Josef Dobrovský proti RZ

Patriarcha české slavistiky se vyjádřil odmítavě o Rukopisu zelenohorském. Důvodem byly hlavně tajemné okolnosti nálezu, ale také některé další skutečnosti, jako např. jméno "Čech" v textu. Výhrady k pravosti Libušina soudu Dobrovský dlouho nepublikoval, ale sděloval je svým současníkům a psal o nich v korespondenci.

Odmítavé stanovisko Dobrovského nesdíleli mnozí jeho blízcí spolupracovníci, jako např. Jungmann, kterého Dobrovský označil v korespondenci za spolutvůrce rukopisu. Palacký měl vlivem Dobrovského skepse jistý čas také určité pochybnosti o RZ, ale později se jich zbavil.

Nicméně autorita Dobrovského byla taková, že Výbor muzea rukopis označený Dobrovským za bídný padělek vyřadil ze svých sbírek. Jeho text pak koloval mezi zájemci jen v opisech.

Ohledy na stáří a zásluhy Dobrovského byly příčinou, proč RZ nebyl u nás dlouho vydáván tiskem a proč vyšel nejprve v Polsku a Rusku (1820) a teprve potom u nás v časopise Krok.

Vydání rukopisu přinutilo Josefa Dobrovského, aby svoje výhrady publikoval také tiskem. Učinil to v roce 1824 ve vídeňském Hormayerově Archivu, kde nejprve otiskl článek Literarischer Betrug. Později pak zveřejnil 33 námitek proti pravosti Libušina soudu.

Za života Dobrovského se odborný dialog omezil jen na výměnu názorů s V.A.Svobodou. Teprve po jeho smrti (1829) vydávají Palacký se Šafaříkem svůj nedostižný obraný spis Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache v němž vyvrátili všech 33 Dobrovského námitek.

Josef Dobrovský sice odmítal Rukopis zelenohorský, ale Rukopis královédvorský uznával za pravý. V tom je Dobrovský velkou překážkou všem zjednodušujícím výkladům a výzvou pro 3. milénium, aby se česká historie černobílého vidění v rukopisném sporu rázně zbavila.