Endersovo zkoumání jazyka a stylu Rukopisů

PhDr. Julius Enders je původním zaměřením klasický filolog, ale od roku 1967 se soustavně věnuje zkoumání jazyka a stylu sporných památek.

Na rozdíl od většiny badatelů, kteří tradují, že rukopisný problém je vyřešen a uzavřen, Enders zkoumá podezírané památky ve světle nejnovějších poznatků našich a zahraničních badatelů o orální poezii a staré češtině.

Rukopisy je třeba zkoumat tak, jako by byly objeveny teprve včera a plně využívat nových poznatků filologických věd, jak je přináší novější vědecká literatura. Naše práce, o sobě nadmíru poutavá a poměrně průkopnická, záleží mnohdy především v prosté aplikaci těchto výsledků.

Endersovy poznatky jsou shrnuty ve dvou rozsáhlých monorafiích, vydaných nakladatelstvím Neklan v roce 1993:

Rukopisům byly především vytýkány jazykové odchylky od tzv. normální gramatiky, sestavené Gebauerem v minulém století na základě několika písemných památek. U Enderse nacházíme poučení:

Orální poesie, do níž dnes můžeme Rukopisy bezpečně zařadit, vyznačuje se i charakteristickým jazykem, vypěstovaným generacemi pěvců, který se přirozeně liší a musí lišit od jazyka kronik, či církevních a právnických spisů, mají-li být Rukopisy pravé.
Při jeho posuzování musí být též brán zřetel na časový rozdíl mezi zápisem těchto písní (konec 14. století) a jejich skutečným vznikem, sahajícím až do doby pohanské.