Zprávy České společnosti rukopisné

Omyly romantické vědy
Výňatky z knihy Karla Sklenáře „Z Čech do Pompejí“

K velkým přehmatům romantické vědy patří poslední dílo Jana Kollára „Staroitalia slavjanská“, vyšlo v roce 1853 nákladem Císařské akademie věd. Jan Kollár v knize ukazuje, že latina je původně jedno ze staroslávských nářečí a že mnohá latinská vlastní jména i jiná slova jsou slovanského původu - např. Itálie = Vitalia od Vít, vítěz, Svantovít; Apeniny = Oheniny, hory ohnivé; Pompeje = Popely. Též v etruských nápisech objevil slovanská sdělení. Posledních úprav díla se ujal Kollárův přítel filolog Alois Vojtěch Šembera. Knihu posoudili a doporučili k vydání i Palacký a Šafařík, ne že by věřili obsahu, ale nechtěli podrývat pozice slovanské vědy.

V bavorském městě Bambergu Jan Kollár objevil v biskupském chrámě na soše lva nápis CARNI BU (Černobůh), psaný slovanskými runami. Později polský starožitník Wolanski četl nápis jako WALHALLAH. Profesor slavistiky na berlínské univerzitě Wojciech Cybulski prohlásil, že na lvu není žádný nápis, jen pár náhodných škrábanců a trhlin.

Černoboh bamberský (soudobá kresba)

Soubor bronzových sošek s runovými nápisy, takzvaní retránští bůžkové, byli poprvé zmíněni v literatuře v roce 1768 dr. Hempelem. Soubor byl dle ústní informace vykopán roku 1687 v obci Prillwitz v Meklenbursku, na domnělém místě slovanského hradiště Retry. Nejprve byli považováni za pravé. Za falzifikáty je prohlásil archeolog von Levezow, o pravosti pochybovali W. Grimm, Dobrovský. Jan Kollár obhajoval slovanský původ bůžků. Nápisy na bůžcích považoval za české nebo česko-německé, podle jiných jde o litevsko-německé nápisy. O bůžcích napsal v básni Slávy dcera. -dm-

Retranské idoly: vlevo Perun, vpravo Ragedast (soudobé vyobrazení)

Biblické paralely v básni Jaroslav RK
Mgr. Karel Nesměrák

K důkazu padělanosti RKZ bylo často používáno paralel, tedy shod s texty vzniklými před rokem 1817, z nichž údajní falzátoři čerpali (naposledy ještě Julius Dolanský v roce 1975). Na druhé straně byly hledány obránci Rukopisů paralely se staročeskou literaturou, na níž mohli mít RKZ vliv. Rád bych zde upozornil na dvě zajímavé biblické paralely, které se vyskytují v časově nejmladší básni Rukopisu královédvorského, v básni Jaroslav. Báseň, líčící tatarský vpád do Evropy, datovaný k roku 1241, v sobě obsahuje, jako jediná z celého RK, některé již zcela zřetelné křesťanské prvky, např. verš 8 „Máti Božia divy tamo tvoří.“ Je zajímavé, že v ní lze nalézt dvě biblické paralely.

První biblickou paralelu lze nalézt hned na dvou místech Jaroslava:

Verše mají paralelu se Žalmem 7,7:

Tato paralela je známa již poměrně dlouho. Staročeský text žalmů je doložen např. ze Žaltáře klementinského.

Druhé místo, část popisu Kublajevny, je obsaženo ve v. 28 - 30

obvlečena bě vsia v zlatohlavě,
hrdlo, ňadra rozhalena jmieše,
věnčena kameniem i perlami

Flajšhans upozornil na částečnou shodu s textem Kroniky trojánské:

rúcho zlatohlavé, drahým kamením i perlami krášlené.

Tyto verše RK mají však i daleko průkaznější paralelu, která, alespoň pokud je známo, dosud badatelům unikala. Jedná se o text Apokalypsy 17, 4, v němž se popisuje apokalyptická nevěstka. Nejprůkaznější je staročeské znění v tištěném Novém zákoně z r. 1497 (paleografický přepis pořízen podle fotografie v knize Kotvan I.: Inkunábuly Univerzitnej knižnice v Bratislave; Univerzitná knižnica, Bratislava 1960, obr. příloha č. 30):

Vulgata, Kralická bible i novodobý ekumenický překlad mají poněkud jiný text:

Naskýtá se otázka, zda básník resp. písař nepoužil této biblické paralely záměrně, když chtěl popsat tatarskou, tedy pohanskou princeznu, která „hrdlo, ňadra rozhalena jmieše“ rozhodně nezapadala do obrazu křesťanské cudné dívky.