Posudek universální

K posouzení byla předložena kopie obsáhlé práce o 185 stranách psaných psacím strojem označená "Definitivní text" a ozdobný exemplář práce doplněný fotografiemi a bohatou dokumentací. Ozdobný exemplář o zkoumání RZ má 124 grafických listů a o zkoumání RK, MpkV a PV 141 grafických listů.

Cílem práce autorů (PhDr. Miroslav Ivanov, Jiří Josefík, akad. malíř a restaurátor, Jindřich Sitta, Dobroslav Srnec, dipl. tech. a Dr. Jaroslav Šonka) bylo ověřit, případně dokázat pravost či nepravost písemných památek. Vzhledem k tomu, že správná objektivní odpověď na tuto otázku, o kterou se vedou již dlouhou dobu spory mezi vědci různých oborů a je předmětem zájmu i široké veřejnosti, má nejen vědecký, historický, společenský, ale i politický význam, je proto předložená práce posuzována jako vědecká práce, která by měla z tohoto hlediska všechny náležitosti vědecké práce obsahovat. Ke zkoumání originálů písemných památek byla autory použita řada známých technických prostředků a postupů jako zkoumání pod stereomikroskopem při různých zvětšeních a v různých vlnových délkách záření. Dále byla použita řada známých postupů a technik z oboru chemické mikroanalýzy a ultramikroanalýzy. Autoři se pokusili využít i metodu laserové mikrospektrografické analýzy. Při zkoumáních a závěrech ze zkoumání využili i některé poznatky z technologie středověkých psacích látek. Využili i některé mikroskopické identifikační metody, některé poznatky z vlastností krystalických látek a luminiscence látek v ultrafialovém světle. Velmi podstatnou částí metod použitých ke zkoumání jsou metody fotografické v různých vlnových délkách (v ultrafialovém, viditelném, infračerveném světle a rentgenovém záření).

V kapitole I."Mikroskopické zkoumání" jsou popsány postupy a zjištěná fakta jednotlivých skutečností. Na str. 12 je konstatováno, že rukopis je napsán špinavě zelenou barvou. V krustě písma autoři objevili "zářivě modré krystalky". Rukopis byl zkoumán pod stereomikroskopem typu "Citoplast" s možností zvětšení 9,6x - 100x při umělém osvětlení. Prohlídkou iniciály (str. 13) bylo zjištěno, že nejstarší (spodní) vrstva je oranžová a na ní je vrstva červená. Oranžové vrstvě bylo bez chemického nebo jiného rozboru přisouzeno, že se skládá z minia (t.j. kysličník olovnato-olovičitý Pb3O4 a červené vrstvě, že se skládá z rumělky (t.j. červený sirník rtuťnatý HgS). Na dalších místech bylo zjištěno toto pořadí vrstev: vrchní vrstva (rumělka), střední vrstva (zelené písmo) a spodní vrstva (minium). Na str. 14 je popsán nález sledu vrstev ve volutě písmene "A": vrchní vrstva (rumělka), střední vrstva (minium) a spodní vrstva (bezbarvý lak). O této bezbarvé vrstvě se říká, že je "bílkovinné povahy." Tento závěr není ověřen žádnou chemickou zkouškou. V některých místech byly zjištěny nepatrné zlaté šupinky.

Na str. 16 je uvedeno, že v krustě písma byly zjištěny "jasně svítivé modrozelené krystalky." Na základě tohoto nálezu je udělán závěr, že "písmo RZ nebylo psáno železito-měďnato-duběnkovým inkoustem, ale nenasyceným roztokem měďnaté soli". Je zřejmé, že tento závěr je neoprávněný, poněvadž není podložen ani kvalitativním nebo lépe kvantitativním chemickým rozborem části krusty písma, nehledě na to, že síran měďnatý by mohl vykrystalovat po zaschnutí zředěného roztoku. Dále je popsán postup kvalitativního chemického důkazu síranových iontů v částečce krusty zeleného písma. Je zde uvedeno, že částečka krusty byla přenesena "na černou želatinovou folii". V tomto případě byla zřejmě použita černá daktyloskopická folie. Důkaz přítomnosti síranových iontů v krustě písma takto provedený je dostatečný. Přesto nelze jednoznačně, jak tvrdí autoři z uvedených zkoušek, soudit, že "zelené písmo" RZ bylo napsáno koncentrovaným roztokem síranu měďnato-modré skalice s nějakým zahušťovadlem, nejspíše bílkovinného původu (vaječný bílek, klih), poněvadž nebyla provedena kvantitativní analýza krusty písma. Nakonec je uvedena sporadická věta "Současně psací roztok obsahoval železitou sůl". Není vůbec uvedeno, na základě jakých zkoušek nebo postupů autoři k tomuto závěru došli.

Na str. 17 je popsán postup získání tzv. otisků okolí některých písmen RZ. K reakci byl použit zřejmě želatinový papír (autoři uvádějí chybný název "želatinový fotografický papír"), který byl preparován 5\% ním roztokem kyseliny chlorovodíkové a po dobu jedné minuty byl přitisknut želatinovou vrstvou na zkoumané místo. Důkaz železitých a měďnatých iontů byl proveden roztokem kyanoželeznatanu draselného (vznik berlínské modři a červenohnědého kyanoželeznatanu měďnatého). Dále je popsán postup důkazů železitých a měďnatých iontů v částečkách krusty písma RZ. Není popsáno, zda reakce byly prováděny pod mikroskopem. Po vyloužení částice krusty destilovanou vodou bylo zjištěno uvedenou reakcí, že částice obsahuje železité ionty. Část výluhu částice po reakci s roztokem kyanoželeznatanu draselného se zbarvila hnědočerveně. Další část výluhu částice poskytla s roztokem chloridu barnatého bílou sraženinu síranu barnatého nerozpustnou ve zředěné kyselině dusičné.

K provedeným chemickým důkazům lze říci, že reakcí kyanoželeznatanových iontů s ionty měďnatými skutečně vzniká červenohnědý nerozpustný ferrokyanid měďnatý, ale reakce není považována za specifickou. Hnědou sraženinu dávají s tímto činidlem např. uranylové ionty. Autorům lze vytknout, že mohli využít k důkazu měďnatých iontů celou řadu organočinidel. Mohl být použit např. velmi citlivý a specifický důkaz s 2,2' - dichynolylem (t.zv. Cuproin). Důkaz železitých (resp. železnatých) iontů roztokem kyanoželeznatanu draselného je specifický, takže nelze mít proti použité reakci námitek. Pro uvedení námitky lze s přihlédnutím k nálezu modrozelených krystalků a k pozitivní reakci na měďnaté ionty s kyanoželeznatanem přesto soudit, že v krustě písma jsou skutečně přítomny měďnaté ionty.

Opět se zde však opakuje nedostatečně podložený závěr, že v písmu RZ je přítomen síran měďnatý - modrá skalice. Na základě uvedených zkoušek to lze sice připustit, ale je možno uvažovat i o původu síranových iontů, např. ze železité soli nebo i jiné složky.

Na konci str. 18 a dále na str. 19 jsou shrnuty výsledky mikroskopických a chemických zkoušek do závěrů. Je zde uvedeno, že "písmo RZ není napsáno železitoduběnkovým inkoustem s přísadou modré skalice, ale má charakter barvy, v níž je modrá skalice hlavní složkou". Aby bylo možno tvrdit, že modrá skalice je hlavní složkou psací látky, bylo by nutné udělat nejprve kvantitativní rozbor částic krusty písma RZ.

Jako zahušťovadlo bylo prý použito "pojidlo bílkovinného charakteru". Jako důkaz uvádějí autoři dodatečně provedenou reakci částečky "odbarvení krusty" písma s koncentrovanou kyselinou dusičnou. Při této reakci došlo ke žlutému zbarvení. K této zkoušce lze namítnout, že v textu není podrobně popsán postup t. zv. "odbarvení" a dále, že vznik žlutého zbarvení při reakci koncentrované kyseliny dusičné ještě neznamená jednoznačný důkaz bílku, neboť celá řada organických látek dává obdobnou reakci (vznik žlutých nitrovaných produktů).

Celkem udivuje, že autoři nevyužili možnosti krystalografické analýzy nalezených krystalků. Bylo přeci možno pořídit jejich mikrofotografie a nechat posoudit odborníkům krystalografické tvary.

Vznik modrého lemování tahu písma po reakci s roztokem žluté krevní soli nelze ještě považovat za jednoznačný důkaz přítomnosti rozpustné formy železité sloučeniny v psací látce RZ s ohledem na použité podmínky získání otisku (rozpouštění v 5\% ní kyselině chlorovodíkové může způsobit převedení železitých iontů do roztoku i z velmi málo rozpustných látek).

Na str. 20 je popsán postup kvalitativního důkazu měďnatých a železitých iontů na příčném řezu pergamenu roztokem žluté krevní soli. Provedenou zkouškou bylo zjištěno, že v povrchových vrstvách se nacházejí železité ionty a ve střední vrstvě jsou měďnaté ionty. Autoři přiznávají, že nemohou zjištěné skutečnosti vysvětlit a podávají tři různá vysvětlení, která jak bylo již uvedeno, nejsou dostatečně podložena příslušnými chemickými rozbory a důkazy.

Na str. 21 je popsáno zjištění, že na některých místech byly nalezeny "pravidelně se vyskytující útvary hnědé barvy". V těchto místech bylo zjištěno, že pergamen je silnější, což bylo potvrzeno i proměřováním. V tomto bodě by bylo nutné popsat jakým způsobem bylo proměřování provedeno. Dále by bylo vhodné výsledky měření zpracovat graficky a případně provést zmapování RZ.

Kromě různých fotografických technik, které jsou v krátkém výčtu uvedeny, byly listy rukopisu fotografovány při osvětlování nízkotlakými rtuťovými výbojkami odděleně přes filtr UG 1 a UG 5. Na snímcích z negativů byly zjištěny údajné tahy původního písma. Na jednom z těchto pozitivů (není přesně uveden) identifikoval universitní profesor dr. Fiala z filosofické fakulty Karlovy university "zvýrazněné tahy na RZ" jako " nepochybné zbytky písma". K tomu lze jen říci, že bylo nutné uvést přesné podmínky fotografování, které v textu chybějí, takže nelze potom výsledky objektivně hodnotit.

V této kapitole na str. 23 jsou velmi nedokonale popsány podmínky získání těchto snímků. Je zde uvedeno, že snímky byly získány v oblasti měkkého rentgenova záření, při napětí na rentgence 10 kV a že rentgenka byla opatřena beryliovým okénkem. Chybí úplně popis použitého přístroje, typ rentgenky, údaje o intenzitě proudu, expozičních časech a použitých fotografických materiálech.

V dalším textu jsou popisovány některé jevící se rozdíly písma RZ ve viditelném světle a získanými rtg snímky. Je zde konstatováno, že t.zv. miniové tahy písma absorbují více rtg. záření než t.zv. rumělkové tahy písma a že v některých místech byly miniové tahy "přepisovány" rumělkou.

J. Josefík potvrdil (str. 25) při mikroskopickém zkoumání pořadí vrstev: vrchní vrstva (rumělka), střední (minium) a spodní bezbarvý lak. Uvádí, že miniové tahy vykazují "charakteristickou bílkovou krakeláž, která je nespornou známkou stáří". Rumělkové tahy jsou bez krakeláže. Dále se autoři odvolávají na to, že nález t.zv. "bílkové krakeláže" potvrzuje jejich původní chemický rozbor. Následuje výklad vzniku krakeláže (název pro mikroskopické prasklinky), které vznikají při vysýchání pojidla. Podle jejich tvarů lze prý celkem bezpečně určit (str. 26), čím byla barva pojena. Na základě zjištěných t.zv. "zdvižených valů" na okraji miniových krakel se usuzuje, že tato barva byla nanesena před staletími a rumělka byla nanesena o mnohem později. Na str. 27 se uvádí, že "pojidlo minia bylo pravděpodobně tvrzeno vápnem (....), a tím se vytvořil hladký a tvrdý (byť mikroskopickými krakelami v důsledku stáří porušený) povrch".

K závěrům J. Josefíka lze vytknout, že by bylo vhodné podpořit závěry o "charakteristické bílkové krakeláži" a určení stáří miniových tahů písma na základě zjištěných "zdvižených valů" literárními odkazy vědeckých prací pojednávajících o zkoumání historických dokumentů. Jeho další závěr o vytvořeném hladkém a tvrdém povrchu s krakelami, které vytvořilo pojidlo obsahující vápno bylo nutno potvrdit nejlépe spektrografickým rozborem částice krusty hnědého písma (důkaz a stanovení vápníku chybí). Cenné je to, že autoři za pomoci stereomikroskopu eventuelně pomocí mikroskopických vrypů a pozorování v ultrafialovém světle určili bezpečně pořadí nanesených vrstev barev RZ. U uvedené fotografie pořízené v ultrafialovém světle (str. 28) chybí však popis podmínek získání snímku.

K tomu, aby bylo možno zrekonstruovat původní miniový text, který byl údajně přepsán rumělkou, bylo použito metody rozkreslování částí miniových písmen do fotografických zvětšenin (str. 30). Odděleně byly rozkresleny rumělkové tahy. Rozkreslování bylo prováděno na základě přímého pozorování pod stereomikroskopem a porovnání rentgenových snímků RZ.

Proti použité metodě nelze mít námitek. Bylo však možno s výhodou použít objektivní metodu spektrozonální fotografie, při které mohly být obě barvy na jednom snímku velmi dobře rozlišeny (tato metoda se totiž běžně používá při zkoumání přepisovaných písmen dokumentů v kriminalisticko-technické praxi).

Následující popisy jednotlivých písmen a iniciál RZ. Na str. 38 v bodě 10 je uvedeno, že miniová vrstva iniciály "V" se změnila na kremžskou bělobu. Není však uvedeno po jakém zásahu k takové změně mohlo dojít. O kremžské bělobě (chemicky je to zásaditý uhličitan olovnatý obvykle složení 2 PbCO3. Pb(OH)2 je však známo, že účinkem stop sirovodíku ze vzduchu časem hnědne, což se však v tomto případě nestalo. Chybí mikrochemický nebo jiný důkaz aniontu bílé sloučeniny. Na str. 46 je uvedeno, že k určení pořadí vrstev bylo využito zkoumání luminiscence při osvětlení povrchu ultrafialovou lampou pod mikroskopem. V tomto případě chybí přesné údaje o použité metodě (vlnová délka použitého zdroje, typ přístroje). Na mnoha místech této kapitoly se uvádí nález údajných zbytků rezavého původního písma. Nikde však není zmínka o tom, že by byly tyto částice mikrochemicky nebo jiným způsobem identifikovány. Na str. 53 jsou bližší chemické identifikace popsány nálezy t.zv. "klihových skvrn".

Na str. 54 se vyslovuje domněnka, že pergamen byl před napsáním RZ vymýván slabou kyselinou a původní majuskule odstraněny škrábáním. Tato domněnka je podpořena konstatováním, že pergamen je "nesmírně chudý na vápno". V tomto případě chybí popis kvantitativního stanovení vápníku a případně výsledky porovnávacích rozborů s jinými vzorky pergamenů.

Na str. 49 je uveden chemickými nebo jinými důkazy nepodložený závěr, že všechny rumělkové interpunkční křížky a značky jsou téhož původu jako rumělkové majuskule a rumělkové stínování.

Na str. 55 je popsán výskyt různobarevných stop na RZ. Některé stopy jsou přímo uváděny jako "stopy minia" i když není nikde dále popsáno, jakým způsobem byly tyto stopy identifikovány. Je přece všeobecně známo, že minium může existovat podle způsobu výroby v různých barevných odstínech od oranžové až po červenou.

Na str. 56 se v této kapitole opakují některá chemicky neověřená tvrzení, že původní písmo pergamenu bylo odstraněno slabou kyselinou (octovou), které miniové písmo (údajně vytvrzené vápnem) odolávalo. Proto bylo odstraněno vyškrábáním.

Přes uvedené nedostatky se však celkově závěr na základě popsaných zkoumání a pozorování jeví jako věrohodný v tom, že k napsání RZ byl použit již dříve popsaný pergamen, ze kterého bylo nějakým přesně nezjištěným způsobem původní písmo odstraněno.

Rukopis královédvorský V úvodní části je popsán vývoj zkoumání RK. V popisné části průzkumu na str. 85 jsou popsány rozdíly v luminiscenci listů pergamenu RK zjištěné při pozorování v ultrafialovém světle o vlnové délce 360 mm. Na str. 86 jsou uvedena dvě vysvětlení tohoto jevu: buď rozdílnou technologií výroby nebo pozdější různou manipulací s pergamenem před napsáním textu RK.

V další části protokolu jsou popsány na str. 86 - 88 t.zv. "dírky po vazbě".

V kapitole "Přehyby dvojlistů" (str. 88) se autoři snaží dokázat, že rukopis je úplný. Dokazují to zjištěním stop po "navlhčení" přehybu. Jako další důkaz uvádějí zjištění "vymývání pergamenu pod volutou iniciály P na str. 25 (Poletova) přechází přes hřbetní část dvojlistu na str. 24" pod ultrafialovým světlem. Chybí zde údaj o použité vlnové délce ultrafialového světla. Na str. 89 je dále uveden další snímek takového "vymývání" získaný fotografováním v ultrafialovém světle. Chybí zde přesný popis podmínek získání snímku.

Tento nedostatek se opakuje i na str. 95 (kapitola "Odstraněné iniciály"), kde je uváděn snímek v průsvitu a v ultrafialovém světle.

Na str. 98 je uvedena zmínka o pořízení infračervené fotografie bez popisu podrobných podmínek a dále zmínka o "zjištění stop odstraněného písma pomocí kontaktních otisků". Zde rovněž chybí podmínky získání otisků.

Na str. 99 je uvedeno zjištění, že "dolní okraj přes odstraněné písmo je uměle patinován (obr. 35 až 39 a 44 až 45). Tento závěr není vůbec podložen chemickým nebo jiným rozborem, podle kterého by bylo možno usoudit, zda byl okraj listu uměle patinován nebo se jedná o nějaké jiné znečištění.

Na str. 100 je zmínka o použití infračerveného mikroskopu k zjištění stop odstraněného písma - chybí popis přístroje a popis podmínek pozorování.

Na str. 100-101 je popsán nález různobarevných skvrn, o kterých se tvrdí, že "nejde o odstraněné písmo", přičemž není zcela jasné, jak k tomuto závěru autoři došli. Na str. 101 se dále uvádí, že "list 7b (str. 14) ve 4.ř. neurčitelné stopy jakési krusty, která však byla na pergamenu před písmem RK". V tomto případě by jistě bylo nutné popsat, jakým způsobem se dospělo k tomuto závěru.

Na str. 102-103 jsou uváděny infračervené fotografie údajných linek. Chybí však přesný popis získání snímků. V kapitole "Kontaktní otisky" na str. 103-104 je popsána metoda získání otisků částí okrajů RK. Tyto otisky byly získány otištěním na želatinovaný papír preparovaný 5\% ním roztokem kyseliny chlorovodíkové v lisu po dobu 1 minuty. Vyvolání stop železitých sloučenin bylo provedeno zředěným roztokem kyanoželeznatanu draselného. Proti použití této metody nelze mít z chemického hlediska námitek.

Na str. 106-108 v kapitole "Zašpinění okrajů listů RK" je uvedeno použití stejné metody k identifikaci zašpinění. Ze zjištění železitých sloučenin na otiscích a jakési klihovité hmoty (blíže neidentifikované) je udělán závěr o umělém znečištění.

Na str. 110 v kapitole "Hrany řezů pergamenu" je popsáno zašpinění řezu nánosem klihu. Chybí zde chemický důkaz (opakuje se dále na str. 111-114). Na str. 111 je uvedena fotografie řezu v infračerveném světle - chybí podmínky získání snímku.

Na str. 114 je popsán výskyt "dvojí opticky rozdílné hmoty" na hranách listů. Tmavá hmota je nazvána klihem a světlejší klovatinou. Tento závěr není podložen žádným chemickým nebo jiným důkazem. Lze k tomu dodat, že může být i neoprávněný, poněvadž jak je známo z odborné literatury, mohou být klihy podle druhu zbarveny od světle žluté až po hnědou, ale rovněž arabské gumy (t.zv. klovatina) mohou být podle původu barvy zbarveny od světle žluté až do hnědé.

V kapitole "Pokusy o odstraňování starého písma" jsou popsány pracovní postupy vyzkoušené na srovnávacích materiálech za účelem ověření verse postupu odstranění původního písma RK, ke kterým nelze z chemického hlediska nic namítat.

Přesto však by bylo vhodnější, aby autoři volili pro závěry těchto kapitol (str. 118-119) opatrnější formulace k zjištěnému postupu odstranění původního písma RK. Zde lze doporučit jen pravděpodobný závěr, že původní písmo bylo odstraněné vyškrábáním a vymytím za mokra. Rovněž tvrzení, že "čerstvé řezy (střihy) byly znečištěny klihem" nebylo autory prokázáno.

V kap. 2 "Psací látka RK" jsou na str. 120-128 popsány velmi podrobně pokusy s t.zv. oživovací zkouškou prof. Bělohoubka. Autoři dospěli k závěrům, které jsou podle nich v rozporu se závěry prof. Bělohoubka. Prokázali, že nelze pomocí této zkoušky rozlišit stáří rukopisů a dále k tomu, že písmo RK neobsahuje třísloviny (důkaz provedli dodatečně citlivou reakcí s vanadičnanem amonným).

V kapitole "Optické srování psací látky RK" (str. 128-131) je popsáno zkoumání písma RK pod stereomikroskopem a potom za použití metalografického mikroskopu Neophot-2 při 500 násobném zvětšení. Při těchto zkoumání nebyly zjištěny v psací látce charakteristické částice, které by odpovídaly klasickému železitoduběnkovému inkoustu. Nebyly zjištěny ani žádné jiné částice nějakého pigmentu.

V kapitole "Chemické zkoumání psací látky RK" (str. 131-133) došli autoři na základě pozitivní mikrochemické reakce (str. 133) železitých iontů s roztokem kyanoželeznatanu draselného k závěru, že psací látka obsahuje železitou sloučeninu ve formě rozpustné soli. Přesto však lze autorům vytknout, že se nepokusili o úplnou kvalitativní analýzu písma doplněnou případně kvantitativním stanovením železa.

Na konci kapitoly "Srovnání s rezavými přípisky v Passionálu" jsou v podstatě popsány mikrochemické reakce na železité ionty srážecí reakcí s okyseleným roztokem žluté krevní soli v provedení pod mikroskopem (chybí údaj o zvětšení) s částečkami krusty písma srovnávacího vzorku a RK. K provedení nelze mít z chemického hlediska námitek. V závěru je doloženo, že písmo psací látky RK neobsahuje částice nerozpustného tanátu železa nebo kysličníku železa na rozdíl od srovnávaných psacích látek ze středověkých dokumentů. Udivuje však poslední bod závěru (ad 3, str. 137), kde je jednoznačně konstatováno, že "inkoust zkoumaných přípisků byl pojen klovatinou, kdežto psací látka RK bílkem". Tento závěr není podložen žádnými chemickými zkouškami a není z předcházejícího textu ani zřejmé, jak k tomuto zjištění autoři dospěli.

V kapitole 3. "Červené rubrikace a červené majuskule" (str. 143-150) je popsán vzhled a rozdíly v barvách. Není uveden typ použitého mikroskopu. Na str. 151. (kap. 4 Iniciály) je uvedena fluorescenční fotografie iniciály "Zuola" a potom pozorování v ultrafialovém světle. Chybí popis přesných podmínek získání snímku a vlnová délka použitého ultrafialového světla při zkoumání iniciály. Totéž se opakuje i na str. 152 (iniciála "Ai"). Na str. 153 je popsán výskyt "černé lazurní vrstvičky, snad film sirníku stříbrného nebo cínového". Autoři se ani nepokusili tuto vrstvičku identifikovat, i když mohli vyjmout mikroskopickou částici vrstvičky a provést zkoušku s jod-azidovým činidlem na sirníky. Po této zkoušce mohli částici analyzovat např. spektrograficky nebo ultramikrochemicky. S hlediska chemického názvosloví není rovněž přijatelný název "sirník cínový".

Dále se zde uvádí, že červené krystalky iniciály se chovají stejně jako krystaly t.zv. "okolní rumělky". Chybí zde mikrofotografie isolovaných krystalků, posouzení krystalografických tvarů a případně mohl být proveden rozbor krystalků pomocí rentgenového mikroanalyzátoru (t.zv. elektronové mikrosondy). Rovněž podmínky fotografování nejsou uvedeny u dalších popisů zkoumání iniciál (str. 153, 154).

Velkou pozornost věnovali autoři iniciále "Neklan". Zjistili pomocí stereomikroskopu, že modrá barva je pokryta zlatou folií. Část modré barvy sejmuli otištěním na filtrační papír po navlhčení kapičkou kyseliny chlorovodíkové. Na otiscích byly zjištěny mikroskopické částice modré barvy, které byly zvlhčeny kapkou 2N-hydroxidu sodného. Po vymytí destilovanou vodou (dle prof. Bělohoubka) byla přikápnuta kapka kyseliny chlorovodíkové a kapka thiokyanatanu draselného. Reakce na železo byla pozitivní.

K této zkoušce lze poznamenat, že byla přezkoušena oponentem v laboratoři. I když lze železo popsanou reakcí v berlínské modři dokázat, výsledek reakce byl při použití mikroskopických částic berlínské modři na papíře přibližně na hranicích meze postřehu reakce (nepatrné zrůžovění papíru). Autoři mohli však s výhodou použít k důkazu železa některá moderní organočinidla (např. 2,2' - dipyridyl a j.), která jsou více jak o řád citlivější.

Autoři si byli patrně vědomi malé citlivosti použité reakce, malé průkaznosti použitého postupu a proto se rozhodli provést důkaz železa pomocí spektrální analýzy. Bohužel provedli tento důkaz takovým způsobem, že jej nelze v žádném případě schválit. Údajně použili "laser přímo pro tyto účely vyráběný". Tato formulace by se spíš hodila do nějakého populárně-vědeckého časopisu, ale nelze ji přijmout v seriozní vědecké práci. V práci chybí popis použitého přístroje (typ), použité podmínky stanovení, jakým způsobem byl umístěn vzorek při analýze atd.

Účinkem laserového paprsku došlo ke zhnědnutí modré barvy v okolí kráteru. Zhnědnutí barvy nelze však ještě považovat za důkaz železa v modré barvě. Závažnou chybou je, že autoři okyseleným roztokem ferrokyanidu draselného, který nanesli přímo na zkoumané místo "znečistili" pergamen sloučeninou, která měla být dokázána. Při reakci neuvažovali ani vliv podložky (pergamenu), který rovněž múže obsahovat železo a neprovedli kontrolní rozbor samotného pergamenu na obsah železa v okolí iniciály. Závažným nedostatkem práce je i to, že do dokumentace nezařadili fotografie získaných spektrogramů, i když získali negativní výsledky.

K důkazu i identifikaci modré barvy mohli autoři použít celkem dnes již běžných metod: pořízení infračerveného spektra na infračerveném spektrofotometru metodou KBr (mikrotableta) z vyjmuté mikroskopické částice a důkaz železa ve vyjmuté částici buď ultramikrochemicky, emisní spektrografií nebo jinými metodami. Bylo možné provést i krystalografické porovnání pod mikroskopem.

Na str. 157-159 jsou popisy zkoumání iniciál. Opakuje se zde nedostatek, že nejsou uvedeny podmínky fotografování v ultrafialovém světle i podmínky získání fluorescenčních fotografií.

Na str. 160 je uvedeno, že bylo vyňato několik mikroskopických krystalků modré barvy z iniciály. Tyto krystalky azuritu byly identifikovány v polarizačním mikroskopu jako krystalky azuritu. Chybí zde popis metody a případně použití srovnávacího vzorku minerálu azuritu.

Na str. 162 je popsáno zkoumání iniciál v dopadajícím a procházejícím ultrafialovém světle a uvedeny i příslušné snímky. Chybí však údaje o použitých vlnových délkách ultrafialového světla a podmínky fotografování.

Ke kapitole "Závěry" na str. 169 lze říci, že na základě řady zjištěných skutečností při zkoumání RK, je tento rukopis palimpsest. Ostatní závěry nejsou, jak vyplývá z uvedenývh značných nedostatků, v práci dostatečně podloženy, takže je nelze přijmout.

Zkoumání rukopisu MpkV, na jehož rubu je báseň Jelen Na str. 173 je popsáno mikroskopické zkoumání textu básně. Chybí údaje o použitém mikroskopu a podmínkách zkoumání. Je konstatováno, že celá báseň je psána černým psacím prostředkem. Na celé ploše byla zjištěna vrstva hmoty. Tato hmota je podle autorů klih, ale chybí zde popis chemického rozboru hmoty.

Na str. 174 je popsána reakce k důkazu železa okyseleným roztokem kyanoželeznatanu draselného ve zbytcích nalezeného rezavého písma. V černém písmu nebylo železo prokázáno. Totéž bylo provedeno na straně s MpkV.

Na str. 174-175 je popsána reakce částic černé krusty z písma básně Jelen a MpkV. Bylo zjištěno, že se nerozpouští ve vodě, koncentrované kyselině chlorovodíkové a koncentrované kyselině dusičné. Ze zjištěných vlastností hmoty krusty byl udělán závěr, že písmo je suspense uhlíku (sazí) v nějakém pojivu.

K tomu lze říci, že chybí přímý důkaz uhlíku (např. spektrografický v interní atmosféře). Částice krusty mohla být zkoumána např. pomocí elektronového mikroskopu. Uvedené reakce totiž ještě jednoznačně nedokazují, že se jedná o uhlík ve formě sazí.

V závěru ad b) je uvedeno, že spodní text byl psán železitoduběnkovým inkoustem. V předcházejícím textu však úplně chybí důkazy pro tento závěr. Na str. 176 je popsáno zkoušení elektrografické metody. V popisu chybí popis použitého přístroje a podmínky elektrografování.

Dále je na str. 176-177 popsána otiskovací metoda použitá ke zjištění spodního textu MpkV a básně Jelen. K použité metodě nelze mít z chemického hlediska připomínek. V popisu metody se však vyskytuje nepřesnost ve vyjadřování, neboť byl pravděpodobně použit k otiskování místo fotografického papíru papír se želatinovou vrstvou.

Zkoumání rukopisu Písně Vyšehradské Mikroskopickým zkoumáním bylo zjištěno, že celý text vykazuje dvojí tahy (původní olivově hnědý text byl obtažen světle zelenými tahy). Chemickým zkoumáním bylo zjištěno, že světle zelené tahy dávají červenohnědou sraženinu s roztokem ferrokyanidu draselného (měďnatá sloučenina) a druhému hnědému barvivu autoři přisoudili živočišný nebo rostlinný původ. K těmto zkouškám a závěrům lze říci, že měď bylo možno prokázat jednoznačně (např. spektrograficky nebo mikrochemicky pomocí moderních analytických organočinidel na měď). Přes tyto nedostatky lze souhlasit, že mikroskopický nález zbytků původního písma a nález původního linkování svědčí nepochybně o tom, že se jedná o palimpsest.

ZÁVĚR :

K celkovému posouzení předložené práce je po podrobném prostudování možno říci následující:

Přestože Protokoly obsahují velké množství dosud neznámých zjištění a proti předcházejícím zkoumáním je zde vidět značný pokrok, nevyčerpali autoři s hlediska chemického, fyzikálně-chemického a fyzikálního všechny možnosti a metody, které mohly být s výhodou použity a jsou dnes již běžné v provozní a výzkumné praxi mnoha ústavů a institucí v ČSSR. Práce postrádá vědecký přístup k problému. Chybí zde obsáhlá literární rešerše k problematice dosud provedených zkoumání RKZ a obdobných zkoumání jiných rukopisů. V práci se projevila i značná nezkušenost autorů v tom směru, že předem neprovedli předběžnou oponenturu plánovaných chemických a jiných zkoumání. Tím by se také vyvarovali zbytečných nedostatků a chyb zjištěných až ve výsledných Protokolech. Navíc práce postrádá přesné popisy použitých přístrojů, přesné a úplné popisy pracovních metod, pracovních podmínek, na mnoha místech chybí údaje o přípravě činidel a jejich koncentracích a pod. Text Protokolů rovněž na mnoha místech neodpovídá formulacím, které jsou běžné pro vědecké nebo výzkumné zprávy.

Poněvadž chemická, fyzikálně-chemická a fyzikální zkoumání mají z hlediska celkového zkoumání jen druhořadý (podpůrný) význam, není nutno i přes některé zjištění hrubé nedostatky v práci tyto zkoušky v dohledné době opakovat nebo prověřovat.

Předloženou práci nedoporučuji vzhledem k uvedeným závažným nedostatkům navrhnout k publikování, poněvadž by její zveřejnění bylo více ke škodě než k prospěchu věci a dosavadní nesporně prokázaná fakta o rukopisech by se mohla stát příčinou polemiky jak ve vědeckých kruzích, tak i v široké veřejnosti. Proto navrhuji originál práce s příslušnými doplňujícími materiály a oponentními posudky uložit v Národním muzeu v Praze pro studijní účely a pro případná další zkoumání RKZ.

V Praze dne 6. srpna 1974