Posudek z oboru identifikace psací podložky

Posudek k "protokolu o zkoumání RKZ a některých dalších rukopisů Národního muzea v Praze"

Zpráva má 185 stran. Dokladuje na základě chemických zkoušek nepravost RKZ a s ní i souvisejících dalších dokumentů. Autoři použili vcelku jednoduché, v podstatě známé metody a reakce pro důkazy falšování historického dokumentu. Použité reakce i metody obtisků jsou i dostatečně citlivé i když jsou v dnešní době známy metody citlivější. Přínosem této části zprávy pro praxi tohoto druhu je důkaz omylu prof. Bělohoubka a přezkoušení obtiskové metody.

K chemické části mám tyto připomínky. Poněkud mne překvapuje proč autoři nepoužili některých dokonalejších, dnes k dispozici jsoucích metod a proč nevěnovali větší pozornost rozborům organických látek zjištěných v dokumentu (např. laku, pojidel, klihu a pod.) jak dále uvedu. Tak např. řešení otázky, zda spodní vrstva je minium a vrchní rumělka, bylo možno použít elektronovou, röntgenovou a nejlépe elektronovou rastrovací mikroskopii, která by nad to určila i velikost částic, pigmentu, jejich uložení v pojidle a případně i rozdíl v krystal. soustavě. Velkou výhodou by tyto metody byly i pro identifikaci krakeláže, příp. krystalků měďnaté soli (str. 16). Jako důkaz obsahu taninu v původním písmu je možno zkoušku s vanadičnanem amonným považovat za dostatečně průkaznou. Výskyt železité složky a její slabší difuze do podložky než složky Cu je možno vysvětlit i tím, že tato složka mohla být přidána v malém množství jako pigment resp. sraženina pro napodobení barvy "starého" písma a konečně může být i obsažena v pojidle. Vysvětlení by mohl přinést jen kvantitativní rozbor, protože kvalitativní reakce na Fe použitá autory je tak citlivá, že zjistí cca 30 mg/ml Fe, což převyšuje množství železa obsažené běžně ve vodě, ev. použité pro přípravu psací látky. (Podobně lze např. dokázat Fe v klihu lepicí pásky.) Bylo by ovšem potřebí provést hydrolyzu vzorku krusty a chromatografii, příp. elektroforezu k identifikaci pojidla. (Dtto k str. 107.)

I druh pojidla (týká se to i pojidel pigmentů a laku na iniciálech) by přispěl k identifikaci písma. (Vaječ. bílek -- klih -- klovatina -- pryskyřice). Stanovení resp. určení těchto látek by bylo možné též pomocí IČ spektrometrie (str. 109, 114 a další). Poněkud nejasný mi zůstává závěr na str. 39 --- ("minium se přeměnilo na bezbarvou složku"). Domnívám se, že by muselo jít o chemicky dosti hrubý zásah, který by perg. podložka sotva snesla bez trvalého poškození. V odst. 12 na téže straně je právě otázkou, jakého druhu je pojidlo původního miniového nátěru.

Ke kapitole "chemické zkoušky".

Zkoušky luminiscence pergamenu bych doplnil těmito stanoveními:

a) elektron. mikroskopické snímky repliky obou stran pergamenů pro stanovení lícní a rubové strany, včetně míst po škrabání (pasur) alespoň některých (str. 109);

b) hydrolyzu vzorků pergamenu a stanovení (kvantitativní) množství a druh aminokyselin. Tento postup by vyloučil ev. možnost "maskování" luminiscence pomocí některých org. látek;

c) mikroskopické zkoušky ultratenkých řezů z přehybů a do nich zateklou psací látku (str. 109).

Str. 117 --- svraštění vlhkého pergamenu rychlým vysušením při vyšší teplotě je zcela pochopitelně ireversibilní, neboť dochází k tepelné denaturaci (srážení) bílkoviny provázené změnou její struktury podobně jako působením kyselin.

Lze však přesto souhlasit se závěrem na str. 113 že z původní podložky (staré) bylo písmo odstraněno vyškrábáváním a vymytím, resp. obráceným postupem. Přitom železitá složka nemusela být ke klihu přidána úmyslně, neboť klih připravený běžným zp. železo obsahuje a na světle stářím i tmavne.

Látka písma --- ze zkoušek je možno potvrdit, že psací látka není Fe -- tanátovým inkoustem. Difuze (zbarvení okrajů) do pergamenu je dána hlavně množstvím pojidla v inkoustu, a tudíž změnou viskozity, ale i strukturou psací podložky (hladkost apod.) a proto není směrodatná pro stáří. Navíc je závislá na obsahu rozpouštěné Fe složky, tedy na jejím ev. přebytku. Jen rozpuštěná Fe-sůl je schopna difuze. Je možné předpokládat, že se v Fe tanátových inkoustech při různé a to ne zcela přesné přípravě může vedle sraženiny vyskytovat i rozp. sůl, která difunduje. Závěr na str. 127 je správný potud, že "zmodrání perg. v místě působení žl. kr. soli ...." nemůže být znakem nepatrného stáří rukopisu. Difundovat však může jen rozpuštěná sůl Fe. Lze proto souhlasit i s vývodem bodu 2 na téže straně. Sraženina Fe-tanátu je vlastně umělým pigmentem a proto je možno potvrdit i bod 3 -- str. 128. Vizuální pozorování (bod 4) není směrodatné, neboť barva písma se může měnit i způsobem a prostředím, v němž byl rukopis uchováván. I zde by pravděpodobně stereoscan jen potvrdil to co bylo řečeno (částice pigmentu atd.) ve shodě se závěry str. 131 a 132 a 133.

Zkoušky s psací látkou na str. 135 a 6 je možno rovněž považovat za průkazné, průkaznost by jen dotvrdil chromatografický rozbor pojidla. (Možnost i IČ spektroskopie (pro tento případ) k rozlišení bílkovin-polysacharid, případně pryskyřice jak bylo řečeno.) Přesto, je možno závěry 2 kapitoly pokládat za doložené.

Str. 157 -- reakce na berl. modř. Možno považovat za dostatečný důkaz, i když by bylo pravděpodobně možné dotvrdit IČ spektrem vzorku barvy.

Str. 175 -- identifikace částic uhlíku -- bylo by možné provést pomocí stereoskanu nebo normálního EMK.

K celé práci a jejímu pojetí mám tyto připomínky.

Materiál pomocí v podstatě známých metod jen prohloubil a zdokumentoval již dříve v podstatě známá fakta. Samotný důkaz, že pod textem RKZ je jiný, vyškrábaný, ještě není důkazem falza, neboť ve středověku i později bylo používáno jako psací podložky pergamenu, z něhož byl starý text odstraněn. Otázkou je zda bylo nutné vynakládat tolik času a prostředků na chemické zkoušky a fotografický materiál, když závažnější rozbory (jazykovědné, sociologické, písmoznalecké a j.) již dříve dokázaly nepravost těchto dokumentů. Domnívám se proto, že před rozhodnutím o tak rozsáhlé práci měl být (vedle důkladného zdůvodnění nutnosti této práce) předložen a zoponován metodický postup a její rozsah. Práci měla též předcházet podrobná rešerše o metodách zkoumání písemných dokumentů a zdůvodnění zvolených metod. Současná světová literatura tohoto druhu je dosti bohatá a její zpracování by bylo cenným přínosem (možná výzkumnějším než práce sama) pro muzejní i kriminalistickou praxi. Logické zdůvodnění každé práce, na základě rozboru problému a studia literatury je základem její vědecké fundace. Z tohoto hlediska práce vzbuzuje dojem značně povrchního a tím zbytečně pracného přístupu. Práci by rovněž prospělo pokud jde o průkaznost a přehlednost spíše tabulkové než textové zpracování výsledků.

Závadou rovněž je. že u laserové zkoušky není uvedena energie a frekvence záření a typ přístroje. I ostatní mikroskopické a RTG snímky by měly mít základní údaje o použitém zařízení (U.V., IČ) t.j. energii a frekvenci, zby byla zajištěna reprodukovatelnost.

I když mi nejsou známy důvody označení práce příslušným stupněm utajení, domnívám se, že práce podobného druhu (nesouvisející s kriminalistikou) by měly být řešeny týmem špičkových pracovníků ČSAV, která má možnost takovýto řešitelský tým sestavit a dát k dispozici příslušnou techniku. K práci shromážděný obrazový materiál je cenným dokladovým a studijním materiálem pro Národním muzeum.

Praha 6.VI.74
Sabina

Nemám žádné hotové výdaje za cestu a nocleh a na posudku jsem pracoval 10 hodin.