Rozbor Protokolu o zkoumání MPKV

Fyzický stav zkoumaného rukopisu

Protokoly se na několika místech zmiňují o poškození této památky předchozími nešetrnými zkouškami, ale nespecifikují je přesně. Protože výsledky pokusů a eventuálně jejich interpretace je závislá od tohoto poškození, je nezbytné si těchto záležitostí podrobněji všimnout. Jisté poškození konstatuje již Mareš [4] a je patrno i z Vojtěchových fotografií. Viz příloha č. 4. Ty ovšem vypadají stejně, jako ty fotografie Protokolů, u nichž se praví, že poškození bylo odstraněno filtry. Profesor Vojtěch se však o žádném filtrování nezmiňuje. Dnes je rukopis MPKV pokryt pruhy sytě modré barvy na líci i na rubu , kde je báseň Jelen.

Chemické zkoušení černého písma MPKV

S ohledem na tyto skutečnosti je velice problematická interpretace chemické zkoušky písma básně Jelen, popsaná na str. 103 takto:

"Na 1. řádku v 1. slově byla písmena "se" smočena kapičkou roztoku žluté krevní soli okyseleného zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Černá krusta textu nijak nereaguje.Hnědé původní písmo nacházející se pod krustou okamžitě zmodralo. To znamená, že hnědé spodní písmo je železitý inkoust, zatímco černá krusta je suspenze neobsahující železo. Místo reakce pak bylo mnohonásobně vymyto kapkami destilované vody, které byly odsávány filtračním papírem.

Uvedené místo zkoušky je zasaženo souvislým modrým pruhem. Vyvstává tedy řada závažných otázek. Zde alespoň některé:

  1. Proč bylo místo zkoušky zvoleno právě v poškozeném prostoru?
  2. Je za takových okolností možno považovat uvedené barevné reakce za průkazné?

Obdobná situace platí i pro obdobnou zkoušku na druhé straně rukopisu.

Získání spodního písma

Dle zavedené metodiky, zaměřil tým svoji pozornost na pátrání po eventuálním spodním písmu. Metodou kontaktních otisků, která u RK neposkytla žádných výsledků, bylo zde naopak dosaženo zviditelnění tahů, které charakter písma nepochybně mají.

Je třeba želeti, že příslušné dokumenty, dokladující toto spodní písmo, nebyly zařazeny do publikované části Protokolů. Namísto těchto autentických dokumentů má čtenář možnost shlédnout jen další typ pokusu o rekonstrukci, tentokráte provedený strojopisnou metodou na str. 105 a 106. Nemůže se ale přesvědčit, z jakých skutečností rekonstrukce či pokus o čtení vychází. Proto jsem se rozhodl prezentovat na předchozích stranách scházející dokumenty, byť i v nezbytném zmenšení. (Vážnější zájemci naleznou lepší dokumenty v [1], [9], [10], [11].)

Dokument převzatý ze strany 134 RP je pozoruhodný nejen zajímavou detekční metodou, ale i tím, že na něm není vidět dnešní poškození tmavými modrými pruhy. Dle údaje na nepublikované fotografii

" modré zbarvení na rukopisu pocházející z dřívějších zkoušek bylo odstraněno pomocí filtrů."
U snímků publikovaných dříve v [9], [10], [11] toto sdělení uváděno není. Je otázka, zda to máme přičíst přílišné skromnosti autorů nebo hledat jiné vysvětlení.

Vliv modrých polí na kvalitu získaného spodního písma.

Při interpretaci výsledků kontaktní metody (detekce na citlivý papír po předchozím plošným oživením kyselinou chlorovodíkovou) vyvstává otázka, zda modré pruhy nemohou ovlivnit výsledek. Mohly by být rušivým elementem zejména tehdy, kdyby modré zbarvení obsahovalo železo. Protokol těmto otázkám nevěnoval nejmenší pozornost. Jako kdyby tento problém neexistoval. Stručnou, ale významnou zmínku nacházíme na str. 107:

"..ihned se zobrazily otisky původních (spodních) textů a to ze všech míst, které nebyly v dřívějších dobách podrobeny chemickým zkouškám."

Je pozoruhodné, že otisky spodních písmen se zobrazily i z míst, kde jsou dnes modré pruhy. Z toho by se případně dalo soudit, že modré pruhy v době pořizování otisků na pergamenu ještě nebyly.

Vysvětlilo by se tak mnoho dalších věcí. Například:

  1. Proč se barevná zkouška prováděla zdánlivě nesmyslně v modrém pruhu.
  2. Proč fotografie na str. 130 RP, zachycuje rukopis s přilepeným registračním listem (viz ohnutý růžek), takže vzniká dojem, že nebyla pořízena ve stejné době jako fotografie bez pruhů, kdy registrační list nebyl přilepen.

Povaha spodního písma

O povaze spodního písma informuje Protokol na str. 107 takto:
"Je zřejmé, že na otiscích je zrcadlově obrácený text jiného znění než je MPKV a báseň Jelen. Je proto zapotřebí, aby další zkoumání otisků - případně jejich fotografií - provedli paleografové. Pro srovnání je k tomuto protokolu kromě fotografií otisků (zrcadlově obrácených) připojen pokus o přepis těch písmen, která se dala z otisku více či méně bezpečně rozluštit."
Tato věta je klasický doklad sugestivního umění užívaného v Protokolech. Vyžaduje komentář.

  1. Že na otiscích je zrcadlově převrácený text je vskutku zřejmé a v Protokole se to nemusí neustále opakovat. Zřejmé naopak není, zda spodní text, zachycený na otiscích, je jiného znění nežli vrchní text. To je teprve třeba důkladně prověřit! Tudíž věnovat pozornost dokumentům, které umožní provést srovnání spodního a vrchního písma.
  2. Prosté porovnání grafiky nemusí příslušet výlučně paleografům, jak sugerují Protokoly. To může provést každý vidomý.
  3. Sdělení, že Protokol obsahuje fotografie otisků " zrcadlově obrácených" zajisté nepovzbuzuje čtenáře k jejich důkladné prohlídce.

    Pravda je ovšem taková, že příslušné dokumenty již nejsou převrácené, ale v publikované části Protokolů nejsou.

  4. Další sdělení citované konstrukce stručně oznamuje, že se něco povedlo "bezpečně" rozluštit. Na doklad bezpečného čtení nepředkládají tištěné Protokoly žádnou obrazovou dokumentaci. Čtenář nicméně může nalézt na str. 105 a 106 schema pro klasifikaci tvarů méně "jistých".
    Pro MPKVa pro Jelena.

    Legenda jasně informuje, že červeně psaný text je odhad tvaru, zatímco modřý text značí odhad doplnění. Čtenář si má zřejmě domyslet, že černý text reprezentuje to, co je "bezpečně rozluštěno".

K posouzení jednoduchého problému, zda spodní a vrchní text jsou odlišné (zda tu např. nešlo o pouhé zvýraznění textu), není třeba školeného paleografa. Nezbytně je ale třeba disponovat obrazem spodního a vrchního písma ve stejném měřítku.

Avšak obrazy spodního písma jsou prezentovány v jiném měřítku nežli obrazy vrchního písma. Proměřováním odpovídajících vzdáleností ve vertikálním a horizontálním směru vycházejí dokonce různá měřítka, takže zde musím konstatovat podivnou deformaci, která znemožňuje jednoduché porovnání tahů vrchního a spodního písma. Přes tyto deformace je zřetelné, že duktus obou písem je velice podobný a že obě písma sdílejí stejné řádky. Nicméně čitelnost spodního písma z otisků je nulová. Zodpovědně rozhodnout, zda vrchní a spodní tahy jsou či nejsou identické není proveditelné na základě dokumentů, které Protokoly předkládají.

K Protokolu MPKV mám ještě tyto drobnější připomínky:

  1. Tvrzení na str. 103, že jde o suspenzi, citovaná zkouška nedokazuje. (Dle znění textu Protokolů z roku 1969, otištěného ve výtahu v časopise Neděle, by psací látkou měl být "černý inkoust".)
  2. Nebylo nic uvedeno o povaze pergamenu. Zda jeví stopy škrábání a smývání či nikoli.
  3. Nesrozumitelné je toto tvrzení Protokolů:
    "Na celé ploše rukopisu je patrna vrstva klihu. Vrstva klihu je v některých místech tak tlustá, že z části překrývá i krustu černých tahů písma."
    Jestliže klihová vrstva z části překrývá krustu černých tahů, pak to není důsledkem její tlouštky, ale jejího pozdějšího nanášení. Této skutečnosti by mohlo být použito k datování.
  4. Na str. 103 se na základě optického pozorování konstatuje, že "Pod černým písmem jsou patrny tahy jiného textu, jehož tahy místy (důraz J.U.) nekorespondují s tahy textu básně Jelen" Taková formulace naprosto neuspokojuje. Ukazuje však, že vzájemnou korespondenci a nekorespondenci by bylo možno důkladně zkoumat optickou cestou. Pokud by spodní a vrchní texty nebyly identické, musela by nekorespondence tahů být výraznější. Těmto pochybnostem by učinila konec barevná zvětšenina, eventuálně speciální fotodokumentace. V Protokole není.

Závěr

Text Protokolu MPKV je psán na pouhých třech stranách. Z toho celá jedna strana byla věnována prověřování zkušebních metod z hlediska jejich neškodnosti pro zkoumaný, dnes téměř zcela zničený rukopis. Mnoho věcí zůstalo neprozkoumáno. Identifikace spodního textu na základě kontaktních otisků není přesvědčivá a tudíž nelze s jistotou pokládat MPKV za palimpsest.

Literatura

  1. Ivanov M., Josefík J., Sitta J., Srnec D., Šonka J.: Protokoly o zkoumání rukopisů Královédvorského a Zelenohorského a některých dalších rukopisů Národního muzea v Praze (1967-1991); Unikátní exemplář s kompletní obrazovou dokumentací, uložený v Knihovně Národního Muzea. 2 svazky
  2. Ivanov M., Josefík J., Sitta J., Srnec D., Šonka J.: Protokoly o zkoumání rukopisů Královédvorského a Zelenohorského a některých dalších rukopisů Národního muzea v Praze (1967-1991); SNM C XXXVI (1991), č. 1 - 4, str. 1 - 116
  3. RKZ - Dnešní stav poznání, Sborník ČSAV, Praha, 1969
  4. Mareš,F.: Pravda o rukopisech Zelenohorském a Královédvorském jak se jeví z dokumentárních fotografií a poznámek k nim připojených. Praha, 1931
  5. Vojtěch,V. - Flajšhans, V.: Rukopisy zelenohorský a královédvorský Dokumentární fotografie. Přepisem a poznámkami provází V.Flajšhans.
  6. Almanach rukopisné obrany 1991, Neklan, Praha 1991
  7. ARO II, Neklan 1993
  8. ARO III, Neklan 1995
  9. M.Ivanov: Tajemství RKZ
  10. M.Ivanov: Záhada RK
  11. Neděle (čtrnáctideník pro kulturu a volný čas) Ročník III, č. 13