Redaktor: Váš otec, říkal jste, se zabývá historií, ač je
geofyzik...
Řekněte mi něco o tom jeho objevu v oblasti Rukopisů
Královédvorského a Zelenohorského. Pan profesor Daneš ten věčný spor, nechci
říct vyřešil, ale prostě je na stopě jeho řešení, je to tak?
Daneš: Já samozřejmě o tom nevím tak moc jako on. On to
studoval tady, když byl mladý.
Redaktor: Tatínkovi je osmdesát, to znamená když byl mladý ve
30-tých letech?
Daneš: Ano.
Redaktor: Kdy to ostatně bylo velice živé.
Daneš: Bylo. Ono se zdá, že ta otázka teď je spíš politická než
vědecká. Lidi kteří jsou teď na místě rozhodujícím o budoucnu dalších žáků
jsou ti, kteří se tam dostali tím, že se posadili na jednu stranu této
otázky a to, že je to podvod.
Redaktor: Že je to falsum, že to napsal Hanka.
Daneš: Ano. Táta říká - odhoďme otázky falsa - podíváme se, co
o tom kdo ví. A zdá se, že otázka zda je to z 11. století nebo z
19. století nic neznamená, protože to nejsou nakonec jediné dvě
možnosti. To, že to není jedno neznamená automaticky, že to je to druhé. A
důkazy, že to není z 11. století jsou jasný. Důkazy, že to je podvod,
neexistují. Správně řečeno, to co lidi podávají jako důkazy, je tak
slabomyslné, že to žádný opravdový vědec nemůže brát vážně.
Redaktor: Co z toho může vyplývat?
Daneš: On tvrdí, že je to zhruba z 15. století, že to
někdo napsal jako dárek, jako úctu nějakému svému hostiteli. A že to napsal
ve stylu něčeho staršího. Např. otec sám má krasopis jako jeden svůj
koníček; samozřejmě to nepíše ve stylu 20. století, píše to ve stylu
starých rukopisů. Ale to neznamená, že je to nějaké falsum, je to umělecké
napodobení něčeho. Dnes lidi píšou hudbu, která napodobuje Bacha,
Beethovena, ale to neznamená, že ty svoje díla snaží prodat jako
Beethovenovu skladbu.
Redaktor: Proč došel tatínek zrovna k tomu ukotvení k
15. století - zkoumáním jenom stáří papíru nebo to také ze stylu
usoudil?
Daneš: To je docela složité a já si nepamatuji tak dobře, abych
to mohl přesně vyložit. Ale bral v úvahu důkazy - opravdové faktické důkazy.
Například chemicky se zjistilo, že to nemůže být z 11. století, musí to
být z pozdější doby. Hanka se někoho ptal, co znamená nějaké staré slovo -
to někteří lidé berou jako důkaz, že to Hanka napsal. Když se člověk trochu
zamyslí, tak vidí, že to je nesmysl. Buď Hanka to slovo vůbec neznal a pak
by ho ta souprava písmen nenapadla vůbec nijak použít anebo to slovo někde
viděl, ale nevěděl co znamená. To nejspíš naznačuje, že to viděl v těch
rukopisech a nevěděl co to znamená, tak někomu napsal a zeptal se, co to
je.
Redaktor: Ale tam je jeden docela důležitý fakt, který v
minulém století - kdy vlastně vzplály vášně mezi obránci a odpůrci Rukopisů
- nemohli ověřit některé skutečnosti, které ověřila v tomto století moderní
chemie. A tam je například jasně řečeno, že Hanka nemohl pořídit toto
falsum, protože chemické složení toho papíru, spojení inkoustu a toho papíru
není jednoduše z počátku 19. století - čili musí být starší. A protože
se to stalo předmětem politických vášní a bojů, tak všechny argumenty, které
přicházely v úvahu, kromě toho, že je to buď padělek anebo je to originál -
byly odsunuty pod koberec - spadly pod stůl. A právě pan prof. Daneš s
odstupem těch asi 12 tisíc kilometrů v Tacomě...
Daneš: A dnes už také s odstupem několika desetiletí.
Redaktor: ...to řeší. Nicméně Miroslav Ivanov to vlastně řešil
30 let. Když tatínek pokračoval v tom bádání v Americe, což
předpokládám trvá možná dodnes - je abych tak řekl jeho velmi zajímavý
osamělý koníček anebo kontaktuje tady třeba historiky a snaží se je o tom
přesvědčit a oni buď odmítají nebo mlčí nebo souhlasí? Jak probíhá
komunikace s vlastí, zvláště teď, když to jde?
Daneš: No teď samozřejmě líp. Před deseti lety a dřív to bylo
horší. Píše si s lidma...
Redaktor: Ale v každém případě Národní muzeum, a to mi
objasněte souvislost vašeho zaměstnání tam, mu vydalo separát k tomuto
výzkumu.
Daneš: On se spřátelil s Národním muzeem už před dosti dlouhou
dobou.
Redaktor: To vy jste s nimi neměl nic společného?
Daneš: Ne, já jsem začal teprve teď posledních pár let. On jim
totiž koupil Xerox, když tady takové mašiny byly docela nepřístupné a
tehdejší vláda to považovala jako nebezpečné.
Redaktor: Xerox byl považován za možnost kopírovat protistátní
materiály.
Daneš: Bylo to nebezpečné. Pořídil jim to a od té doby se s
nimi přátelí. Když jsem sem začal jezdit častěji, tak mě také představil; od
té doby tam dělám.
Redaktor: Takže vydání toho separátu, o kterém mluvil Ota, bylo
zase abych tak řekl, úklonou přes oceán na druhou stranu. Umožněním vyslovit
nahlas svůj názor.
Daneš: Je to malá knížečka "Rukopisy bez tajemství a záhad" a
dívá se na to právě z hlediska. že odhodíme všechna ta slova jako zvrhlost,
padělání a falsum, že to vlastně nic neobjasňuje. Probere se to, co se
opravdu o tom ví.