Český rozhlas
Kavárna Bohemia
2. září 2000

Redaktoři Ota Nutz a Jiří Vejvoda pozvali do pořadu Českého rozhlasu Kavárna Bohemia pana Petra Daneše z Tacomy (stát Washington, USA), který střídavě žije v USA a v České republice. Vystudoval matematiku a počítače; když je v Čechách pracuje pro Národní muzeum - překládá. Z rozhovoru, který se týkal jeho zájmů (mj. létání), jsem vybral část týkající se jeho otce prof. Z. Daneše a Rukopisů.
p.s.
Přepis audionahrávky pořadu není úplně přesný, protože redaktoři rozhlasu neustále skákali do řeči panu Danešovi, odbíhali od tématu rozhovoru a zase se oklikou vraceli.


Redaktor:  Váš otec, říkal jste, se zabývá historií, ač je geofyzik...
Řekněte mi něco o tom jeho objevu v oblasti Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Pan profesor Daneš ten věčný spor, nechci říct vyřešil, ale prostě je na stopě jeho řešení, je to tak?
Daneš:  Já samozřejmě o tom nevím tak moc jako on. On to studoval tady, když byl mladý.
Redaktor:  Tatínkovi je osmdesát, to znamená když byl mladý ve 30-tých letech?
Daneš:  Ano.
Redaktor:  Kdy to ostatně bylo velice živé.
Daneš:  Bylo. Ono se zdá, že ta otázka teď je spíš politická než vědecká. Lidi kteří jsou teď na místě rozhodujícím o budoucnu dalších žáků jsou ti, kteří se tam dostali tím, že se posadili na jednu stranu této otázky a to, že je to podvod.
Redaktor:  Že je to falsum, že to napsal Hanka.
Daneš:  Ano. Táta říká - odhoďme otázky falsa - podíváme se, co o tom kdo ví. A zdá se, že otázka zda je to z 11. století nebo z 19. století nic neznamená, protože to nejsou nakonec jediné dvě možnosti. To, že to není jedno neznamená automaticky, že to je to druhé. A důkazy, že to není z 11. století jsou jasný. Důkazy, že to je podvod, neexistují. Správně řečeno, to co lidi podávají jako důkazy, je tak slabomyslné, že to žádný opravdový vědec nemůže brát vážně.
Redaktor:  Co z toho může vyplývat?
Daneš:  On tvrdí, že je to zhruba z 15. století, že to někdo napsal jako dárek, jako úctu nějakému svému hostiteli. A že to napsal ve stylu něčeho staršího. Např. otec sám má krasopis jako jeden svůj koníček; samozřejmě to nepíše ve stylu 20. století, píše to ve stylu starých rukopisů. Ale to neznamená, že je to nějaké falsum, je to umělecké napodobení něčeho. Dnes lidi píšou hudbu, která napodobuje Bacha, Beethovena, ale to neznamená, že ty svoje díla snaží prodat jako Beethovenovu skladbu.
Redaktor:  Proč došel tatínek zrovna k tomu ukotvení k 15. století - zkoumáním jenom stáří papíru nebo to také ze stylu usoudil?
Daneš:  To je docela složité a já si nepamatuji tak dobře, abych to mohl přesně vyložit. Ale bral v úvahu důkazy - opravdové faktické důkazy. Například chemicky se zjistilo, že to nemůže být z 11. století, musí to být z pozdější doby. Hanka se někoho ptal, co znamená nějaké staré slovo - to někteří lidé berou jako důkaz, že to Hanka napsal. Když se člověk trochu zamyslí, tak vidí, že to je nesmysl. Buď Hanka to slovo vůbec neznal a pak by ho ta souprava písmen nenapadla vůbec nijak použít anebo to slovo někde viděl, ale nevěděl co znamená. To nejspíš naznačuje, že to viděl v těch rukopisech a nevěděl co to znamená, tak někomu napsal a zeptal se, co to je.
Redaktor:  Ale tam je jeden docela důležitý fakt, který v minulém století - kdy vlastně vzplály vášně mezi obránci a odpůrci Rukopisů - nemohli ověřit některé skutečnosti, které ověřila v tomto století moderní chemie. A tam je například jasně řečeno, že Hanka nemohl pořídit toto falsum, protože chemické složení toho papíru, spojení inkoustu a toho papíru není jednoduše z počátku 19. století - čili musí být starší. A protože se to stalo předmětem politických vášní a bojů, tak všechny argumenty, které přicházely v úvahu, kromě toho, že je to buď padělek anebo je to originál - byly odsunuty pod koberec - spadly pod stůl. A právě pan prof. Daneš s odstupem těch asi 12 tisíc kilometrů v Tacomě...
Daneš:  A dnes už také s odstupem několika desetiletí.
Redaktor:  ...to řeší. Nicméně Miroslav Ivanov to vlastně řešil 30 let. Když tatínek pokračoval v tom bádání v Americe, což předpokládám trvá možná dodnes - je abych tak řekl jeho velmi zajímavý osamělý koníček anebo kontaktuje tady třeba historiky a snaží se je o tom přesvědčit a oni buď odmítají nebo mlčí nebo souhlasí? Jak probíhá komunikace s vlastí, zvláště teď, když to jde?
Daneš:  No teď samozřejmě líp. Před deseti lety a dřív to bylo horší. Píše si s lidma...
Redaktor:  Ale v každém případě Národní muzeum, a to mi objasněte souvislost vašeho zaměstnání tam, mu vydalo separát k tomuto výzkumu.
Daneš:  On se spřátelil s Národním muzeem už před dosti dlouhou dobou.
Redaktor:  To vy jste s nimi neměl nic společného?
Daneš:  Ne, já jsem začal teprve teď posledních pár let. On jim totiž koupil Xerox, když tady takové mašiny byly docela nepřístupné a tehdejší vláda to považovala jako nebezpečné.
Redaktor:  Xerox byl považován za možnost kopírovat protistátní materiály.
Daneš:  Bylo to nebezpečné. Pořídil jim to a od té doby se s nimi přátelí. Když jsem sem začal jezdit častěji, tak mě také představil; od té doby tam dělám.
Redaktor:  Takže vydání toho separátu, o kterém mluvil Ota, bylo zase abych tak řekl, úklonou přes oceán na druhou stranu. Umožněním vyslovit nahlas svůj názor.
Daneš:  Je to malá knížečka "Rukopisy bez tajemství a záhad" a dívá se na to právě z hlediska. že odhodíme všechna ta slova jako zvrhlost, padělání a falsum, že to vlastně nic neobjasňuje. Probere se to, co se opravdu o tom ví.


©  Petr Daneš
©  Ota Nutz
©  Jiří Vejvoda
©  Český rozhlas