Cordův průzkum RZ

Proslulý badatel a mikroskopik August Corda, jehož služeb využívali vědci, jako např. Alexander Humboldt, byl též požádán Palackým, aby pro připravovanou publikaci prozkoumal Rukopis zelenohorský.

Cordova chemická a mikroskopická expertýza je uložena ve dvou dopisech, přetištěných v Ältesten Denkmäler. Dodnes je zdrojem poučení o hmotné podstatě RZ. Jsou zde informace, které opomíjejí nedávno vydané Protokoly o zkoumání RKZ.

Cordův dopis Palackému z 2. ledna 1840

Vaše blahorodí!

Je mi ctí vděčně vrátit rukopis Libušin soud, mně předložený, a sdělit to málo, co se dalo vyšetřit.

.............
Co se týče iluminace písmen, musíme poznamenat, že byla provedena dvěma barvami ve dvou rozličných dobách, a při velmi podrobném prohlížení můžeme rozlišit tři druhy zdobení.
Dřívější kolorování bylo provedeno rumělkou, pozdější miniem.

Menší iniciály, nacházející se v řádcích, se zdají být první a původní ozdobou rukopisu, jsou vepsány bez použití inkoustu. Jim podobné a stejně staré jsou ozdobné čárky, které na pravé straně doprovázejí jednotlivé části písmen, ale jsou již psány přes inkoust nebo na něj. Obojí zdobení je, jak poučí oko a chemické reagencie, rumělkové.

Čtyři velké iniciály A, C, V, D, na straně 1 -- 4 jsou částečně předkresleny inkoustem a pak kolorovány.

A a C (strana 1 a 2) byly předkresleny pouze inkoustovými obrysy a kolorista vyplnil vnitřní prostor rumělkou, přičemž nepostupoval zrovna pečlivě, jak ukazuje A (strana 1), kde nanesl barvu přes předkresbu, zatímco u C (strana 2) prostor ohraničený inkoustovou kresbou nebyl úplně vyplněn. U obou písmen potvrzují jeho talent a smysl pro krásu hákovité arabesky a puntíky nebo víceméně skvrny.

V na straně 3 je tak dobře pokryto rumělkou a pak znovu miniem, že nevidíme žádné předkreslení inkoustem, pouze na vnější špičce pravé části písmene, nahoře.

..........

Cordův dopis Palackému ze 7. března 1840

Vaše Blahorodí!

Co se týče analýzy inkoustu našeho zkoumaného rukopisu, nyní jsme prozkoumali porovnáním dva rukopisy inkoustem podobné, které mají rovněž tu vlastnost, že po otření vlastní povrchové matně černohnědé části inkoustu zanechávají zelené písmo jakožto část inkoustu chemicky sloučenou s vlákny pergamenu.

Jeden z těchto rkpů je Missale vetustissimum, č. 466, ze dvanáctého století, druhý: Divi Augustini de operibus sex dierum, č. 22, ze třináctého století; oba z rukopisové sbírky českého Národního muzea. U obou je hmota inkoustu částečně ještě tak zachovalá, že je černohnědá a množství se dá setřít nebo seškrábat, přičemž však zelené písmo zůstává zcela na místě.

...........

Tento zelený zbytek písma se nedá uměle vůbec tak vyrobit ani na velmi starých pergamenech, jak jsem vyzkoumal při zkouškách, které jsem dělal s laskavě mě předanými pergameny z XIII. a XIV. století a na nějakých ještě starších. Proto prohlašuji z přírodně historického stanoviska a z prostého stavu spisu, tento předložený dokument za nanejvýš starý, nehledě na formu písma, řeč a zkratky a na nich se nalézající později přidané značky (noty?). ....