Při zabezpečování nového hmotného průzkumu RKZ sehrál mimořádně důležitou roli spisovatel Miroslav Ivanov. Navázal styk s několika soukromými badateli, kteří rukopisnou problematiku velice dobře ovládali. Z bývalé České společnosti rukopisné to byli Bohuslav Střemcha a Jan Vrzalík, kteří poskytli obětavě svoje archivy a vědomosti.
Delikátní záležitost byla dle sdělení M.Ivanova projednávána s ministry Hájkem, Hofmannem a Smrkovským.
Ostatním problémům kolem Rukopisů, věnovala pozornost ČSAV. Uspořádala v Městské knihovně pásmo odborných přednášek a posléze vydala ve spolupráci s Národním muzeem sborník "RKZ -- Dnešní stav poznání", v němž ovšem nebyl zastoupen hmotný průzkum Rukopisů. Odpovědný redaktor tuto skutečnost v předmluvě objasňuje těmito slovy:
" Rekapitulovat, hodnotit a po případě doplňovat výsledky rukopisného bádání mělo smysl jen u prací humanitních věd. Metody chemického a fyzikálního zkoumání stáří a původu rukopisných dokumentů pokročily od dob posledních zkoušek RKZ natolik, že rekapitulace dřívějších závěrů může na otázku , co víme dnes o pravosti RKZ, odpovědět jen nepodstatně; bylo tedy v tomto případě nutné podrobit Rukopisy novému zkoumání. Z podnětu ředitelství Knihovny Národního muzea se ujal tohoto úkolu kolektiv pracovníků Kriminalistického ústavu Federální kriminální ústředny v Praze vedený ing. D. Srncem. Závěry těchto výzkumů a jejich vyhodnocení budou publikovány stejnou formou jako přítomný soubor studií a budou tedy tvořit s tímto sborníkem dvojdílný celek.
Praha, červenec 1968
Mojmír Otruba
Otázku, proč zájem Knihovny Národního muzea nesměřoval do akademického prostředí a proč M.Otruba zamlčuje roli spisovatele Ivanova, zde řešit nebudeme. Uzavírám jen tím, že pokud se týče hmotného průzkumu, byla v tomto případě vrcholná vědecká instituce vyloučena a řešení problému bylo svěřeno složkám jiného rezortu. Řešitelský tým tvořili dva pracovníci Kriminalistického ústavu pplk. Dobroslav Srnec a mjr. Jindřich Sitta a tři externí badatelé. Spisovatel Ivanov, akad. malíř Jiří Josefík a právník a znalec rukopisné otázky dr. Jaroslav Šonka.
Do řízení záležitostí okolo hmotného průzkumu Rukopisů byly oficiálně zapojeny tyto tři významné instituce:
Výše uvedená usnesení však nebyla dodržena.
Dne 28.10.1973 vysílal Čs. rozhlas v pořadu Kontakt rozhovor se
spisovatelem Ivanovem, jenž dle údajů ministerstva vnitra ".. obsahoval
neseriózní a neobjektivní údaje ve věci zkoumání RKZ Kriminalistickým
ústavem
(V přítomné době vysvětluje spisovatel Ivanov tehdejší svoje
počínání potřebou uctít památku TGM.)
Teprve po tomto kroku spisovatele Ivanova byla učiněna konkrétní opatření
pro vydání oficiálního stanoviska.
Na výzvu odevzdávají řešitelé
čistopis Protokolu Kriminalistickému ústavu dne 29. dubna 1974.
Pak mohlo v roce 1975 proběhnout v Kriminalistickém
ústavu oponentní řízení, o němž nebyla veřejnost informována.
Výsledky oponentury byly utajeny spolu s
textem Protokolů a dalšími dokumenty z jednání na oficiálních místech.
Na veřejnost se pak dostala jen následující kratičká zpráva:
Kriminalistický ústav VB sděluje, že nevydal žádnou expertizu
ve věci pravosti či nepravosti Rukopisu královédvorského a
zelenohorského, popř. jiných historických písemností. Pokud se do
veřejnosti dostaly, zvláště z tzv. literatury faktu jiné informace,
postrádají jakékoli opodstatnění.
Tímto prohlášením Kriminalistického ústavu nastal de iure status quo, jaký panoval před započetím zkoušek. De facto, ale kratičká noticka Kriminalistického ústavu nezasáhla vědomí veřejnosti tak, jako rozsáhlá publikační činnost spisovatele Ivanova.
Hlavní materiály z uvedeného oponentního řízení přinášíme po více než dvaceti letech v následující kapitole.