Zprávy České společnosti rukopisné

Slavnostní setkání k 65. výroční založení ČSR
Výbor ČSR

V letošním roce si připomínáme 65. výročí založení České společnosti rukopisné. Ustavující valná hromada se konala 20. listopadu 1932 za přítomnosti 34 osob, prvním předsedou byl zvolen JUDr. Václav Perek.

Slavnostní setkání ČSR k tomuto významnému jubileu se uskuteční ve čtvrtek 20. listopadu 1997 od 17 hodin v Konferenčním sále Clam-Gallasova paláce v Praze (Husova 20, Praha 1, II. patro; spojení tram. 17, 18), který nám byl zapůjčen laskavostí Archivu hl. m. Prahy, kde je toho času uložen náš archiv a knihovna. Na programu setkání se pracuje. Vyzýváme rovněž členy k diskusním příspěvkům. Hojná účast všech členů ČSR vítána.

V souvislosti s touto akcí se ruší obvyklá pracovní schůzka připadající na 13. listopad 1997.

Zpráva o účasti ČSR na oslavách 180. výročí nálezu RK, pořádaných Městským muzeem ve Dvoře Králové
ing. Jiří Urban

Příslib naší účasti na oslavách byl dán již s ročním předstihem při přednášce ve Dvoře, kterou jsme oslovili veřejnost v Královédvorském muzeu v roce 1996.

K prvnímu upřesnění došlo někdy v květnu 1997, když jsme potvrdili, že vystoupíme na semináři pro učitele a žáky královédvorského gymnázia. Později pak byl oznámen termín semináře: 17. září 1997. Na následujících pracovních schůzkách bylo rozhodnuto, že kromě této akce, zaštítěné muzeem, se vynasnažíme o další vystoupení, které by bylo určeno veřejnosti. Byl objednán salonek v Hankově domě na 16. září v 18. hodin. Dodatečně bylo nutno tento termín pozměnit, aby se čas přednášky nepřekrýval s vystoupením pěveckého spolku Záboj.

Na přednášku v Hankově domě se dostavilo pouze 5 posluchačů, nepočítaje v to členy naší Společnosti, kteří zde figurovali v hojném počtu. Kromě přednášejících (PhDr. J. Enders a ing. J. Urban) se dostavili: Mgr. D. Mentzlová s manželem, Ing. R. Šolc, Mgr. J. Aubris, P. Kurssa, R. J. Hřebíček, M. Kuchta, D. Prokop. Dr. Enders seznámil posluchače se svými poznatky o jazyku a stylu Rukopisů, já pak v úvodu nastínil hlavní momenty z historie Rukopisného sporu a po Endersově přednášce jsem rozebíral Protokoly. V následující besedě, která probíhala v družném duchu, dotkli jsme se otázek, souvisejících s hyperskepsí dnešních odborníků.

Následoval společenský večer v Radničním sklípku, kde se již diskutovalo o širších otázkách bytí.

Náplň přednášek v gymnáziu byla obdobná, avšak diskuse byla ostrá. V diskusi podpořila unavené řečníky Mgr. Mentzlová. Poněkud mentorským způsobem vstoupil do diskuse jeden z profesorů gymnázia, jenž poukazoval na to, že se musí odlišovat otázka Protokolů a Rukopisů. Celkem překvapil sdělením, že je všeobecně známo, že Ivanovův tým práci odbyl. Upozorňoval, že je především třeba znát smysl hájení Rukopisů a zjišťoval, zda v tom máme jasno. Nedostalo se mu ovšem náležité odpovědi, protože odpovědi na takové otázky mohou zavádět. Posléze vyjádřil mínění, že je třeba hledat autora Rukopisů a zároveň předpověděl i to, že písně Rukopisů by jistě musel někdo známý středověký znát a zmínit se o nich. Třeba takový Hus. Ten prý znal vše a přes to se u něj o Rukopisech nic nedovídáme. I když to výslovně neřekl, bylo možno vycítit, že žádá, aby obrana pojímala otázku autorství jako svůj problém. V tom se mě zdál jeho přístup originální. S podobným jsme se dosud nesetkali. Z řad studentů se ozývala otázka, tak trochu spojená i s výtkou, že my něco kritizujeme, ale sami jsme žádné zkoumání neprovedli. Nejméně sympatické otázky vycházely z úst posluchače, který se velice podobal panu Adamcovi, jenž se hlásil svého času do naší Společnosti, ale pak se nedostavil na valnou hromadu. Upozorňoval na to, že jsme nevzali do úvahy knihu „Utajené Protokoly“ a chtěl vědět, jestli známe Třeštíkovu kritiku Palackého a uznáváme existenci Libuše a Přemysla. Dosti kuriozním způsobem vystoupil jeden účastník, o němž předem informovala dr. Holejšovská, že je heraldik a svérázný. Důrazně se vyjádřil v tom smyslu, že Ivanovův tým Rukopisy prakticky neměl v ruce, že znal jakéhosi kriminalistu písmoznalce, experta KÚ, od něho se prý leccos dověděl. Po tomto vystoupení dr. Holejšovská diskusi rychle ukončila.

Další planá slova
ing. arch. Radomil Šolc

Je s podivem, že ačkoliv po roce 1886 jsou již Rukopisy jako staročeská památka zcela odepsány a následně vymývány z našich mozků, přece se k nim dodnes každou chvíli někdo obrací. Alespoň poznámkou, aby ukázal, že absolvoval střední školu. Sto a deset let se tak omílají nedoložená tvrzení, opírající se jen o filozofující předpoklady, která sice uklidňují svědomí, ale čtenářům a posluchačům nepřinášejí žádné nové poznání.

Naposledy se zmínil o oné černé můře české literatury dne 15. října 1997 doc. PhDr. Jaroslav Opat, DrSc., ředitel Ústavu T. G. Masaryka v rámci přednášky konané v zasedací síni Národního muzea s názvem „T.G.Masaryk - umělec života“. Na ní se opět posluchači mohli mj. dozvědět, že:

1. Masaryk dobře věděl, že se jedná o falza, a proto uměl okolo sebe shromáždit lidi odhodlané jít do boje;

2. Masarykův úkol byl v Čechách obdobný jako Sokratův v Řecku;

3. PhDr. Jaroslav Opat definitivně končí s tzv. Podivenem (ač ve věci RKZ jsou na jedné lodi - srovnej J.Urban: Rukopisný spor očima Podivena; ARO 2(1993), 85);

4. pokud se týká historických omylů v televizním cyklu „Ano Masaryk“, doc. PhDr. Jaroslav Opat, DrSc. za jeho autorem PhDr. Zdeňkem Mahlerem plně stojí (a není divu: bylť mu zde jeho poradcem), nejde přece o nicotné podrobnosti, ale vůdčí myšlenku; leč za

5. jsme se opět nedozvěděli ani o jediném věcném důkazu padělanosti, i když to asi nebylo námětem přednášky; leč uvedená flašinetová filozofování jsou zase jen planými slovy, vyhýbajícími se jakékoli diskusi.

Poznámka k diskusi o Mahlerově pořadu o Masarykovi
ing. Jiří Urban

Jak se neustále dovídám, diskuse o televiznim Mahlerově pořadu o Masarykovi nebere konce. Objevují se další a další kritici, kteří nacházejí větší či menší kazy na Mahlerově vystoupení. Nebude tedy tak zpozdilé vrátit se k tomu tématu i přes značný časový odstup, který uplynul od vysílání prvního dílu, kde se Mahler dotkl Masarykova vystoupení proti Rukopisům.

Zajímavé je, že i prominentní kritik Josef Mlejnek označil v Lidových novinách Mahlerovo líčení rukopisných bojů jako sugestivní. Nevytkl ovšem podstatnou věc. Totiž to, že Mahler neřekl posluchačům nic o tom, co Masaryk o Rukopisech napsal a jaká je jeho zásluha na zařazení Rukopisů mezi falza. Jestliže se Mahler namísto toho odhodlal vyhrabat staré novinářské hrubosti, dopouští se tak hrubosti mnohem větší. Je to hrubý útok proti poznání.

Když v roce 1995 Česká televize prezentovala Mahlerův pořad „Příběh Rukopisů“ pokoušela se Česká společnost rukopisná přimět televizi, aby byl dán prostor pro vyslyšení druhé strany. Svoji žádost podpořila zasláním Endersových monografií. Zbytečně. Odpověděl sám předseda Vědecké rady České televize, že se dle platných zvyklostí přihlíží k „citačnímu indexu“.

Současná „svobodná“ diskuse o věcech nepodstatných bude mít jeden zaručený efekt:
Mahlerův citační index zvítězí!!

Sražem a sražen - jazykovědný příspěvek
Robert Jan Hřebíček

V době velkých bojů rukopisných pochybovalo se takřka o všem, co naší jazykovědě mohly RKZ nabídnout nového. Víme ale, že mnohá slova či mnohé tvary byly považovány za chybné, ačkoli obráncům (i „neobráncům“, vzpomeňme Z. Wintra, jenž „nehledaje, nacházel“) nedalo v některých případech ani moc práce takové tvary či taková slova doložit, nejednou i z památek, o kterých odpůrci uveřejňovali rozsáhlé studie. To byl případ i tvaru „sražem“, místo nějž požadoval Jan Gebauer tvar „sražen“. Oldřich Seykora ovšem velice pohotově doložil tento tvar z Gebauerova oblíbeného Passionálu Muzejního: „křestěm sem“.

Nedávno se mi podařilo zjistit, že tento tvar se udržel ještě dlouho i v mluvě lidu. Při prohlídce loveckého zámečku Humprechtu jsem spatřil i malovanou almaru, kterou majiteli zámku darovali místní občané, tuším roku 1824. Stojí na ní velkými literami jasně psáno „Pochválem buď Ježíš Kristus“. Zajímavé je hlavně to, že takovýto tvar se objevuje ve větě tehdy často užívané, která je navíc psána na dárku pro vrchnost. Jedná se o tvar v mluvě lidu kraje nedaleko Trosek asi velmi často užívaný. Nápis byl proveden barvou, takže případnou chybu by nebyl pro autora problém nápis opravit.

Je Napoleon Bonaparte padělatelem RK?
ing. arch. Radomil Šolc

Ing. Bohumil Střemcha - obdobně jako univ. prof. J. L. Píč - navštívil v zahraničí dalšího odborníka, schopného se vyjádřit k stáří a původu Rukopisů. Krátký popis oné cesty byl mi vyprávěn svého času Střemchovým přítelem; Střemcha mu svoji návštěvu popisoval s nádechem rozmaru.

Onen vypravěč si bohužel už nevzpomíná, kterého to bylo roku (lze předpokládat, že 1911 nebo brzy poté), a ani si nezapamatoval jméno onoho navštíveného vídeňského paleografa. Ale v naší vzpomínce příliš na tom nezáleží. Zajímavější jsou odborníkova slova hodnotící rukopisný objev ředitele dr. Ladislava Dolanského (Listy filologické 26(1899), 460), týkajícího se „průkazného důkazu“ - kryptogramu V. HANKA FECIT. Pan ředitel jej, jak známo, tehdy jednoznačně přečetl ne podle skutečné podoby, ale podle vytečkované skicy z roku 1840. Když si byl tedy onen odborník pečlivě očistil skřipec, prohlédl neméně pečlivě předloženou Vojtěchovu fotografii z r. 1911, pro jistotu vyndal ještě lupu. Po pečlivé prohlídce pronesl požadovaný úsudek lahodnou vídenštinou „Tös kon ja NAPOLEON FECIT hasn.“, přeloženo do němčiny „Das kann ja auch NAPOLEON FECIT heissen“. (To by mohlo být také Napoleon fecit.) Pointa je smutná. Ing. Střemcha musel jet až do Vídně, aby mu zde potvrdili to, co bylo nad slunce jasnější: že ono místo je nečitelné. Není doma nikdo prorokem.