho viskozitu a tedy i pronikavost do hloubi pergamenu, jednak vliv kvality pergamenu. (Tuto poslední chybu autoři Bělohoubkovi správně na str. 141 vytkli).

Z těchto, a nikoliv proto, že dává pozitivní výsledek na Gebauerových zlomcích (viz strana 124 Protokolů), důvodů není Bělohoubkova zkouška použitelná a ani být používána k určení stáří rukopisu nikdy být neměla.

Autoři Protokolů nenašli v RK tříslovinu (tanát) ani vanadičnanem, ani mikroskopicky. Je to zásadní výsledek a protože je v rozporu s nálezem prof. Bělohoubka, jak se uvádí i v Protokolu na str. 128, měli autoři tento rozpor ve svůj prospěch podepřít přesvědčivěji (např. zkouškou vanadičnanem na více místech RK, je-li to možné opakovat pokus na stejném místě jako Bělohoubek atp.) V souvislosti s tím na str. 133 je pak uvedeno nepřesně, že "... Bělohoubek nezjistil, že jde (v písmu) o sloučeninu rozpustnou (a proto) učinil nesprávný závěr, že reakce na železo znamená, že písmo bylo psáno železitoduběnkovým inkoustem". Bělohoubek však se ještě opíral o své zjištění tmavnutí písma působením vanadičnanu.

Z metodického hlediska Protokoly nevyhovují proto, že na str. 124, 125, 128 a 129 polemizují zřejmě s názory prof. Bělohoubka (nebo jinými ?), ale necitují je, ani neuvádějí jinou formou; např. str. 124 dole: "Zbarvení pergamenu v okolí zkoušeného písma nelze uvádět v souvislost se stářím písma ..." nebo na str. 127: "... zmodrání pergamenu ..., nemůže být znakem nepatrného stáří rukopisu.".

Dále z metodického hlediska se opakuje stále tatáž chyba, t.j. nepřesnosti a ignorování popisu použitých potřeb, přístrojů a metod. Tak chybí všude technické údaje pořizování infrafotografií (např. na str. 98, 100, 102, 103), práce s ultrafialovým světlem (např. na str. 85 se uvádí jen - zřejmě hlavní - vlnová délka 366 mm, ale chybí údaje o druhu zdroje, filtraci (na str. 151 se neuvádí ani obor ultrafialového záření), a totéž se opakuje všude, kde se hovoří o fotografii v ultrafialovém světle (např. na str. 95). Někde autoři zklouzávají až k nesrozumitelnosti. Např. na str. 157 se uvádí, že "Již zběžný pohled pod mikroskopem ukazuje, že iniciála měla původně tvar rámečku a že původní písmeno nebylo Z. Ultrafialové záření toto podezření podporuje ...". Bylo užito ultrafialového záření (jakého ?) v mikroskopu? Procházející nebo dopadající? Nebo šlo o obyčejnou prohlídku v UV světle? Na str. 153 je uveden sirník "cínový" - má být pravděpodobně cínatý, protože cínový neexistuje.

Nedostatky nespočívají jen v nedostatku popisu, ale i v nedostatečné šíři použití technické výzbroje, kterou autoři měli nebo snadno mohli získat. Např. fluorescenční zkoumání se děla - soudě podle jediného údaje o vlnové délce užitého UV světla - pouze v dlouhovlnné ultrafialové oblasti; nebylo využito zdrojů, které poskytují převážně krátkovlnné UV záření, ačkoliv na výslednou luminiscenci to má velký vliv.

Nejasná je i metoda použití UV světla na str. 162: "Při průzkumu iniciál v ultrafialovém záření byly iniciály prohlíženy jednak v dopadajícím ultrafialovém záření, jednak v záření procházejícím pergamenem. Zejména tento druhý způsob přinesl pozoruhodné výsledky". Co autoři pozorovali? UV světlo nemohli vidět. Pozorovali luminiscenci vzbuzenou UV zářením ve hmotě pergamenu a tam zčásti zhášenou nebo zesilovanou původním písmem? Nebo šlo o pouhé prosvícení modrým a fialovým světlem?

Další nepřesností je rozpor v tvrzení autorů na str. 129, kde se uvádí : "Hmota tahu písma je jen zřídka plně vsáklá do pergamenu ..." a na str. 133, kde se naopak říká: "Tím se tedy vysvětluje proč písmo RK proniká na mnohých místech poměrně značně na druhou stranu pergamenu ...".

Popis zkoumání rukopisu MPKV se vyznačuje obdobnými nedostatky jako u RZ a RK. Je zde tvrzení, např. na str. 173 "Na celé ploše rukopisu je patrna vrstva klihu", nedokázané a zkouška, která není přímým důkazem vývodu z ní učiněného: jedná se o úsudek, že černou hmotu, která nereaguje ani s kyselinou chlorovodíkovou, ani dusičnou ani roztokem žluté krevní soli "možno ... považovat za suspensi uhlíku ... s pojivem" (str. 175). Na str. 176 se popisuje elektrografování tak, že není jasné, zda jde o elektrografii, t.j. přenos účinné látky vysokým napětím na fotografický papír a následné jeho vyvolání obvyklým způsobem, nebo jde-li o elektroosmosu, kde se přenáší vlivem stejnosměrného napětí účinná látka na nosič - podle popisu želatinový papír - na kterém se vyvolává chemicky .... Nepřekvapuje už, že nejsou uvedeny technické údaje, jako zdroj a výše napětí, expozice atd...

Chemické zkoumání dokázalo, že žlutá krevní sůl nereaguje s olivově hnědými tahy písma (na rozdíl od zelených, písmo ne zcela přesně sledujících tahů); autoři Protokolů z toho odvozují správně, že tyto tahy "nejsou tedy psány železitoduběnkovým inkoustem". Ale hned v zápětí bez důkazů prohlašují: "Jde patrně o nějaké rostlinné nebo živočišné barvivo".

Chceme-li objektivně shrnout výslednou zprávu o práci autorů Protokolů, musíme na jedné straně vytknout hrubé nedostatky popisu chemické práce, dále popisu metod fyzikálních, fyzikálně chemických a fotografických (stranou jsme ponechali užití spektrografu s laserem, o němž víme, že je předmětem jiné oponentury), na druhé straně však uznat jako klad zjištění, že RZ je palimpsest, jehož původní text byl napsán ve středověku mnohem později než kam se "hlásil" RZ. Tento klad není ovšem zásluhou zkoumání chemického, o kterém se v minulém století neprávem usuzovalo, že může rozhodnout spor o pravosti rukopisů.

Práce autorů v chemickém oboru jednak nepřesvědčuje, jednak dochází k závěrům, které již byly známy před téměř sto lety. Již V. Šafařík věděl, že v RZ je v písmu "vespod měď, navrch železo". Stýská si, že "LS ... (t.j. Libušin soud - dnes zvaný RZ). Jak a čím byl psán, je mi teď více záhadou než dříve. (a ví, že) Patrně mezi kovovými součástmi měď nad železo vyniká". Byl to také on, kdo (na rozdíl od autorů Protokolů) podal alespoň jednoduchý chemický důkaz rumělky a minia.

Autoři nevyužili řady moderních metod pro své zkoumání: např. jiných činidel pro odhalování iontů železa, mědi kromě klasické žluté krevní soli, spektrografie samozřejmě vhodněji aplikované, než je popsáno v Protokolech, spektrozonální fotografie na rozlišení podobných barev v ploše, rentgenografie např. s pomocí neutronů atd. Autoři, pokud neměli potřebné zkušenosti nebo přístrojové vybavení, měli takové zkoumání zprostředkovat.

Práce také postrádá diskusi výsledků s předešlými obdobnými pracemi a recensemi na RZK např. A. Cordy, V. Šafaříka a odkazy na odbornou literaturu týkající se obdobných odborných problémů zvl. chemického zkoumání písma na pergamenu.

Vzhledem k vytčeným nedostatkům nelze práci doporučit k publikování a rozhodně ne jménem KÚ VB.

Ing. Miroslav Karnet
Ing. Dr. Šedivý Ladislav