5.2 Dosavadní svědectví o miniových značkách
Protože Protokoly nedokladují četná svoje tvrzení
dokumenty, které by vyloučily pochybnost
a protože naopak předkládají argumenty, které pochybnosti
vyvolávají,
je nezbytné konfrontovat tvrzení Protokolů s údaji starších
výzkumů.
Palackého paleografický průzkum 1840
V roce 1840 vycházejí ÄD, v
nichž paleografický rozbor vzorně provedl Palacký. Odtud je
převzata tabulka 5.1, která kromě grafické podoby miniových
značek zachycuje výčtem jejich rozmístění na řádkách RZ.
Tabulka 5.1: Tvary a rozložení miniových značek dle Palackého
Obdobný přehled, který by souhrnně zobrazoval nové Josefíkovy rekonstrukce těchže značek v Protokolech postrádám. Tak není umožněno snadné srovnání a zhodnocení přínosu nového průzkumu co do rozpoznání miniových značek.
Částečnou představu o rozmístění miniových značek vzhledem k textu RZ je možno si učinit z obr. 5.1. Je vytvořen na bázi Hennigovy faksimile, rovněž zhotovené pro ÄD. Pro naše účely byly zvýrazněny miniové značky a naopak zeslabeno vlastní písmo RZ. Vážnější zájemce odkazuji k originálu v [5] anebo kompletnímu přetisku v [10].
Obr.5.1: Překreslená strana 5 RZ se zvýrazněnými miniovými značkami
Detailnějším rozborem umístění miniových značek vůči textu RZ vyvstane absurdnost hypotézy týmu, že falsátor "využil" těchto značek pro text RZ.
Nicméně Protokoly předkládají čtenáři v závěru na str. 34 tuto sugestivní formulaci:
A. Původně byl na pergamenu dnešního RZ napsán text žaltáře písmem z konce 13. století; k žaltáři patřily iniciály i miniové majuskule .B. Po zrušení žaltáře bylo pergamenu použito na vazbu.
C. Po vynětí z vazby a očištění bylo z pergamenu odstraněno písmo psané inkoustem. Stalo se tak asi slabou kyselinou (octovou?), které však pojidlo miniových písmen -- vytvrzené vápnem -- odolávalo, a proto bylo třeba buď miniových písmen použít, nebo je dodatečně vyškrábat." (důraz J.U.)
Logika takovýchto tvrzení samozřejmě padá při zjištění pravého stavu věcí o rozmístění miniových značek. Publikované Protokoly bohužel neobsahují žádný dokument, který by umožňoval se s věcí důkladněji seznámit. Protokol zato informuje čtenáře o tom, co údajně " bylo třeba". Tím Protokol zjevně opouští pole hmotných skutečností a uchyluje se k představám.
"Že miniové zdobení náleží mnohem pozdější době, dokazuje 1. jeho lesk, který pochází od ještě přítomého pojiva, zatímco to bylo v rumělce a inkoustu zničeno; 2. že je naneseno jak na černé, tak na rumělkové červené písmo; 3. že jím vytvořené znaky mají jiný charakter, a 4. že konečně bylo použito na restauraci poškozených starších rumělkových ozdob, jak ukazují především čtyři velké iniciály, s výtečnou zřetelností C,Corda nás informuje o tlouštce, průsvitnosti a lesku minia. O těchto vlastnostech Protokol nesděluje nic.
...... Touž barvou jsou napsány ony podivné znaky nebo značky v linkách a na černém písmu, jak ukazuje jejich barva a lesk. Také zdobené místo
Tzv. kryptogram, prozkoumaný později fotograficky Vojtěchem , řádek 62, je psáno touto barvou a rovněž se ještě leskne, i když se tu ukazují velmi slabé stopy rumělkového kolorování jako základní linie. Ale také zde mikroskopická prohlídka zřetelně ukazuje, že miniové písmo leží přes rumělkové ozdoby.
...... také oba velké puntíky nacházející se nahoře a dole uvnitř v písmenu (C), jsou nakresleny rumělkou. Zdá se, že původně to nebyly puntíky, ale kroužky, jako ten uprostřed C, se kterým mají společnou barvu a nepřítomnost lesku pozdější kolorista vyplnil tučný tah C a tyto oba kroužky velmi tenkým miniem, s množstvím lepu, které je dnes průsvitné a silně se leskne." (důrazy J.U.)
Univ. profesor Viktorin Vojtěch, přední odborník na vědeckou fotografii, publikoval zajímavé dokumenty RZ v [8]. ZDE jsou vysoce kvalitní rentgenové snímky RZ, na nichž lze bezpečně rozlišit tahy rumělkové a miniové. Kvalita rentgenů z Protokolů to většinou neumožňuje.
Krom toho již dříve v [7] demonstroval výzkumnou metodu užívající pro identifikaci barev různých filtrů. Dnes nám tyto dokumenty poskytují informace, které rovněž nenacházíme v Protokolech. Jsou např. dokladem přítomnosti zeleného inkoustu v iniciále D. ZDE
A dále v Poznámkách k paleografickému přepisu [9, s. 321] nacházíme ještě určitější vyjádření ke stratigrafii psacích látek: