6.7 Interpretace berlínské modři v iniciále N

Značná část textu Protokolu je věnována iniciálám a rubrikacím. Z výskytu berlínské modři v iniciále N jsou činěny dalekosáhlé závěry. Již v roce 1886 byl projeven názor, že berlínská modř, kterou v iniciále N nalezl prof. Bělohoubek, je důkazem novodobého původu RK, protože byla prvně popsána v odborné literatuře roku 1707. Tato teze je logicky pochybená z těchto důvodů.

  1. Fakt, že zmíněné barvivo bylo popsáno v odborné literatuře roku 1707 zdaleka neznamená, že nemohlo být používáno mnohem dříve.
  2. Nelze vyloučit pozdější restauraci Rukopisu. Již v minulém století byly proti uvedené interpretaci vzneseny námitky samým nálezcem (prof.Bělohoubkem). Berlínská modř je totiž vrchní barevná vrstva a pod ní Bělohoubek zjistil vrstvu zelenou a červenou, což svědčí pro pozdější restauraci iniciály. A krom toho svědčí pro to i následující skutečnosti:
  3. V.B.Nebeský ve svém důkladném popisu RK (ČČM 1853) popsal barvy iniciál takto:
    Začáteční písmena větších básní jsou ozdobně psána; na zlaté půdě totiž v malém čtverhranu, z něhož jednoduché svinutiny nahoru a dolu vybíhají.Barva čar čtverhranu a písmen začátečních, jakož i svinutin, je zelená, jen v Beneši na listě I. str.2 karmínová.
    O modré barvě se Nebeský slovem nezmiňuje.
  4. Kromě toho existuje v Národním muzeu faksimile 14. stránky RK s iniciálou N vyrobené kolem roku 1835. Zde iniciála N rovněž není vybarvena modře.

    Detail z faksimilového vydání RK (sign. 63 F 12):

  5. Srovnáním iniciály, patrné z Hennigovy faksimile z roku 1835 a z Rokosovy fotografie (1861) na straně jedné s pozdějšími fotografiemi na straně druhé, vyplývá rovněž pozdní restaurace, která se dotkla i tvaru iniciály.
Zde uvedená svědectví (až na na poslední z nich) jsou popsána v rukopisné literatuře a musela být týmu známa. V archivních dokumentech MV je výpůjční stvrzenka na zmíněné faksimilové vydání RK podepsaná členem týmu. To, že tyto skutečnosti ignoroval i dr.Šonka, údajně zastupující obranu, jen dokazuje, že dobře sehrál roli poraženého obhájce.

Podivná je jedna věc. Pokud tým byl přesvědčen o správnosti důkazu z berlínské modři, pak je třeba se ptát, proč se vůbec zkoumal tento rukopis, když věc byla známa již od roku 1886? A pokud by zde byla jen nejistota, zda berlínská modř byla správně v minulém století identifikována, pak se zkoušky mohly omezit jen na ověření této skutečnosti.

V dalším upouštím od komentování průzkumu iniciál a rubrikací. Pro datování rukopisů je rozhodující rozbor jeho běžného písma. Tým naopak zaměřil svoji pozornost na jiné objekty, u nichž přicházejí v úvahu pozdější restaurace a kde se nabízejí bohaté "interpretační možnosti".