Vojtěch Čepelák
Rukopisy K&Z fecit?
HOST 2008

HOST měsíčník pro literaturu a čtenáře
Ročník XXIV., číslo 01/2008 (vyšlo v Brně 15.1.2008)
Recenze komiksu Šifra mistra Hanky autorů Tomáše "Hibi" Matějíčka a Karla Jerie (Garamond, Praha 2007).

Rukopisy královédvorský a zelenohorský (RKZ) známe. I když to z hodin literatury tak nevypadá, ač jde o padělky (když to říká Masaryk...), jsou to významná umělecká díla s obrovským dopadem na českou společnost devatenáctého století a její sebevědomí/sebeuvědomění. Dne 16. září 2007 uběhlo sto devadesát let od "objevení" prvního z nich a takřka přesně k tomu datu vyšla Šifra mistra Hanky, komiks, který k tomu chce říct svoje.

Ponecháme-li stranou někdejší vliv Rukopisů a války kolem jejich pravosti, mají RKZ i dnes silný literárně-umělecký náboj. Důkazem je 27 stran dlouhý komiks Jaroslav (1999/2000) Karla Jerieho. Je to převyprávěná báseň z RK a texty v rámečcích pocházejí skutečně z původního rukopisu, respektive z přebásněného vydání z roku 1961. Když se pak Jerie setkal s komiksovým publicistou (dříve Komiks.cz, dnes Komiksarium.cz) Tomášem "Hibi" Matějíčkem a společně založili SEQENCE, občanské sdružení na podporu "bublin", přišel čas na další kolo. Po scenáristických peripetiích bylo kreslení zvládnuto ve skutečně rekordním čase pěti měsíců, přičemž poslední dva měsíce Karel Jerie nedělal nic jiného. Takové nasazení je domácímu komiksu třeba! A to nemluvíme o tom, že sazba a grafika jsou též kompletně dílem jeho tvůrců.

Šifra po způsobu své jmenovkyně mistra Leonarda sází na thrillerové postupy, jako je odhalení skutečné pravdy skryté za nějakým velkým uměleckým dílem, což neochvějně vede k tajným konspirančním spolkům, a tím k nezbytné akci. Nicméně to by scenárista nesměl být intelektuálem, aby mu stačila klasika a aby nepocítil nutkání postavit se k dílu i jinak. Jak to s Rukopisy "skutečně" bylo, je vyfabulováno dostatečně nečekaně (byť očekávatelně) na to, aby měl hlavní hrdina ve dvě staletí vlekoucí se válce co dělat. Do toho trochu mystiky (či snů?), aby se mohly objevit slavné "historické" postavy a personifikace našeho i německého národa. Plus nějaké to nutné džiu-džitsu, krásné zrádkyně a odstřelovači.

Jak je vidět, jde o poučenou postmoderní kombinaci popkultury a toho, co si čtenář žádá. Dílo se ale bohužel pohybuje na hraně mezi vědomou parafrází (parodií?) a vážně (byť zábavně) míněnou poctou žánru. Parafráze jede dobře, také drobné vtípky a práce s textem (například hlášky, které dobře zní, ale Bond by je nikdy neřekl), doplněné odkazy třeba na Káju Saudka. Nicméně takových míst není zas zž tolik, a jako pocta je příběh příliš slabý, pomalý a klasický, bez dostatečně silných scén, nebo, nedejbože, akce (nejlépe tak paradoxně vypadá několik vložených stran z Jaroslava, jo, Jerie a RK epiku umějí).

Silná stránka díla spočívá ve hře s citacemi a informacemi o historii Rukopisů, kde tak úplně netušíte, co je pravda a co fake. Dějinná spravedlnost se tu moc neřeší (chudáci Němci jsou přece jen více biti), ale postmoderna si to snad už může dovolit. Nepřehlédnutelným kladem je vizuál Jeriův, který se zase vrátil k ruční práci. Místo počítačového kolorování, jež využil ve vynikajícím Oidipu Rexovi, svou perokresbu tentokrát doplnil akvarelem. Přesná míra stylizace, znalost a cit pro komiksovou formu (pravda, často utopenou přemírou textu) jsou velkými klady. Barva tentokrát není tak dominantní, jak je u autora běžné (a jak můžeme vidět třeba v temperou vyvedeném Jaroslavovi), spíše sekunduje kresbě. K tradičnímu střihu scénáře by ale extravagantnější podání stejně nesedlo.

Hlavní hrdina, který oběma autorům "vypověděl skutečný příběh RKZ", je vzhledově inspirován třetím spoluzakladatelem SEQENCE, komiksologem a publicistou Martinem Foretem. A i když by to z toho důvodu možná vypadalo na kamarádskou akci tak-si-něco-taky-vytvoříme, profesionalita je patrná nejen z perfektního formálního a grafického zvládnutí klasického alba frankofonního typu. Sama scenáristická nezostřenost také může být ještě napravena; autoři totiž uvažují o pokračování zde teprve nakousnutého a nedokončeného příběhu (na prostoru 44 stran toho přece jen tolik předvést nemůžete). To by mohlo rozhodně pomoci, zvláště pokud se přikloní více k thrilleru, jeho ironické parafrázi, nebo hodně kvalitativně přitvrdí v zábavné poctě žánru. Kdoví jakých dalších náhledů, interpretací a "pravd" se tak ještě dočkáme. Takže RKZ - mýtus fecit? Uvidí se.