Připomínky k oponentním posudkům z roku 1975

ing. Jiří Urban

Česká společnost rukopisná

Čas, který jednotliví oponenti vypracování posudků věnovali, se dle jejich prohlášení pohyboval od 10 do 20 hodin. V rámci takového limitu je možno důkladně prověřit jen nepatrnou část posuzovaného textu, vzhledem k jeho specifickým vlastnostem. Sdělení Protokolů jsou totiž mnohde velice komplikovaná, připouštějící různý výklad, takže důkladný rozbor textu Protokolu vyžaduje doslova luštění. Nadto obrazová dokumentace, která by měla dokladovat tvrzení Protokolů, je umístěna separovaně od textové části v tzv. Reprezentačních exemplářích Protokolů, které váží 13 kg. Proto nepřekvapuje, že oponenti vytkli ty skutečnosti, které lze poměrně snadno rozpoznat v samotném textu, aniž by bylo nutno nahlížet do Reprezentačních Protokolů.

Udivuje mne, že někteří z oponentů se vyslovili kladně k důkazu palimpsestu, ačkoliv předložená fotografická dokumentace to nepotvrzuje. Pokud se oponenti pustili do kritiky fotografické dokumentace, pak se zaměřili převážně na zjevné nedostatky formální. Tedy naprostou absenci údajů o podmínkách fotografování. Nesetkáme se nikde s rozborem kvality a obsahu fotografických dokumentů.

Někteří z oponentů též podlehli sugestivní interpretaci nálezu berlínské modři.

V některých věcech se posudky značně rozcházejí. Tak např. stran kvality fotografické dokumentace stojí proti sobě výroky:

  1. J.Tomek:
    " Zprávu doplňuje dokonalá fotografická dokumentace"
  2. J.Doubek:
    " Například nedostatečně specifikovaný popis provedení fotografií v neviditelné oblasti spektra a nahrazený pouze paušálním označením infračervená, ultrafialová a pod. nemůže sloužit jako seriozní podklad pro analogické přímé nebo komparační měření. Stěží by bylo možno těchto údajů použít i pro publikaci v odborné literatuře."

Některé úvahy oponentů sahají mimo rámec požadované expertýzy. Např. M.Sabina:
" Otázkou je zda bylo nutné vynakládat tolik času a prostředků na chemické zkoušky a fotografický materiál, když závažnější rozbory (jazykovědné, sociologické, písmoznalecké aj.) již dříve prokázaly nepravost těchto dokumentů." Je ovšem nutno konstatovat, že takovýto způsob uvažování je celkem ojedinělý.

Vcelku lze říci, že v rámci jednotlivých disciplin podchytili oponenti zjevné nedostatky Protokolů patrné i bez hlubšího proniknutí do jejich textu. Neobjeveny ale zůstaly i věci zásadní. Nesprávnosti v určování stratigrafie psacích látek RZ dle vržených stínů a tónů barev a mnohé nesprávnosti další. Nikdo se nepozastavil nad "důkazy" palimpsestu z nálezů na margináliích. Snad je to tím, že posouzení této skutečnosti právě vyžaduje současné sledování textu a obrazové dokumentace, což oponenti a dnešní čtenáři Protokolů mají prakticky znemožněno.

Nelze nekomentovat nespravedlivý odsudek Bělohoubkových zkoušek v posudku Karneta a Šedivého. Bělohoubek nesoudil, že RK je psán železitoduběnkovým inkoustem pouze z reakce písma s vanadičnanem amonným. Rovněž výtka relativnosti Bělohoubkovy zkoušky nesedí. Bělohoubkem užitá metoda principiálně vychází ze srovnání a tudíž musí být relativní. Nechce a ani nemůže být absolutním nástrojem pro datování jakéhokoli rukopisu. Je oprávněna jen pro RK a rukopisy jemu podobné. Proto je zcela mylné argumentovat odchylkami, způsobenými podstatně odlišným zkušebním materiálem. Takovým právě jsou rukopisy mnohem více nebo mnohem méně křídované nežli RK. Je zcela v pořádku, že takové rukopisy Bělohoubek k důkazu stejného chování s RK nepoužil. Že Bělohoubek věděl o vlivu křídovanosti na pronikání inkoustu do pergamenu, vyplývá z několika zmínek v jeho zprávě. Jedna z nich je v textu přílohy č.9.

Hlavní nedostatek celé oponentury však zůstává v tom, že oponenti neměli přístup k originálům, ani ke kvalitním barevným zvětšeninám. Proto nebylo možno k většině tvrzení Protokolů zaujmout kritické stanovisko.