Příčiny a okolnosti nového průzkumu RKZ

Jiří Urban

Bezprostřední počátek událostí, které směřovaly k započetí hmotného průzkumu Rukopisů v roce 1967 a následně i hodnocení dosažených výsledků v této knize, je třeba položit do roku 1966. V té době se s blížícím 150. výročím nálezu Rukopisu Královédvorského oživil zájem o Rukopisy. Avšak prapříčiny je třeba hledat v minulosti ještě vzdálenější. Veškeré důkladné průzkumy hmotné stránky Rukopisů (Corda 1835, Bělohoubek 1886, Šafařík 1886, Vojtěch 1930) podaly svědectví pro jejich pravost. Naše oficiální věda se zprvu snažila dát vyjádření těchto expertů jiný smysl, ale posléze převážil názor přiznat, že je tu rozpor mezi stanoviskem věd exaktních a oficiálním stanoviskem věd humanitních. Byly proto podniknuty kroky pro odstranění tohoto rozporu.

Při zabezpečování nového hmotného průzkumu RKZ sehrál mimořádně důležitou roli spisovatel Miroslav Ivanov. Navázal styk s několika soukromými badateli, kteří rukopisnou problematiku velice dobře ovládali. Z bývalé České společnosti rukopisné to byli Bohuslav Střemcha a Jan Vrzalík, kteří poskytli obětavě svoje archivy a vědomosti.

Delikátní záležitost byla dle sdělení M.Ivanova projednávána s ministry Hájkem, Hofmannem a Smrkovským.

Ostatním problémům kolem Rukopisů, věnovala pozornost ČSAV. Uspořádala v Městské knihovně pásmo odborných přednášek a posléze vydala ve spolupráci s Národním muzeem sborník "RKZ -- Dnešní stav poznání", v němž ovšem nebyl zastoupen hmotný průzkum Rukopisů. Odpovědný redaktor tuto skutečnost v předmluvě objasňuje těmito slovy:

" Rekapitulovat, hodnotit a po případě doplňovat výsledky rukopisného bádání mělo smysl jen u prací humanitních věd. Metody chemického a fyzikálního zkoumání stáří a původu rukopisných dokumentů pokročily od dob posledních zkoušek RKZ natolik, že rekapitulace dřívějších závěrů může na otázku , co víme dnes o pravosti RKZ, odpovědět jen nepodstatně; bylo tedy v tomto případě nutné podrobit Rukopisy novému zkoumání. Z podnětu ředitelství Knihovny Národního muzea se ujal tohoto úkolu kolektiv pracovníků Kriminalistického ústavu Federální kriminální ústředny v Praze vedený ing. D. Srncem. Závěry těchto výzkumů a jejich vyhodnocení budou publikovány stejnou formou jako přítomný soubor studií a budou tedy tvořit s tímto sborníkem dvojdílný celek.

Praha, červenec 1968

Mojmír Otruba

Otázku, proč zájem Knihovny Národního muzea nesměřoval do akademického prostředí a proč M.Otruba zamlčuje roli spisovatele Ivanova, zde řešit nebudeme. Uzavírám jen tím, že pokud se týče hmotného průzkumu, byla v tomto případě vrcholná vědecká instituce vyloučena a řešení problému bylo svěřeno složkám jiného rezortu. Řešitelský tým tvořili dva pracovníci Kriminalistického ústavu pplk. Dobroslav Srnec a mjr. Jindřich Sitta a tři externí badatelé. Spisovatel Ivanov, akad. malíř Jiří Josefík a právník a znalec rukopisné otázky dr. Jaroslav Šonka.

Do řízení záležitostí okolo hmotného průzkumu Rukopisů byly oficiálně zapojeny tyto tři významné instituce:

Průzkum ovšem neprobíhal dle metodiky Kriminalistického ústavu. Specifickou zvláštností bylo, že v tomto případě nebyly zpočátku kladeny nejmenší překážky zveřejňování zpráv před vydáním oficiálního stanoviska. Již v průběhu zkoumání byly zásluhou M.Ivanova na veřejnost dodávány svérázné interpretace z dílčích výsledků průzkumu. V květnu 1969 ve Světu práce vycházejí první zprávy o zkoumání RZ, v srpnu téhož roku vyšla v nakladatelství Mladá fronta kniha "Tajemství RKZ", kde jsou uváděny citace z Protokolů a v roce 1970 vychází další kniha spisovatele Ivanova "Záhada RK", v níž se rovněž operuje závěry z Protokolů, které dosud neprošly oponenturou. Později, ale přece jen, došlo od zadavatele výzkumu k rozhodnutí zamezit publikování zpráv o výsledcích průzkumu, dokud nebude dokončen, oponován a příslušný Protokol nebude schválen Ministerstvem kultury a Ministerstvem vnitra. O tom svědčí tento odtajněný dokument.

Výše uvedená usnesení však nebyla dodržena. Dne 28.10.1973 vysílal Čs. rozhlas v pořadu Kontakt rozhovor se spisovatelem Ivanovem, jenž dle údajů ministerstva vnitra ".. obsahoval neseriózní a neobjektivní údaje ve věci zkoumání RKZ Kriminalistickým ústavem (V přítomné době vysvětluje spisovatel Ivanov tehdejší svoje počínání potřebou uctít památku TGM.) Teprve po tomto kroku spisovatele Ivanova byla učiněna konkrétní opatření pro vydání oficiálního stanoviska. Na výzvu odevzdávají řešitelé čistopis Protokolu Kriminalistickému ústavu dne 29. dubna 1974. Pak mohlo v roce 1975 proběhnout v Kriminalistickém ústavu oponentní řízení, o němž nebyla veřejnost informována. Výsledky oponentury byly utajeny spolu s textem Protokolů a dalšími dokumenty z jednání na oficiálních místech. Na veřejnost se pak dostala jen následující kratičká zpráva:
Kriminalistický ústav VB sděluje, že nevydal žádnou expertizu ve věci pravosti či nepravosti Rukopisu královédvorského a zelenohorského, popř. jiných historických písemností. Pokud se do veřejnosti dostaly, zvláště z tzv. literatury faktu jiné informace, postrádají jakékoli opodstatnění.

Tímto prohlášením Kriminalistického ústavu nastal de iure status quo, jaký panoval před započetím zkoušek. De facto, ale kratičká noticka Kriminalistického ústavu nezasáhla vědomí veřejnosti tak, jako rozsáhlá publikační činnost spisovatele Ivanova.

Hlavní materiály z uvedeného oponentního řízení přinášíme po více než dvaceti letech v následující kapitole.