6.10 Poškození RK chemickými zkouškami

V souvislosti s kontaktními otisky komentují Protokoly na str. 69 skutečnost, že celý rok po provádění kontaktních otisků, byla při kontrolním šetření zjištěna muzejním chemikem dr. Karlem Komárkem kyselost pergamenu. Tým konstatuje, že kyselost je v pergamenu od dob Bělohoubkových.

Dr.Komárek s takovým výkladem vyjádřil nesouhlas a naznačil ve své zprávě (viz [10], str.20) důsledky, jaké může kyselost mít na písmo rukopisu. Tyto skutečnsti musí v budoucnu vzít do úvahy každý výzkum, neboť není bezpečně známo jak byla kyselost odstraněna a do jaké míry ovlivnila chemické vlastnosti rukopisu. Vzhledem k tomu, že v Protokolech RK nejsou uvedeny žádné časové údaje ani údaje o neutralizaci plošného působení kyselinou, lze se skutečného stavu věcí jen dohadovat.

Výpovědi řešitelů jsou zavádějící i v mnoha jiných směrech. Např. iniciování kontrolního Komárkova šetření uvádějí Protokoly takto:
" ..je třeba se zmínit o drobné epizodě, k níž došlo tím, že zpráva o snímání kontaktních otisků pronikla na veřejnost (důraz J.U.) před uveřejněním tohoto Protokolu."
Lze upřesnit, že zmíněná zpráva "pronikla na veřejnost" v knize M.Ivanova Záhada RK, str. 197.

Na veřejné besedě v Národním muzeu dne 24.4.91 byl dotázán pplk. Srnec, zda nedošlo k nějakému poškození zkoumaných rukopisů. Je otázka, zda Srncova záporná odpověď je pouhé selhání paměti nebo zda se nabízejí jiná vysvětlení pro četné odlišnosti dnešní podoby Rukopisů od stavu zachyceného v [3].

Např. nikde v Protokole není zmínka o poškození RK na str. 1, ř. 2 modrou skvrnou s otvorem v průměru cca 1 mm. Tato skutečnost je dokonce patrna z fotografie Protokolu č. 101a. Viz přílohu č. 7. Na dokumentaci ČSAV z roku 1969 toto poškození ještě patrno není, tedy lze bezpečně soudit, že k němu došlo po tomto datu.

Zevrubnější kontrola stavu RKZ nebyla prozatím provedena, neboť teprve nedávno byla získána kompletní barevná fotodokumentace, zachycující stav v roce 1994. K porovnání dojde v nejbližší době.