Úvodem musím konstatovat, že tímto způsobem byl vyšetřován
pouze prostor mimo zrcadlo textu RK, prostor marginálií.
Proto případné nálezy touto metodou nemohou sloužit za
důkaz palimpsestu.
Nicméně pro komplexní poznání hmotné stránky RK
a pracovních metod týmu, má smysl se i tímto
experimentem zabývat.
Protokoly přiznávají, že vyvolané skvrny neposkytují
tvary určitých písmen.
Uchylují se tedy opět k "řádu".
Konstatují, že vyvolané skvrny mají "podobný
řád, jako stopy odstraněného písma uvnitř sloupců písma
RK".
Opakovaně zmiňovaný "řád" ale není identifikovatelný
ani uvnitř sloupců, ani na kontaktních otiscích.
Pro zevrubnější posouzení zjištěných skutečností bylo by
nutno studovat barevné otisky, které v publikované části
Protokolu chybí.
Částečnou dokumentaci
k otiskům v [2] představuje foto č.85 na str. 8 obrazové
přílohy a "Pokus o rekonstrukci původního písma otisku č. 67"
na str.69.
Je příznačné, že se opět předkládá pokus o rekonstrukci, aniž by
bylo možno posoudit, z čeho vychází. Foto č. 85 se totiž týká
otisku č. 19 a nikoli otisku č. 1. Viz tabulku [2, str. 68].
Ostatně negativní obsah otisku vypovídá, že jednotlivé otisky asi
není třeba důsledně rozlišovat.
Podobu otisku a rekonstrukce přináší příloha č. 6.
Užití termínu "pokus o rekonstrukci" pozornému čtenáři
Protokolů napovídá, že předložená interpretace modrých skvrn asi
nebude přísně vázána hmotnými skutečnostmi.
Dokumenty uvedené v [1] na str. 52 neumožňují ani
určit, v kterých místech otisku je pokus o rekonstrukci
proveden. Zmatený je i komentář u obr. č. 68 na straně
69 TP. Nejedná se o otisk č. 67, ale o otisk číslo 1,
s příslušnou fotografií č. 67, která ovšem v TP není uvedena.
"Pokus o rekonstrukci
původního písma" je o tři řádky níže nazván "náčrtem
zjištěných frekvencí" a je vytvořen jen z jednoho
otisku. Žádný z ostatních 18 otisků zřejmě neposkytl lepší podklady
pro další pokus o rekonstrukci.
6.9 Kontaktní otisky
V odstavci ch první kapitoly je stručně pojednáno o
speciální průzkumné metodě, která měla zviditelnit
zbytky písma pomocí kontaktních otisků.
Na nepopsané okraje byl přitisknut želatinový papír,
navlhčený zředěnou kyselinou chlorovodíkovou a posléze
detekován žlutou krevní solí.