5.4 Určování stratigrafie miniových značek

Určování stratigrafie pomocí vržených stínů

První pasáž Protokolů, která se dotýká problému stratigrafie, se nachází na str. 12:

"Iniciála C na 2. straně RZ, a to zejména červená tečka při dolním oblouku písmene. Bylo nepochybně zjištěno, že tečka pozůstává ze dvou vrstev, z vrstvy červené a z vrstvy oranžové, tedy z rumělky a minia. Podrobným mikroskopováním za různých zvětšení a různých úhlů osvětlení bylo nepochybně zjištěno, že miniová vrstva je spodní-starší, protože při velmi šikmém, kontrastním osvětlení vrhá rumělková vrstva stín na vrstvu miniovou."

Uvedená dedukce z vrženého stínu je mylná. Vržený stín nemůže vypovídat o tom, která z barev je vrchní, ale jen o tom, která z vrstev dosahuje v daném okolí větší výše. Můžeme si totiž snadno představit tyto možnosti:

Obr. 5.2a Vrstva X sahá přes vrstvu Y. Je vrchní, byla nanášena později.

Obr. 5.2b Vrstva X sahá pod vrstvu Y. Je spodní, byla nanášena dříve.

V obou případech vrstva X vrhá stín na vrstvu Y, ačkoli jednou je vrchní a podruhé spodní. Interpretace pozorovaných skutečností je tedy pochybená. O tlouštce miniové barvy v daném místě se náhodou vyjádřil i Corda. Viz o tom v odst. 5.2. Naopak v Protokolech nenacházíme žádné údaje o tlouštce zkoumaných vrstev. Setkáváme se jen s mnohokrát opakovanými formulacemi typu "podrobným mikroskopováním zjištěno", "mikroskopováním pod různými úhly" a pod. Nikde v Protokole však není kresba či fotografie pro dokumentování líčených skutečností!

Určování stratigrafie pomocí barevného odstínu

Barevný tón na překrytu minia a zeleného písma

Na str. 19 se stručně vysvětluje barevný odstín v místě křížení minia a zelené:

" V krakelách minia byly zjištěny zbytky zelené barvy a povrch miniového tahu se jeví méně jasným tónem než v místech, kde se minium se zelenou nekříží. Lze to vysvětlit pouze tím, že je zelená barva písma silně lazurní.."

Zde se jedním dechem sděluje mnoho důležitých věcí, ovšem bez důkladnějšího rozboru. Z méně jasného tónu minia v místě křížení se dedukuje

že zelená psací látka je lazurní
že zelená je na miniu a tlumí jeho barevný tón

Není pravda, že změnu barevného tónu v místě křížení minia a zelené lze vysvětlit pouze lazurností zeleného písma. Byla zcela pominuta možnost vysvětlit smíšený barevný tón lazurností minia. Protokol měl v těchto souvislostech nejprve klasifikovat lazurnost obou zúčastněných látek a teprve potom činit závěry z barevného tónu na jejich překrytu. Protokol o optických vlastnostech minia mlčí. August Corda ve své zprávě nikoli a průsvitnost minia jasně konstatuje! Lze jen ztěží předpokládat, že se v Protokole na optické vlastnosti minia náhodou zapomnělo.

Barevný tón na překrytu minia a rumělky

Na straně 19 se mluví o dalším barevném tónu, který vznikl na překrytu minia a rumělky:

" povrch, na kterém se rumělka při nanášení nemohla zachytit jinde kromě v krakelách. Pokud se na některých porušených miniových tazích zachytilo rumělky více, vznikl tím třetí (smíšený) barevný tón."

I zde řešitelé užívají stejného postupu, jako v předchozím případě. Nikde se explicitně nepraví nic o průsvitnosti rumělky. Proto z takového sdělení není možno učinit pro stratigrafii barevných vrstev bezpečný závěr na základě barevného tónu.

Je žalostné, že text, který se nazývá protokolem a který operuje smíšenými barevnými tóny nedává informace o optických vlastnostech vstupních komponent.

Kromě toho se o dalších optických vlastnostech psacích látek Protokoly vyjadřují velice skoupě. Corda konstatuje lesk minia a matnost rumělky. Protokoly nesdělují nic. Uvedené úvahy o barevných tónech bylo by dobře možno doprovodit dnes již běžnými barevnými fotografickými dokumenty případně fotografiemi v různých oborech spektra. Protokoly se zde uchylují pouze k vypravování, v němž chybí základní informace.

Dokladem libovůle v interpretaci a manipulaci s fotografickými materiály je příloha č. 5. Ukazuje, že TP předkládají jiné dokumenty než RP, navíc záhadně zpracované. "Normální" fotografie nemůže poskytovat světlý obraz miniové značky, když ostatní normální fotografie dávají obraz tmavý!

Určování stratigrafie pomocí krakeláže

Docent Josefík konstatuje, že krakely minia jsou staré, kdežto krakely rumělky jsou mladé. Prozrazuje to prý jejich tvar, který nám bohužel malíř Josefík nenamaloval.

Bylo by jistě možné provést srovnání tvarů rumělkových krakel RZ a rumělkových krakel bezpečně starých. Protokoly žádné dokumenty nepředkládají a spokojují se pouhými prohlášeními.

Na str. 18 a 19 se uvádí, že v mikroskopických krakelách minia byla pozorována jak rumělka, tak i zelená barva písma RZ. Současně se podotýká, že nejde o pozorování spodních vrstev rozestouplými krakelami. To prý prokázaly mikroskopické vrypy. Ani tato sdělení nejsou podepřena fotografickou dokumentací, není uveden žádný rozměr krakel, náčrtek či schema jejich struktury. Není uvedeno místo, na kterém byla pozorování učiněna a nejsou lokalizovány a dokumentovány mikroskopické vrypy.

Je otázka, jaký odstín zelené barvy viděl doc. Josefík uvnitř krakel. Zelená barva písma RZ pochází od měděné složky inkoustu, která separovala od železa a pronikla do hloubi pergamenu. K takové separaci by nemohlo dojít uvnitř krakely. Bez řádné dokumentace zůstávají Josefíkovy vize a následné dedukce bez jakékoli průkaznosti.

Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že manipulací s rukopisem se mohly do krakel dostat komponenty ostatních látek z povrchu pergamenu. Je např. známo, že nálezce Kovář přetřel RZ vlhkou houbou. Možné fyzikální důsledky takových zásahů by neměly být ignorovány.

Užití luminiscence

Na str. 19 se popisuje speciální postup mikroskopického vyšetřování takto:

" V krajním případě by bylo možno použít řezu, ale problém nakonec vyřešilo ultrafialové osvětlení a zkoumání luminiscence pod mikroskopem. Sled barev je zde tento: minium na pergamenu , přes ně zasahuje zelená barva písmene "z" a to je opět kryto rumělkou. Oba červené tahy se tvarově v daném místě téměř kryjí, takže opticky nebylo možno zjistit v normálním světle, zda je zelená pod oběma červenými, či jen pod jednou z nich. Efekt zhášení luminiscence zřetelně ukázal, že zelená kryje minium a sama je kryta rumělkou. Tedy i toto místo zapadlo do zjištěného pravidla."

Uvedený popis experimentu je pozoruhodný. Schází jakékoli bližší údaje o "efektu shášení luminiscence" a zdůvodnění, proč získaná, nijak nespecifikovaná data svědčí pro uvedenou stratigrafii.

Shrnutí k metodám určování stratigrafie

Pro určení stratigrafie miniové vrstvy se v Protokole prezentuje 5 různých metod. Vržené stíny, barevný odstín na překrytu, mikroskopické vrypy, tvar a obsah krakel a zhášení luminiscence. Ve všech případech neexistuje žádná obrazová dokumentace. Vše se opírá jen o vize malíře Josefíka. V případě vržených stínů a smíšených barevných odstínů máme co činit s naprosto vadnými logickými soudy. Přes značné úsilí se řešitelům nepodařilo předložit přesvědčivé důkazy na podporu tvrzení, že miniové značky leží vespod.