Zprávy České společnosti rukopisné

Konference v Chudenicích o Josefu Dobrovském
Ing. Jiří Urban

Česká společnost rukopisná se zúčastnila konference o Josefu Dobrovském, která se konala u příležitosti 200. výročí narození jeho žáka Františka Palackého ve dnech 2. až 4. října 1998 v Chudenicích.

Naši společnost tam reprezentovali: Gagan, Hřebíček, Šolc, Urban. Kolega Nesměrák byl rovněž přihlášen, ale musel svoji účast pro zaneprázdnění odvolat.

V cyklu přednášek vystoupili především pedagogové z vysokých škol v Plzni, Olomouci, Brně, Praze. S velkou péčí a vysokou profesionalitou bylo též připraveno vystoupení Lyry Pragensis, v jehož rámci se předčítaly pasáže z knihy „Ani abbé ani modrý“.

Konference byla zaměřena k uctění památky Dobrovského a v jejím závěru se v rámci panelové diskuse měl formulovat odkaz Dobrovského pro 3. milénium.

Mně připadlo poněkud zbytečné přečasté opakování věty, že Dobrovský hledal pravdu bez ohledu na to, jestli je příjemná či nikoli. Snad se tak mělo vytvořit mínění, že jiní tak nečinili.

Skutečně také zazněly konkrétněji formulované výpady, zvláště od dr. Krbce z Olomouce, jenž přímo řekl, že Dobrovský byl zatracován pozdější generací „kvůli Rukopisům“.

Vystoupení České společnosti rukopisné se vlastně neslo v duchu obrany proti takovému zjednodušování.

Kolega Hřebíček seznámil přítomné s okolnostmi nálezu obou Rukopisů a se stanovisky Dobrovského k jejich pravosti. Zdůraznil že Rukopis královédvorský Dobrovský uznával za pravý, jen RZ nikoli.

Já pak navázal s ukázkou práce Palackého a Šafaříka, jak se jeví z jejich nedostižného díla Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache. Zvláště jsem připomenul výsledky hmotného výzkumu Cordova, jenž je součástí vzpomenuté publikace a položil otázku, zda je oprávněné upírat oponentům Dobrovského snahu po hledání pravdy.

Poukázal jsem též na zjištění pozdějších výzkumů (Vojtěch, Kašpar), které potvrdily Cordova zjištění stran stratigrafie psacích látek na RZ a na žalostnou situaci kolem zveřejňování informací z průzkumu Rukopisů tzv. Ivanovovým týmem.

Pro tento příspěvek byli posluchači vybaveni následujícím sylabem přednášky:

RUKOPIS ZELENOHORSKÝ OČIMA DOBROVSKÉHO A JEHO ŽÁKŮ

1. Dobrovského stanovisko známé a neznámé
2. Palacký a Šafařík o Rukopise zelenohorském
   1840 Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache
3. Údaje z Ältesten Denkmäler ve světle pozdějších výzkumů
   1930 fotografický průzkum prof. Vojtěcha
   1969 paleografický průzkum Jaroslava Kašpara (FF UK)
   1994 Protokoly tzv. Ivanovova týmu
4. Co by tomu asi řekl Dobrovský
   1967 zahájen průzkum RZ
   1969, 1970 vypravuje literatura faktu
   1975 tajná oponentura
   1994 vycházejí redukované Protokoly (SNM XXXVI řada C)
   1996 Fakta o Protokolech RKZ, Neklan
   1997 přepracované Protokoly RKZ na Internetu
   (http://otokar.troja.mff.cuni.cz/~podolsky/RKZ/RKZ.htm)

Pokus o dialog II.
Výbor ČSR

V minulém čísle Zpráv (č. 8 z 21. května 1998) jsme otiskli text dopisu, jímž Česká společnost rukopisná předložila Akademii věd České republiky nejzávažnější výsledky své badatelské činnosti o RKZ.

Níže otiskujeme odpověď AV ČR, k níž není co dodat.

AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY
VĚDECKÁ RADA

RNDr. Petr Harmanec, DrSc.
předseda

Zelená Hora
Ing. Jaroslav Gagan

Koncem června se v novinách (MF 26.6.1998) objevila zpráva, že nad osudem zámku Zelená Hora u Nepomuku visí otazník. Obec Klášter, jíž zámek patří, se ho snaží nabídnout k prodeji.

Začátkem srpna jsme s kolegou J. Urbanem podnikli průzkumný výlet na Zelenou Horu. Našim hlavním cílem bylo spatřit obraz znázorňující bitvu Jaroslava ze Šternberka proti Tatarům. Nástropní obraz namaloval někdy kolem roku 1689 freskař B. Podrázský (nebo Podhrázský), o něm se nám nepodařilo nic bližšího zjistit. Podobný obraz by měl být podle Augusta Sedláčka (Hrady, zámky a tvrze Království českého) také v Horažďovicích, bohužel na zámku v Horažďovicích o tom nic nevědí.

Obraz je velký asi 10 x 7 metrů, z něho je cca 2,5 m zabíleno (předchozí majitelé, nějací Plavcovi za první republiky nechali postavit v místnosti příčku a vznikla úzká chodba, kde je strop zabílen). Při případné rekonstrukci zámku by bylo vhodné příčku zrušit a celý obraz restaurovat (na mnoha místech jsou vidět praskliny). Část obrazu, která není vidět je zobrazena v IX. díle Sedláčka.

Zámek Zelená Hora je v dost špatném stavu, podařilo se obnovit pouze střechu a dvě stěny věže (díky zdrojům z pronájmu filmařům). Na zámku se točily tři filmy (mj. Černí baroni). Zámek je rozlehlý, asi 4500 metrů plochy ve třech patrech, mnoho dalších budov, např. kostel Nanebevzetí P. Marie (tam měl být podle Zákrejse obraz bitvy Jaroslava s Tatary, ale kde je mu konec, není známo), sýpka, pivovar, velká zarostlá zahrada atd. Po vojácích zůstalo také několik objektů a asfaltová cesta k zámku s parkovištěm.

Doufejme, že se najde v dohledné době movitý majitel, který zámek opraví a zabezpečí proti vandalům. Obec Klášter (asi 100 obyvatel), která zámek nyní spravuje, nemá prostředky na údržbu a případnou rekonstrukci. Zámek je dominantou Nepomuku a okolí.

Zámek nepodléhá restituci (i když se o něj vede restituční spor), protože poslední majitel plzeňský továrník Blažek, který zámek roku 1938 koupil od Plavců, nezaplatil státu převodní poplatky, zámek byl tedy zkonfiskován. Za války byli na zámku Němci, po nich přišli Američané, za generála Čepičky tam byli pétépáci (Pomocné technické prapory). Naše lidová armáda zámek opustila až v roce 1990.

Poslední tečka za Rukopisy
Mgr. Karel Nesměrák

Nedávno se na našem knižním trhu objevila již dlouho ohlašovaná kniha s názvem Poslední tečka za Rukopisy (1. vydání, 1500 výtisků, ARGO, Praha 1998, 187 + 22 str., ISBN 80-7203-077-9, 189 Kč). Jejím autorem je Josef Urban, který však není v žádném vztahu s předsedou naší společnosti ing. Jiřím Urbanem.

Podle slov autora je jeho kniha „román, odhalující šokující pravdu o původu Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského, dvou vzácných památek české literatury“. Autor svou knihu označuje jako „novou literaturu faktu“. Užívá styl podobný literatuře faktu, tedy včetně popisu pocitů a konání autora, a dospívá k „odhalení“, že Hanka s Lindou byli ve skutečnosti převlečené ženy Hannelore Vierteilová a Linda Janowitzová. Rukopisy jsou podle autora pravými středověkými díly, avšak Hanka s Lindou se „pokusily“ zpochybnit jejich pravost pomocí tzv. krycích falz. Jejich cílem byl „pravý opak revoluce: pomalá infiltrace určitých odvážných ideí do české společnosti prostřednictvím zpochybňování nezpochybnitelného. Posloužit jim k tomu měly památky na velkou českou minulost. Dovedly si dobře spočítat, že zraky národa se ihned po vydání obrátí zpět do hlubokého dávnověku, jenž ve všech dobách a zcela spolehlivě skýtá naděje na lepší dny příští, na slavnou budoucnost svobodných Čechů, jenž bude logickým pokračováním slavné minulosti. Obě ženy tuto naději upřímně sdílely, avšak kromě emancipace národa doufaly též v emancipaci pohlaví“.

Všem, kteří knihu četli, zamotala řádně hlavu. Stále není jasné, zda se jedná o satiru na literaturu faktu, obránce či odpůrce RKZ či celý Rukopisný spor. Jakému účelu má kniha sloužit a co autora vedlo k jejímu vydání se dosud nepodařilo zjistit.