Rukopisné boje v roce 1886

Významným mezníkem v nazírání na Rukopisy je rok 1886, kdy se na straně odpůrců Rukopisů angažoval T.G. Masaryk v mnoha vědních oborech. Nejzávažnější argumenty proti pravosti RK a RZ vznášel jazykovědec Jan Gebauer, jenž původně bránil pravost RK proti námitkám Vaškovým a Šemberovým.

Z podnětu Jana Gebauera bylo přikročeno k chemickým zkouškám. Gebauer nejprve prohlásil, že podřídí své pochybnosti jazykové, dokáže-li chemické zkoumání pravost Rukopisů. Později ale změnil stanovisko a prohlásil, že chemie v principu nemůže prokázat starobylost. Současně interpretoval nález berlínské modři v iniciále N rukopisu Královédvorského jako důkaz novodobého původu celého rukopisu a závěry chemiků prof. Bělohoubka a prof. Šafaříka, svědčící o velkém stáří RK odmítl.

K plánovanému chemickému zkoumání Rukopisu Zelenohorského proto již nedošlo.

Z hlediska historie vystoupil proti pravosti Rukopisů Jaroslav Goll. Jeho spis se nedotýkal rukopisu Zelenohorského ale jen tří zpěvů RK. (Jaroslava, Beneše Heřmanova a Oldřicha).

Z let 1886 -- 1887 pochází značné množství literatury z tábora odpůrců i obránců. Odpůrci publikovali převážně v Masarykově Atheneu a Čase, obranné statě vycházely v Časopise muzea království českého a Vlčkově Osvětě. Po utichnutí velkých bojů žila každá z bojujících stran v přesvědčení, že obhájila svoje stanovisko. Velký zvrat v mínění nastal až koncem století, kdy byl údajně objeven v rukopise Zelenohorském kryptogram V.HANKA FECIT, t.j. V.Hanka udělal.