Zprávy České společnosti rukopisné

Rukopisná Olomouc 2000
Ing. Jiří Urban

Rozhodnutí o tom uspořádat v roce 2000 valnou hromadu v Olomouci nespadlo z nebe. Již delší dobu jsme zvažovali přiblížit místo našeho každoročního setkání moravským členům, zkrátka udělat něco proti pragocentrismu. V tomto roce se dva moravští členové dožívají osmdesátky, Adámkova publikace Tataři na Moravě v dubnu ještě čpěla tiskařskou černí a tak se zde najednou seběhlo více důvodů zvolit místo činu tak, jak bylo zvoleno. Oznámení bylo avizováno v dostatečném předstihu zvláštní pozvánkou a pak ještě upřesněno ve Zprávách č. 13.

V prostředí příjemné kavárny Muzea umění se sešlo celkem 16 pozvaných včetně dvou nově přijatých členů a dvou externích zájemců.

Účastníci vyslechli zprávu o činnosti Společnosti za minulý rok, v níž bylo konstatováno dosti positivních počinů na poli rukopisné osvěty. Vedle vydání tří čísel Zpráv (11, 12, 13) zde možno uvést samizdatové publikace z internetových zdrojů (Bitva u Olomouce 1241, 5. vydání Kdo je kdo v rukopisném sporu), konečně již zmíněné vydání Adámkovy publikace Tataři na Moravě. Kromě těchto klasických papírových materiálů slouží k propagaci naší věci Webovské stránky Společnosti a soukromé stránky některých našich členů (Gagan, Nesměrák, Urban), které se průběžně obohacují.

Valná hromada schválila členství paní Maršálové z Prahy, paní Alžběty Königové z Přerova a Dr. Jiřího Beránka z Prahy. Zároveň vzala na vědomí, že řady Společnosti opustila Mgr. Dana Mentzlová pro zaneprázdnění.

Na programu našeho setkání následovala gratulace čtyřem seniorům Společnosti, Dr. Juliu Endersovi, Prof. Z. F. Danešovi, Ing. arch. R. Šolcovi a B. Barašíkovi, kteří se v roce 2000 dožívají 80 let. Jubilantům byly předány pamětní listiny a faksimile RZ, které pro tuto příležitost vydalo nakladatelství Neklan. Po přípitku následovaly osobní gratulace a družná beseda s jubilanty.

Dle programu byly pro účastníky valné hromady předneseny dvě přednášky. Ing. arch. Šolc promluvil o stavebních památkách Olomouce a jejich vztahu k bitvě s Tatary, k rukopisným událostem před 80 lety byl orientován můj příspěvek.

Odpoledne se dění přesunulo do jednoho ze sálů přilehlého muzea, kde Dr. Enders v přednášce pro veřejnost shrnul hlavní poznatky svých bádání o jazyku a stylu Rukopisů. Následovala repríza přednášky Ing. arch. Šolce o olomouckých architektonických památkách, tentokráte modifikovaná pro méně zasvěcené publikum. Diskuse k přednáškám povstala z podnětů přítomných rukopisníků. Účast veřejnosti byla velice slabá a to i přes značné úsilí, vynaložené na propagaci.

Neformální rozpravy členů a hostů pak pokračovaly v muzejní kavárně až do večerních hodin.

Zelená Hora
Ing. Jaroslav Gagan

Ve dnech 17. a 18. června 2000 byl po šesti letech pro veřejnost zpřístupněn zámek Zelená Hora u Nepomuku. Akce se konala pod patronátem Ing. Jiřího Holce z Rozvojového centra mikroregionu Nepomucko. Česká společnost rukopisná se zúčastnila výstavou dokumentů a literatury k nálezu Rukopisu zelenohorského na zámku Zelená Hora i v Městském muzeu Nepomuk.

Vzhledem k velké propagaci v médiích a také příznivému počasí se na Zelenou Horu podívalo v sobotu asi 2500, v neděli 1200 návštěvníků. Kromě vlastního zámku si mohli prohlédnout několik expozic. V kostele byla výstava dokumentů z obce Klášter, na jejímž území Zelená Hora leží a obec Klášter zámek spravuje. Na několika panelech byl ukázán rozvoj obce od dob, kdy zde stával cisterciácký klášter, zbořený v roce 1420 husity. Dodnes je v obci vidět část původního zdiva kláštera, zajímavá je vstupní brána před kostelem sv. Markéty. Na dalších panelech byla vzpomenuta Zelenohorská jednota (založena 1465), historie zámku na Zelené Hoře, podoby zámku a ukázky z rekonstrukce (1966). V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Zelené Hoře je hrobka Jeronýma Colloredo-Mannsfelda – vlastnil zámek v době nálezu Libušina soudu – na jejíž desce je psáno:

Dne 23. července 1822 v půl druhé po poledni
povolán v lepší život, zůstavuju věrné ženě,
dobrým dětem, a poddaným svoje srdce,
kteréž jim vždycky náleželo.
Hieronimus Colloredo-Mannsfeld

V prvním patře zámku si mohli návštěvníci prohlédnout výstavu fotografií pana Milana Demely, letecké snímky zámku Zelená Hora a zajímavé záběry z okolních vesnic, odkud je vidět zámek. Dále zde vystavoval pan Bohuslav Šotola dobové dokumenty a vojenský materiál (svůj dřevěný vojenský kufr a osobní věci vojáka, uniformu ad.) = vzpomínka na Pomocné technické prapory (Černé barony), s nimi sloužil na Zelené Hoře.

V prvním patře je také slavná šternberská místnost s nástropní freskou bitvy Jaroslava ze Šternberka s Tatary roku 1241. Freska má velmi syté barvy a je v dobrém stavu, jen několik menších prasklin a drobná poškození. Při případné rekonstrukci by bylo dobré zrušit příčku, která byla dodatečně postavena a skrývá na chodbě pod omítkou asi 2 metry obrazu. Tuto skrytou část můžeme vidět na obrázku v časopisu Světozor (1886/č. 20); podle fresky na zámku pro časopis nakreslil 18-letý student pražské malířské akademie Bohumil Podhrázský. Kresbu převzal August Sedláček do Hradů, zámků a tvrzí království Českého (díl IX.). Freska pochází asi z konce 17. století, její autor není znám. Nepřesnou formulací v Novém slovníku československých výtvarných umělců Dr. Prokopa Tomana (1947) se jméno Podhrázský mylně dostalo do knih o hradech a zámcích jako jméno freskaře, který měl namalovat původní fresku.

V přízemí zámku je veliká místnost s klenutým stropem, původně nazývaná po německu kvelb. Tady nalezl Josef Kovář v roce 1817 dva pergamenové listy s českým textem Libušina soudu. Později byla místnost rozdělena příčkou na dva byty zámeckých úředníků. Jsou zde dvě mramorové cedule se shodným nápisem.

LIBUŠIN SOUD
nalezen zde
1817.

Menší cedule v chodbě má rozměry 19,5 × 20 cm, větší cedule se zlatým nápisem má rozměry 49 × 64 cm, včetně ozdobného rámu 70 × 85 cm. V této velké místnosti bývalého hospodářského sklepa uspořádala Česká společnost rukopisná výstavu k nálezu Rukopisu zelenohorského. Na několika panelech byly tyto ukázky:

1. Česká společnost rukopisná (historie, činnost, přednášky a výstavy, knihovna a archiv)
2. Nález RZ (historie nálezu Libušina soudu)
3. Obsah RZ
4. Hmotná stránka
5. Námitky Josefa Dobrovského
6. Obrana Palackého a Šafaříka
7. Cordův průzkum 1840
8. Hanka fecit
9. Vojtěchův průzkum 1930
10. Sborník ČSAV (RKZ – dnešní stav poznání)
11. Zkoušky Ivanovova týmu
12. Fakta o Protokolech RKZ
13. Rukopis královédvorský a Zelená Hora

Dále zde byly tři panely s ukázkami vlivu RZ na výtvarné umění (Jak vypadala Libuše? - V. Pechar, J. Wagner, K. Svolinský, M. Švabinský, F. Jenewein, J. V. Myslbek, J. E. Mařák, B. Joukl, M. Aleš). Na stolech jsme na ukázku vystavili některé knihy z Knihovny ČSR, týkající se Zelenohorského rukopisu a ukázky z internetových www stránek. Dále nové knihy s rkp. tematikou z nakladatelství NEKLAN a propagační materiály vydané k této akci otevření zámku Zelená Hora.

Akce se vydařila, naše výstava byla hojně navštívena a mnozí z návštěvníků projevili velký zájem o Zelenohorský rukopis. Podobná akce by se měla každoročně opakovat; snad se najde movitý zájemce, který zámek Zelenou Horu zrekonstruuje.

Tataři a město Hammeln
Ing. arch. Radomil Šolc

Olomouckým arcibiskupem byl v roce 1245 jmenován Bruno ze Schauburgu, sídla asi dvacet kilometrů od proslulého Hammeln. Jméno duchovního je dnes zvěčněno na pamětní desce chrámu sv. Václava. Když Bruno uviděl, jak po tatarském vpádu r. 1241 je střední Morava vylidněna, jmenoval lokátora (tj. osidlovače), aby vyvedl část mladých hammelnských selských rodin na Olomoucko a Brněnsko. O tom svědčí mj. i název vsi Hamlíkov (dnes zaniklé) a jména některých obyvatel té doby Hamel, Hamal, Haemler a další. Tak vysvětluje vznik pověsti o bájném krysaři a tajuplném odchodu místní mládeže z města německý historik Wolfgang Wann, původně opavský archivář. Vydal o tom po padesátiletém studiu v roce 1984 příslušnou knihu. Je tím v rozporu s některými českými historiky, jimiž se mísí Tataři s Kumány a dalšími Mongoly, ale co se dá dělat. Bližší je ve spisech Dušana Uhlíře: Brněnský pitaval (Rovnost, Brno 1992) a Františka Adámka: Tataři na Moravě (Neklan, Praha 1999).

Dnešek a sborník „RKZ – dnešní stav poznání“
Ing. Jiří Urban

V tomto roce byl vydán v nakladatelství Academia 3. díl Lexikonu české literatury, který je pro nás interesantní tím, že obsahuje heslo Rukopisy královédvorský a zelenohorský.¹

Autorem je Dr. Mojmír Otruba, odborník dobře obeznámený s problematikou RKZ. Spolu s M. Řepkovou sepsal stať „Literárněvědná problematika RKZ“ ve známém sborníku „RKZ – dnešní stav poznání“ z roku 1969 (dále Sborník). Je vědeckým redaktorem Sborníku a autorem předmluvy, kde vysvětluje souvislost mezi jeho obsahem a hmotným průzkumem Rukopisů, zabezpečovaným mimo rámec ČSAV.

Pasáž by bylo možno komentovat v mnoha směrech. Zde se omezím na dvě stanoviska, která představují zjevnou a významnou odchylku od Sborníku.

Gebauerovo stanovisko prezentuje autor v Lexikonu takto:

„ ... stať J. Gebauera. Obsahovala výčet jazykových jevů vyvolávajících nedůvěru v pravost i poukazujících k V. Hankovi jako k nejspíše možnému falzátorovi.“

Takovéto podání nedává tušit nic o „problému tzv. koincidencí v Gebauerově kritice“. Tak je nazvána jedna Komárkova stať ve Sborníku v níž se doznává, třebaže velice zastřeně, že Gebauerův důkazní systém je závislý na osobě Václava Hanky.

Výsledek chemického zkoumání Rukopisů z 19. století charakterisuje autor v Lexikonu takto:

„dosavadní chemické zkoušky jednoznačně nepodpořily názor o padělanosti.“

Sborník (str. 40) se však odvážil připustit, že „vážným úspěchem obránců byl výsledek chemického zkoumání RK, jehož závěr zněl v podstatě ve prospěch RK“. Můžeme se ptát, jestli tento názorový posun od roku 1969 je důsledek nově zjištěných skutečností nebo zda pro tyto odchylky je třeba hledat jiná vysvětlení.

Jedna barokní zmínka o bitvě s Tatary roku 1241
Mgr. Karel Nesměrák

O bitvě s Tatary u Olomouce roku 1241 se zmiňuje celá řada barokních pramenů (Kruger, Balbín, Schmidl ad.). Jedním z dosud v rukopisné literatuře nezmíněným barokním pramenem je i teze Jodoca Wulffa ze Schwartzenwolffu Vestigia virtutis et nobilitatis Sternbergicae (Stopy statečnosti a vznešenosti šternberské) z roku 1661.

Tisk doprovázejí dvě ilustrace navržené Karlem Škrétou a v mědirytu provedené Danielem Wusimem. První zobrazuje deskový obraz v chrámu Božího těla v Olomouci, na němž je P. Maria a čtyři zázračné výjevy z jejího působení. Druhý zobrazuje náhrobek Jaroslava ze Šternberka, pochovaného v Anežském klášteře v Praze.

První ilustrace je reprodukována na následující straně.² Překlad legendy pod rytinou: „Zpodobení starého zastřeného dřevěného obrazu uchovávaného v chrámu Božího těla v Olomouci v konviktu, na památku zázračného vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary L. P. 1241.“ Zajímavý je zejména střední motiv, znázorňující vojsko ubírající se do bitvy. Uprostřed zobrazená postava se zdviženým mečem v pravici by mohl být sám Jaroslav ze Šernberka, který podle RK „mečem Kublajevica zachvátí, ot ramene šúrem k kyčlu protče“.

Recenze

Nové tituly z nakladatelství Neklan

Rukopisná literatura se v letošním roce rozšířila o tři nové tituly vydané nám velmi dobře známým nakladatelstvím Neklan.

Prvním je, na stránkách Zpráv již několikráte zmíněná, studie Františka Adámka: Tataři na Moraně (1. vydání, Neklan, Praha 2000, ISBN 80-901987-8-3, 134 s.). Ve studii významného moravského archeologa, je shromážděno značné množství informací a dokladů o tatarském vpádu na Moravu roku 1241, tedy o události, která je ve většině odborné literatury popírána. Autor poskytuje velmi přesnou rekonstrukci tatarského tažení i průběhu bitvy u Olomouce.

Druhou publikací je přesné barevné faksimilové vydání Rukopisu zelenohorského (Neklan, Praha 2000, ISBN 80-901987-9-1), vydané na počest zasloužilých členů ČSR Dr. J. Enderse, Prof. Z. F. Daneše, Ing. arch. R. Šolce a B. Barašíka v bibliofilském nákladu pouhých 100 výtisků.

Konečně třetí, nejnovější, publikací je Almanach rukopisné obrany V. (1. vydání, Neklan, Praha 2000, ISBN 80-902759-0-7, 166 s.), přinášející nové jazykovědné stati J. Enderse, jubilejní články (Palacký, Goethe, Masaryk), literární archiv aj. -kn-

Průvodce po rukopisných fondech v České republice

Za velmi důležitý počin je třeba považovat vydání prvních dvou dílů Průvodce po rukopisných fondech v České republice:

Průvodce vydávaný Komisí pro soupis a studium rukopisů si klade za cíl podrobně zmapovat rukopisné bohatství všech knihoven v České republice. Jedná se především o rukopisy vzniklé do roku 1800. Postupně jsou popisovány všechny knihovny (veřejné i soukromé), které ve svém fondu vlastní byť i jediný rukopis. U každé knihovny je uveden počet rukopisů, jejich jazyk, datace, oborové zařazení a příslušná literatura či katalogy. Oba svazky průvodce doplňují podrobné rejstříky a obrazová příloha. -kn-

Spor o Dalimila

Ředitel Podještědského muzea Tomáš Edel vydal v nakladatelství ISV, Praha 2000, závažnou práci „Příběh johanitského komtura řečeného Dalimil. Kapitola z dějin české politiky“. Píše přesvědčivým způsobem, že autor naší nejslavnější kroniky, někdy z roku 1314, je vysokoškolsky vzdělaný žitavský šlechtic Jindřich z Varensdorfu (asi 1265 – 1346), věrný svému pánu Jindřichu z Lipé – synu zakla-datele rodu Chvala. Kronika byla reakcí na obsazování českých úřadů Němci Janem Lucemburským, na což doplatil i pán z Lipé. Brzy na to byl asi také sepsán Rukopis královédvorský, u nějž je krajně podezřelý vlastenecký podtext. Dodnes ještě marně hledáme jeho (jejich) básníka. Hanku už máme. -rš-

Kuriozity v Pražských kuriozitách

Známý haškovský badatel PhDr. Radko Pytlík je mimo jiné i autorem knihy Pražské kuriozity (2. přepracované a rozšířené vydání, Emporius, Praha 1999, ISBN 80 901980-9-0, 240 s.), přinášející ledacos neznámého z pražské historie. Z této publikace přetiskujeme (včetně původní grafiky) několik vskutku „kuriózních“ zmínek k problematice RKZ. K jejich hodnocení netřeba slov (důrazy -kn-).

• s. 16 – 17: „Ha, ty naše slunce, Vyšehrade tvrd“! Tak pěje Lumír, hrdina prastarých bájí; oslavuje tím nejen skalnatou výspu Prahy, ale zároveň i hrdost a pýchu Českého království, jenž je „všem cudzím na postrach“. Báje je to krásná, Bedřich Smetana ji skvělým způsobem zhudebnil, leč původně bylo všechno jinak. Prastarý epos oslavující Vyšehrad nebyl vůbec tak starý, vždyť vznikl až v devatenáctém století. Už koncem tohoto věku byl odhalen jako zdařilá falzifikace. ... Proč si však padělatelé a autoři nepravých, leč jímavých Rukopisů vybrali za téma právě Vyšehrad? Náznaky vyčteme již z básně samé. V Písni o Vyšehradu, jež byla nejstarší částí rukopisu Zelenohorského (podle naleziště na Zelené Hoře), má skalnatý ostroh nad Vltavou dominantní význam.

• s. 18 – 19: O původu Prahy říká Píseň o Vyšehradu velice málo, vlastně skoro vůbec nic; město se tam vynořuje jakoby z oparu mlh, což odpovídá mytologickým pověstem o Libušině věštbě. Přitom Praha je ve zmíněných apokryfech vykreslena od západu, jakoby viděna z místa staršího a věštbami již „zasvěceného“ Vyšehradu:

  Na vrše, kdě stáchu, pokraj lesa:
  aj vsja Praha mlčie v jutřniem spání,
  Vltava sě kúřie v raniej páře,
  za Prahú sě promodrujú vrsi,
  za vrchy vzchod šedý projasňuje ...

  Píseň o Vyšehradu, ač je půvabným literárním dílem, nelze považovat za historický pramen. Měla být dokladem o původu přemyslovské dynastie a jejích slovanských předchůdců; tuto verzi obhajuje znamenitě. Autor podvrženého „rukopisu“ byl velmi důkladný, neboť důslednost a důmyslnost je znakem zdařilé mystifikace.

• s. 214: Druhý z uchazečů, český žurnalista a spisovatel Josef Linda, objeví velebnou Píseň o Vyšehradu a společně se správcem knihovny českého muzea Václavem Hankou se stane jedním z „autorů“ senzačního nálezu – Rukopisu Zelenohorského. Prapůvod slovanského kmene v českých zemích doložený původním rukopisem! Co na tom, že domnělá prastará památka se za několik desetiletí ukáže jako grandiózní mystifikace?

• s. 240: Seznam literatury slouží k zaštítění tezí pomocí autorit, zde toho není potřeba. Namísto toho vyslovuje se všem předchůdcům upřímný dík.

-kn-

Pozvánky

Výstava „Ve znamení nové doby,
první dvě století tištěné knihy v Čechách“

Ve dnech 1. – 30. listopadu 2000 se v Zrcadlové kapli pražského Klementina uskuteční výstava „Ve znamení nové doby, první dvě století tištěné knihy v Čechách“. Výstava čerpající z fondů Národní knihovny ČR představí významné a vzácné tisky pražských a domácích tiskařů v tematických celcích dokumentujících domácí knižní kulturu, spojení se světem a vzájemné ovlivňování evropských kultur. Jde o vzácné tisky od počátku 16. do konce 17. století (bible, spisy M. Luthera, Schedelova kronika, vydání Erasma Rotterdamského, spisy Komenského, Balbína).

Přehled přednášek Kruhu přátel českého jazyka na podzim roku 2000

Podzimní večery je možno si zpříjemnit návštěvou některé z přednášek věnovaných problematice českého jazyka a literatury, které pořádá Klub přátel českého jazyka. Přednášky se konají každou středu od 18.00 hodin v posluchárně č. 18 Filosofické fakulty UK (nám. J. Palacha, Praha 1).

Drobné zprávy

„SOUTĚŽ! SOUTĚŽ! SOUTĚŽ!“

Tak nadepsal svůj článek Týdeník Rozhlas 34/2000, aby pokračoval: „Kompresionistické cento. Cento – tak se nazývá báseň složená, ‚sešitá‘ z veršů různých básníků. Literární redakce ČRo připravila jedno takové cento z veršů patnácti českých básníků 19. a 20. století do loňského silvestrovského pořadu nazvaného Kompresionismus. Svou rozvernou parodii na umělecké manifesty, ale také na sešívanou postmoderní kulturu, reprizovala pro pobavení posluchačů. A zároveň vyhlásila pro milovníky literatury soutěž,“ určit původ alespoň deseti úryvků níže uvedených. Lze jen litovat, že se soutěže asi nezúčastnili objevitelé paralel, rozverné to „parodie“ na RKZ; ti by ji jistě vyhráli. -rš-

Svobodná Evropa o F. Marešovi

Rozhlasová stanice Svobodná Evropa si vzpomněla na prof. Františka Mareše dne 27.7.2000 poznámkou, jak po právu kritizoval stav českého národa před 2. světovou válkou, kdy „tehdejší poměry nás zasáhly až na dřeň“. -rš-

Členské zprávy

Příprava Hankova sborníku

V příštím roce si připomeneme 210. výročí narození a 140. výročí úmrtí nálezce Rukopisu královédvorského, významného buditele, editora staročeských památek, básníka a vědce Václava Hanky. K této příležitosti připravujeme vydání sborníku věnovaného životu a dílu Václava Hanky. Rád bych se touto cestou obrátil na všechny členy ČSR, kteří by mohli přispět svými náměty, případě literaturou k tomuto tématu. Jedná se zejména o sestavení co nejpodrobnější Hankovy biblio-grafie. Své případné příspěvky adresujte na adresu: Karel Nesměrák, Tusarova 24/1520, 170 04 Praha 7. Předem Vám děkuji. -kn-

O výpravě na jihozápad

11. června 2000 za časných ranních hodin vyrazila skupinka odvážlivců ze Společnosti na poznávací zájezd do jihozápadních Čech.

Výlet připravil Ing. arch. Radomil Šolc s velkou péčí, které vděčíme nejen za zpřístupnění tajných míst, ale i za tištěného průvodce, vydaného v malém nákladu u Fatterleho. Titulní strana, o jejíž výtvarnou hodnotu se zasloužil Josef Mánes nese moto tohoto znění:

CESTA NA JIHOZÁPAD aneb ŠPATNÝ KONEC UŽ NIC NESPRAVÍ

Přehledná mapa v měř. 1:1 000 000 v úvodní části průvodce jasně ukazuje, která místa byla vybrána k navštívení: Přeštice, Lužany, Skála v Černém lese, Otín, Předslav, Němčice, Lázeň, Žinkovy, Prádlo, Nepomuk, Zelená Hora, Klášter.

Bezvadná organizace, skvělý výběr lokalit, zasvěcený výklad a krásné počasí nám poskytlo neobyčejné množství poznatků a krásných zážitků. To vše se bude při příštím výletu jen stěží opakovat. Zvedl nám organizátor a sponzor akce laťku strašně vysoko. I přes to mu patří náš upřímný dík. -un-

Poznámka k placení členských příspěvků

Již tradičně si dovoluji připomenout všem členům ČSR, kteří dosud nezaplatili letošní členské příspěvky, možnosti jejich zaplacení. Členské příspěvky na rok 2000 zůstávají v již tradiční výši, tedy:

Členské příspěvky lze uhradit třemi způsoby:

1. bankovním převodem na účet České společnosti rukopisné, u České spořitelny, Praha 5, Plzeňská 76, číslo účtu 125707309/0800;

2. poštovní poukázkou na adresu pokladníka ČSR: Karel Nesměrák, Tusarova 24/1520, 170 04 Praha 7 (do zprávy pro příjemce uveďte laskavě, za který rok členský příspěvek platíte);

3. osobně pokladníkovi ČSR na každé schůzce a akci ČSR.

-kn-

Upozornění k říjnové pracovní schůzce

Upozorňujeme, že příští pravidelná pracovní schůzka se mimořádně přesouvá z 12. října na 19. října 2000. Schůzka se bude konat od 17 hodin v místnosti B 575 na Stavební fakultě ČVUT, Thákurova 7, Praha 5 - Dejvice. Další schůzky se budou konat jako obvykle každý druhý čtvrtek v měsíci.

Poznámky

1. Přepis textu je přístupný na adrese: http://kix.fsv.cvut.cz/~gagan/rukopisy/ENCYKL/lexikon.htm

2. Podle otisku v knize Horák F.: Česká kniha v minulosti a její výzdoba. 1. vydání, nakladatel František Novák, Praha 1948, s. 171