6.6 Ověřování Bělohoubkových zkoušek

Na str. 78 je uvedeno několik experimentů, které mají dokázat, že Bělohoubkovo vyšetřování stáří RK není směrodatné.

Za tím účelem se provedlo určité zkoumání nazvané "Bělohoubkova oživovací zkouška" na 12 rukopisech. Dva pocházely ze soukromé sbírky dr.Šonky, další jsou tzv. Gebauerovy zlomky. Jsou to napodobeniny RK, vytvořené v roce 1886. Na nich tehdy provedl prof. Bělohoubek svoje zkoušky a ukázal, že se chovají odlišně od rukopisů starých.

Připomínky:

1. Oproti Bělohoubkovi se zkoušené místo při loužení nepotíralo skleněnou tyčinkou. Kromě toho Bělohoubek konstatuje, že opakoval vyluhování ještě jednou nebo dvakrát, když shledal, že hmota písma ještě nevymizela. Nebyl tedy Bělohoubkův postup dodržen.
2. U popisu postupu na str. 77 se uvádí, že doba loužení je 30 vteřin. Není tedy jasné, proč se doba loužení u některých pokusů uvádí znova a u některých nikoli.
3. Údaje u jednotlivých experimentů nejsou dosti reprezentativní. Už proto, že se prováděly na vzorcích, které nejsou známy. Šonkova soukromá sbírka není vhodný komparační materiál pro zkoušky tohoto druhu. Bělohoubek konal své pokusy na rukopisech, které jsou přístupny badatelům k přezkoumání.
4. Postrádám kompletní charekteristiky všech vzorků.

   Stupeň křídování je uveden jen u dvou vzorků, u ostatních nikoli. U vzorku 2 a 8 není uvedena barva písma. Barva okolí písma po oživení není uvedena u vzorku 2 a 11. U vzorku 9 není uvedena barevná reakce na čpavek.

5. Tyto komparace nezahrnují kupř. zkoušku, tinkturou Giobertiho. Dle sdělení prof. Bělohoubka Gebauerovy zlomky neposkytly reakci jako RK. Tým se touto zkouškou nezabýval.

Opakování Bělohoubkovy oživovací zkoušky

Na str. 80 se píše, že těmito zkouškami mělo být ověřeno, zda intenzívnější praní pergamenu po loužení kyselinou chlorovodíkovou povede k jiným výsledkům. Dle Bělohoubkova návodu by mělo být spíše provedeno intenzivnější loužení podporované třením tyčinkou, nežli intenzivnější následné praní.

Významnější je zde rozšíření zkoušky na test s vanadičnanem amonným, jímž lze dokázat přítomnost tanátu. Je ovšem popsán příliš stručně takto:

" Při těchto zkouškách byla také ověřena reakce vodného roztoku vanadičnanu amonného s písmem RK a to na posledním písmenu 5. řádku s iniciálou Z a na protější straně v levém horním rohu na konci svislé linky. Účinkem vanadičnanu amonného nenastala na písmu RK žádná změna barvy."

Neuspokojuje způsob identifikace zkoušeného písma: V RK jsou 3 iniciály Z, žádná na 5. řádku. Snad byla míněna strana s iniciálou Z. Můžeme si vybrat mezi stranou 1, 7 a 18.

V Protokolu není specifikováno ani, jak se zkouška prováděla. Bělohoubek uvedl, že místo napřed navlhčil. Protokol o tom mlčí. Tento pokus měl být opakován na více místech už jen proto, že Protokoly samy uvádějí, že jsou místa s krustou a bez krusty. A jsou místa světlá a tmavá. To už Protokol neuvádí.

Při opakování Bělohoubkovy oživovací zkoušky na "některých dalších" rukopisech z archivu NM a na RK, se jako jediný další rukopis užil rukopis s černohnědým písmem na silně křídovaném pergamenu. Jeho identifikace "ozn. na obálce číslem 20" nedává šanci nějaké kontrole.

Z výsledků "Bělohoubkovy oživovací zkoušky" na pergamenech s extrémním množstvím křídy nelze vyvozovat námitku proti Bělohoubkově metodě, neboť neměla sloužit k datování jakýchkoli rukopisů. Pro určení doby vzniku RK je logické provádět komparaci s rukopisy stejně křídovanými jako RK.

Když už tým otázku křídovanosti pergamenu položil, měl dovésti úvahu do konce. Měla být stanovena křídovanost Gebauerových zlomků a křídovanost RK. Tyto úvahy by mohly říci něco k otázce palimsestů a vymývání původního písma kyselinou. Tým je ovšem ponechal stranou.

Je škoda, že nebylo zjištěno, zda proniknutí psací látky do pergamenu u Gebauerových zlomků není způsobeno nedostatkem křídy v pergamenu.