6.5 Psací látka RK

Obsah 2. kapitoly Protokolů je poněkud neorganicky uspořádán. V první části, věnované ověřování Bělohoubkovy zkoušky jsou odstavce označeny a až d. Další odstavce této kapitoly jimž zde věnujeme pozornost, již tuto strukturu nepodržují.

6.5.1 Optické zkoumání psací látky RK

Optickému průzkumu běžného písma RK je věnována krátká pasáž, začínající na str. 81, nazvaná " Optické srovnávání psací látky RK". O rukopisech, s kterými byla komparace provedena se zde dovídáme minimálně. Z nesporně pravých rukopisů jsou jako " příklady" (!) uváděny pouze dva. Zda jich bylo ve skutečnosti více, lze se domýšlet.

a) O barvě

Před vlastním srovnáváním měla předcházet podrobnější analýza optických vlastností psací látky RK. Místo toho je více pozornosti věnováno popisu přístrojů, kterými se pozorování provádělo. Optické charakteristiky, pokud jsou vůbec uvedeny, jsou podány nevyhovujícím způsobem. Tak např. věta na str.81:

" Při tomto mikroskopickém pozorování se písmo jeví jako světlo dobře propouštějící (transparentní) různě žlutě, až žlutohnědě zbarvená hmota."

Zde není řečeno, jak se barva mění lokálně, tedy na jednom listu a globálně, tedy list od listu. Je třeba jasně odlišit barvu krusty a barvu hmoty uvnitř pergamenu. To Protokoly nečiní. Krom toho zde uvedená barevná charakteristika je nedostatečná. Na jiném místě Protokolu se uvádí barva rezavá, ale i toto doplnění by zdaleka nebylo vyčerpávající.

b) O proniknutí písma do pergamenu

O tom, jak je pergamen prostoupen psací látkou nabízí Protokol tyto složité výpovědi:

  1. " Hmota tahu písma je jen zřídka plně vsáklá do pergamenu, takže jí pronikají jednotlivá vlákna pergamenu, většinou je na povrchu tahů utvořena různě tlustá vrstva." Toto složité souvětí obsahuje řadu významných sdělení, které stručně rekapituluji takto:
    1. Skutečnost, že existují místa, kde není žádná krusta, měla být sdělena méně komplikovaným způsobem.
    2. Protokoly se nesnaží o přesnější kvantitativní charakteristiku důležitého jevu než slovem " zřídka".
    3. Protokoly nesdělují jaká je průměrná či maximální tlouštka krusty.
  2. Výpověď o několik řádků níže: " Zvláštností je, že mnohde se hmota písma nevsákla ani do povrchových vrstev pergamenu, ale ulpívá jedině na vláknech pergamenu čnících z povrchové vrstvy. Zde se hmota písma jeví, jako by byla od pergamenu v celých šupinách odloupnutá a mezi hmotou písma pergamenu je zřetelná mezera, řídce vyplněná jednotlivými vlákny pergamenu."
    Opět velice složitá konstrukce, která není vhodná do protokolu. Není jasné, jestli výrazem " zvláštností je" se myslí to, že tento jev se vyskytuje v RK vzácně nebo je specifickou zvláštností RK, kde se vyskytuje často.
    Shrnutí:
    1. Existují místa, kde je jen krusta.
    2. Existují místa, kde není žádná krusta.
    3. Protokoly nesdělují kde uvedené případy nastávají a v jaké míře. Užívá se vágních termínů " mnohde", " zřídka".
    4. Nedovídáme se nic o typické situaci, případně o typické situaci na tom či onom listu.
    5. Veškeré zkoušky by měly přihlédnout k uvedeným třem možnostem, ale nepřihlížejí. Na str. 82 se např. hovoří o tom, že byla učiněna pozorování v " hloubce hmoty písma". Tento termín je použit vícekrát a je zamlžující. Nerozlišuje totiž podstatnou věc, zda jde o hloubku v krustě nebo v pergamenu!
    6. Protokoly užívají termínu " hmota tahů písma". Stručnější a jasnější je \uv{hmota písma". Uvedený složitější výraz nic víc nespecifikuje a jen komplikuje luštění už tak složitých konstrukcí.

c) Zkoušky na duběnkový inkoust

Na str. 82 se dokazuje, že RK není psán železitoduběnkovým inkoustem na základě jeho optické odlišnosti od některých bezpečně starobylých rukopisů. Protokoly argumentují tímto sugestivním způsobem:

" Tak např. hmota tahů písma zlomku .....mají zcela odlišný charakter, protože, jak bylo zkouškami zjištěno, jsou psány železitoduběnkovým inkoustem"

Zde se sugestivně naznačuje, že byly provedeny nějaké zkoušky na železitoduběnkový inkoust. Nikde v Protokole popsány nejsou.

d) Závěr k optickému srovnání psací látky:

  1. Není doloženo žádnou fotografickou dokumentací.
  2. Verbální líčení mnohde neříká, zda se hovoří o krustě či o písmu v hloubi pergamenu. Užití termínu " v hloubce hmoty písma" je zavádějící.
  3. Neříká se přesně, jaké všechny rukopisy byly použity ke komparaci. Jako "příklad" se uvádějí pouze dva. Paměť Přibyslavská a Jeremiáš.
  4. Kvantitativní stanovení tanátu nebylo provedeno.
  5. Nebylo náležitě zváženo, jak se mění množství tanátu s časem v závislosti na prostředí. Na tuto skutečnost upozornil již Šafařík a Bělohoubek v minulém století.
  6. Provedené komparace jsou naprosto nedostatečné a závěry z nich učiněné tudíž neprůkazné.

6.5.2 Chemické zkoumání psací látky RK

V úvodu odstavce konstatují autoři, že vytvořili psací látku, která dává podobný vid jako písmo RK. Toto důležité tvrzení není doloženo. V RP nejsou žádné doklady fotografické ani jiné, které by umožňovaly posoudit vid vytvořených zkušebních vzorků. Také se nesděluje, kolik vzorků a jakého přesného složení bylo vyzkoušeno. V Protokolu se dále naznačuje několik možností, jak vyrobit rezavý inkoust. Pak následuje věta:
" Ze srovnání vyplynula hypotéza ..." Tím se opět jen naznačuje, že byla provedena nějaká srovnání. Žádná konkrétní srovnávací metoda ani příslušná data plynoucí ze srovnání vlastností inkoustů nejsou nikde v Protokole uvedeny. Teprve v závěru odstavce o chemickém zkoumání psací látky je popsána jediná chemická reakce:
" Krustu jsme navlhčili kapičkou destilované vody. Pod mikroskopem bylo patrno její zbobtnání, svědčící o přítomnosti organického pojiva. Poté jsme preparát zahřáli asi na 60 C, pojivo se však nerozpustilo. Nato byla přidána kapička mírně okyselené (kyselinou solnou) žluté krevní soli a kousek krusty stejnoměrně zmodral, čímž byla prokázána přítomnost železa a nepřítomnost nerozpustných pigmentových zrnek. Okolní roztok postupně přijímal stejné zbarvení jako zkoumaný kousek krusty. "

Tato reakce je pak opakována pouze na přípiscích v Passionalu z roku 1736 a shledáno, že jejich psací látka vykazuje odlišné chování od písma RK. A na základě toho Protokoly uzavírají:

" Po výsledku popsaného srovnání tedy zůstává v platnosti zjištění, že nebyla nalezena látka odpovídající svým složením a charakterem psací látce RK."

Závěr k chemickým zkoumáním rezavého písma RK:

    1. Vlastní chem. zkoumání běžného písma RK tvoří jediná reakce popsaná na sedmi řádcích na str. 83, zde ocitovaná.
    2. Tato reakce sama ani není zkouškou na problematický tanát. Jeho absence se odvozuje ze "stejnoměrného zmodrání" zkoušeného vzorku.
    3. Přitom líčení barevných skutečností není doloženo fotografickou dokumentací a odporuje pozorování prof. Bělohoubka, který ve své zprávě k obdobnému pokusu uvádí: " v této půdě modravé, bylo lze drobnohledem rozpoznati maličká práškovitá tělíska barvy modré".
    4. Závažným nedostatkem je, že nebylo stanoveno místo odběru vzorku, a že nebyl proveden stejný pokus s krustou různého zbarvení. Je všeobecně známo, že se v RK vyskytuje krusta různé barvy.
    5. Nebylo zkoumáno písmo z hloubky pergamenu.
    6. Další nedostatek spatřuji v tom, že uvedená zkouška nebyla provedena u rukopisů, které prof. Bělohoubek označil za velice podobné RK.
    7. Nebyla zde popsána přímá chemická zkouška na tanát vanadičnanem, jak to bylo provedeno již Bělohoubkem a Šafaříkem. Velice stručná zmínka o této zkoušce je zařazena na zcela jiném místě Protokolů (str.80), čímž unikají potřebné souvislosti.