"Na straně IV., kterou ve věrné reprodukci přikládáme, pozorujeme ve třetím řádku zdola zvláštní úkaz. Ačkoli celý ostatní rukopis dopisuje písmena až na samý konec řádků, beze všeho zřetele k zakončení slov, veršů neb odstavců, v tomto jediném řádku celá třetina vlastním textem není vyplněna, nýbrž jeví jakési pletivo čar červeně provedených. Zahledíme-li se na ně, poznáme, že některé tahy tvoří určitá a zcela zřetelná písmena, která tu přímo, tu převráceně jsou sem vložena.
První písmeno jest obrácené v (pís.1), hned za ním následuje přímé H (2.) a pak ligatura (3.). Tato složka jeví především obrácené a (4.) k němuž se pojí přímé n (5.). Celé toto písmeno n tvoří spodní část velkého latinského K (6.). Obrátíme-li pak rukopis, vedeni jsouce patrnou zde zásadou, že přímá písmena s obrácenými se střídají, spozorujeme bez obtíží velké A (7.) téhož kalligrafického rázu, jako bylo K. Tato písmena tvoří dosud slovo V. H a n k a. Postavme snímek zase v pravidelnou polohu. Ona část, která prve dávala svršek převráceného A, jeví se nyní jasně jako velké F (8.), po kterém následují črty trochu spletitější (9.). Spodní část jejich dá nám písmeno e, svrchní c, k oběma těsně připíná se i. Konec tvoří kolmá čárka jako l nebo t (10.), kterémužto písmenu nasvědčuje háček těsně nahoře připojený. Obsahuje tedy tato menší část slovo f e c i t. Všecka písmena obou slov jsou až na ec zřetelná, a prohlédneme-li si je toliko jednou, vždy potom na první pohled jsou nám v pravé podobě své zcela jasná a patrná.
V roce 1969 tzv. Ivanovův tým vykonstruoval, že změť čar znamená